Rozumný rozpočet ve prospěch státu a nás všech by v době, kdy se zatím ještě nalézáme v období hospodářské konjunktury, měl být s přebytkem. Proč? V současném období zažíváme ekonomický boom, máme nízkou nezaměstnanost, dobré hospodářské výsledky, vyšší výběry daní a z toho plynoucí vyšší příjem financí do státního rozpočtu. Tímto nadbytkem bychom nyní měli snižovat zadlužení, které jsme schodkovými rozpočty vytvořili v dobách, kdy se nám až tolik nedařilo, buď vinou špatných rozhodnutí předchozích vlád, nebo vlivem minulých hospodářských neúspěchů. Mohli bychom si také tvořit rezervu pro další období hospodářské recese, kterou podle našich předních euroskeptických ekonomů, jakými jsou Šichtařová, Pikora nebo Rejnuš, můžeme v brzké době velmi pravděpodobně očekávat. Tyto varianty můžeme považovat za rozumné a odpovědné, nejen vůči nám samým, ale hlavně také vůči našim dětem, kterým bychom neměli přenechávat své dluhy.

       Budoucí rozpočet, představený naší vládou, toto bohužel nepreferuje. Vláda jím hodlá každého z nás ještě více zadlu žit. V příštím roce o dalších 3.800 korun. Plánovaný schodek ve výši 40 miliard vláda odůvodnila hlavně zvyšováním životní úrovně seniorů a růstem platů ve státní správě. A zde se dobíráme k podstatě problému. Schodek nebude použitý k budování infrastruktury státu, nebude použitý k investicím, které by nám mohly v budoucnu zajistit vyšší zisk. Tento schodek bude projeden, a to bohužel přesně ve smyslu výše uvedené scénky, kdy výprava na severní pól pomýšlela na snědení tažných psů, které ani neměla. Psů, které nahradil Frištenský. (Pozn. redakce: Také se kromě těch mladými nesnášených seniorů přilepšilo i rodinám studentů, kteří ušetří na cestovném, které je opravdnu značné. Infrastruktura je samozřejmě potřebná, ale důchodci berou opravdu pakatel proti ostatním občanům, takže je správné, že alespoň trochu na ně současná vláda myslí, když poslední vláda jim ani nevarolizovala důchody, což byla její povinnost ze zákona. Tito lidé žijí nyní a potřebují mít nyní v pořádku zdravotnictví a alespoň trochu slušný život na dožití. Chápu, že pro každého pravičáka je to smutné, že tak zklamaly pravicové vlády a že to musí spravovat nepolitická vláda bývalého komunisty,  ale zázraky po té furiantské Topolánkově a Nečasově spoušti se nedějí.)

    Jaký k tomu má naše vláda důvod? Odpověď je jednoduchá, jedná se o nestydatý a hlasitý výkřik uskupení ANO 2011 k získání další části voličského potenciálu před komunálními volbami, který populistům zaplatíme my všichni, a to přesně ve významu hesla „po nás, potopa“. „My nyní důchodcům přidáme finance, zaplatíme jim slevu 75% na cestování drahami. Chceme, aby se měli lépe.“ Bohužel ale už neumějí a nechtějí ani potichu odpovědět na to, z čeho toto všechno budeme schopni platit v příštích letech. Důchodci, kteří většinou neholdují internetu ani moderním nezávislým médiím, jsou tedy snadným cílem jejich plakátových kampaní, že hodný veselý a pozitivní pán s telefonem v ruce každodenně řeší jejich potíže.  V souběhu s tím, že si opravdu přilepší o nějakou tu korunu, mu z vděku svůj hlas dají.

      Podle mého názoru je to však daleko horší s růstem platů ve státní sféře, které příští rok porostou v průměru o osm procent. Bohužel tak budou růst rychleji než v soukromém sektoru. Co to znamená? Zdánlivě nic hrozného, ale zdání, jak známo, často klame.

     Za období vlády monarchistického uskupení ANO 2011 vzrostl počet státních zaměstnanců o 30.000. Toto množství pracovní síly bylo odčerpáno ze soukromého sektoru. Z toho sektoru, který především tvoří zisk, ze kterého náš stát žije. Těchto 30.000 lidí přestalo tvořit/produkovat státní finance a začalo ty samé finance spotřebovávat. Jen na výplatách za posledních pět let se pro tyto zaměstnance jedná o částku skoro jedné miliardy korun. A nyní, po zvýšení, tato částka ještě vzroste. V souvislosti s tím, kde jsou tito zaměstnanci využíváni, že se nejedná o potřebné zdravotní sestry, nejedná se o potřebné učitele, ale jedná se zejména o neproduktivní pracovní síly potřebné pro zavedení EET, potřebné k vládou prosazovanému efektivnějšímu výběru daní, a s tím spojenou, dovolím si říct, šikanou soukromého sektoru. Toho sektoru, který je již více než dost zatěžován byrokracií, ale který je zatím stále ještě schopen bez dotací tvořit hodnoty nutné pro tvorbu státních financí. Na tomto faktu, že jsme ochotni si „sníst své tažné psy“, nic nezmění ani „perpetuum mobile“ vymyšlené ministryní Janou Maláčovou (ČSSD), která tvrdí, že pokud dáme ze státního rozpočtu více státním zaměstnancům, navýšíme státní rozpočet o vyšší odvod daní státními zaměstnanci. Odpusťte mi, ale toto by hloupý neřekl, i kdyby na hubu upadl. Nejsmutnější na tom je, že velmi pravděpodobně si i mnoho státních zaměstnanců v náhledu mylného krátkodobého přilepšení nechá říct a půjde zvolit levicové populisty.

    Jestliže jsem výše přirovnal náš rozpočet k myšlence sníst své psy, tak si za tím stojím. Vidím to pouze s tím rozdílem, že ve hře Zdeňka Svěráka se jedná o vtipnou nadsázku, ale v případě státního rozpočtu, který by měl být předkládán s největší možnou mírou odpovědnosti, se jedná s smutnou realitu v podání ANO 2011, ČSSD a dalších, kteří jsou ochotni pro tento rozpočet zvednout ruku.

    Vy, kteří volíte tyto strany, odpovězte mi prosím, kdy jindy budeme splácet své dluhy, když je nechceme platit v období, kdy na to máme, kdy je to z hlediska dobrých hospodářských výsledků možné? Kdy budeme tvořit rezervy, ze kterých můžeme čerpat v horších letech, když ne ve chvíli přebytku? Proč jste volili populisty, kteří vám podají koblihu a seberou našim dětem bochník chleba?

     Pokud si budeme umět na tyto otázky my všichni rozumně odpovědět, bude i náš příští státní rozpočet rozumný a prospěšný pro nás, občany české republiky, a ne pro vládnoucí monarchiální garnituru.