Slavná dětská kniha spisovatele Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie se zřejmě dočká dalšího pokračování. Novou kapitolu se rozhodl napsat Mikuláš Minář, donedávna ještě předseda agresivního a ukřičeného pravdoláskařského spolku Milión chlívků pro demokracii. Známý hnědokošiláč a věčný radílek opustil svou domovskou scénu a bude zakládat vlastní partaj. Máme jich u nás asi málo... Své příští politické angažmá vidí v budování vlastní politické strany, která podle něj nebude jen další neúspěšnou pidistranou. K tomu mu má dopomoci spojení s Janem Čižinským a dalšími podobnými aktivisty.  Prý už objíždí experty a známá jména nejen z kulturní fronty. Máme se nač těšit. Sirotci ze spolku Milión chlívků pro demokracii už také pro Mináře nesmutní a našli si novou náhradu v podobě Benjamina Rolla. Mají tak v čele dalšího studentíka nepolíbeného životem a možná ani ženou.

Festival, který není pro founy a floutky: Na konci léta na čtyři dny zaplňují Teplice nad Metují tradičně tisíce fanoušků filmu, horolezectví a dalších outdoorovych aktivit, letos termín festovalu připadnul na 27. až 30. srpna. Mezinárodní horolezecký filmový festival má svou tradici už od roku 1980. Letošní ročník byl v pořadí již třicátým sedmým. Město v tento čas žije nejen festivalem, ale také prodejem obuvi, oblečení, horolozeckého a motorkářského vybavení. Teplice nad Metují během festivalových dní lákají na přilehlé skály, rozhledny a památky v městě a v blízkém i přilehlém okolí. Ubytování je možné nalézt v řadě apartmánů i v útulných a prostorných chatičkách v místním campu na dostřel od festivalového areálu. Ke stanování je vyčleněna řada ploch v centru města a v prostoru městského koupaliště.
Přiznám se, že ač mám od dětství rád filmy o horolezcích, tak jsem v této oblasti naprostý laik a amatér. Za synonymum slova horolezec osobně považuji hlavně tři jména: Edmund Hilary (a spolu s ním jeho věrný šerpa Tanzing Norgay), Reinhold Messner a Josef Rakoncaj. Také se mi vždy vybaví postava horolezce Luboše Rychmana z populárních starých českých komedií Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, kterou znamenitě ztvárnil herec František Němec.

Když se vysloví jméno autora Ing. Jindřich Hojer, CSc., tak málokoho napadne, že by dotyčný kmet mohl být známou postavou z nejslavnějšího českého komiksu. V roce 1936, ještě jako malý kluk, byl Jindra Hojer členem Foglarova skautského oddílu Pražská dvojka a stal se předlohou známé postavičky z Rychlých šípů. Po úspěchu knihy Záhadné hlavolamy pro chytré hlavičky se Jindra Hojer rozhodl, že ke svým 95. narozeninám nadělí fanouškům nové dílo, tentokrát ryze o svém životě pod názvem Střípky ze života Jindry Hojera. O dobrodružství v životě reálného Jindry Hojera však rozhodně nebyla nouze a líčení je plné dramatických i komických momentů. Autenticitu knize dodává fakt, že byla napsaná na autorově oblíbeném psacím stroji. Psal ji sám osobně. 

Záležitostí pro absolutní masochisty, příjemce evropských dotací, studenty politologie a evropských studií, zaměstnance Evropských hodnot a dalších podobných pochybných institucí jsou nomice na nové eurokomisaře událostí number one málem světodějného formátu. Pro nás ostatní pouze událostí maximálně okresního formátu, na jejíž průběh stejně nemáme žádný vliv. Dámy z gender studies jistě zamáčknou slzy dojetí a utrousí několik pochvalných slov na téma, že nám zde významně přibylo procentuální zastoupení žen (o čtyři kousky více než posledně). Ekologisty a klimatické štváče potěší, že se nám nadějně rozrůstá ekologická agenda. A v podobném duchu bych mohl pokračovat do nekonečna ad absurdum…

Smrt národně socialistické političky Dr. Milady Horákové patří mezi jeden z mála konsensuálních příběhů naší historie. Justiční vražda v atmosféře politických procesů 50. let Krom závislých stalinistů tento příběh nikdo nezpochybňuje a respektuje. Přesto letos u příležitosti 70. výročí všechno vypadalo jinak. Skoro se na okamžik zdálo, že se vrací teatrálnost uměle vyvolaných emoci oné doby. Pietního aktu u hroby Milady Horákové na Vyšehradě jsem se hojně v minulých 30 letech účastnil spolu se svým nedávno zesnulým přítelem Mgr. Janem Skácelem, jehož matka byla součástí tohoto procesu. Dokud žil, účastnil se ho také poslední žijící poslanec oné doby Josef Lesák, kolega Milady Horákové zvolený v roce 1946 a následně perzekuovaný komunisty. Josef Lesák vedl pochod studentů na Hrad k Benešovi během únorových událostí roku 1948. Vzpomínky na Miladu Horákovou byly vkusné a decentní, účastnili se jich také zástupci obou sněmoven a vlády. Ale málokdy tam v přímém přenosu plakali redaktoři České televize a další havlojedi, kterým dosud byla Milada Horáková zcela ukradená. Stejně jako jim je cizí národní socialismus, který její strana hájila.

Ač se to zdá téměř neuvěřitelné, ale bývalý prezident Václav Klaus oslavil minulý pátek již své 79. narozeniny. Přesto jeho stávající fyzická i duševní forma je obdivuhodná, že by ji mohli závidět i o generace mladší politici. Při této příležitosti poskytl také obsáhlý rozhovor pro sobotní Mladou frontu Dnes a noviny byly náhle zasypány reakcemi jindy netečných čtenářů. Kladnými i zápornými. Tedy Klaus jak jsme jej znali. Svými názory vždy polarizoval a jen málokomu byl lhostejný. Václav Klaus se dávno rozešel s dnešní ODS, drží palce Trikoloře svého syna, nepřeje si existenci Milión chvilek pro demokracii, stavění soch Marxovi a Leninovi, naopak bourání starých soch zasloužilým osobnostem a další neomarxistické výstřelky a nové kulturní revoluce...

Od nejsilnější opoziční strany v zemi bych očekával větší myšlenkové impulsy a přínosy, než je problém slepičáren a uskutečnění návštěvy Tchaj-wanu. Jenže problém ODS nejen těchto dní, ale posledních let je totální myšlenková sterilita a bezpohlavnost. Ne náhodou se tahouny této strany stává tandem Miloš Vystrčil - Mirka Němcová. Tedy politici druhé kategorie. Ne náhodou jsou tato jména skloňována coby potencionální kandidáti na Hrad. Horší je, že jsou to zároveň také hybatelé postupné proměny ODS v druhou Unii svobody. Snad také napodobí její osud a uvolní na politické scéně místo pro skutečnou a autentickou pravicovou stranu.

Zneužívat konání pietního aktu konaného u příležitosti 78. výročí vypálení Lidic nacisty k protestům proti hlavě státu je nízké a ubohé. Jen absolutní havlističtí primitivové mohou v takový tragický den pro českou státnost a pro každého poctivého vlastence mávat červenými a pruhovanými trenkami a plivat jedovatou slinu na prezidenta republiky. Je možné, že tito lidé tak dávají najevo své sympatie ke Třetí říši a implicitně podporují tento nacistický zločin. Nepřekvapilo by to ani s ohledem na spády jejich kolaborantského idolu...