Krátce před koncem roku jsem se dostal ke knize Pivař a blondýna. Lakonický titul vystihuje s lehkou ironií sérii dialogů Ladislava Jakla, muzikanta a dlouholetého spolupracovníka Václava Klause na jedné straně, a Daniely Kovářové, právničky a emeritní ministryně spravedlnosti na straně druhé. Navzdory tomu, že na první pohled tyto dvě osoby spolu možná mají mnoho společného, třeba v pohledu na svět, lásku k pivu však dlouhodobě přiznával a šířil pouze ten první, L. Jakl. Je prezidentem degustační společnosti První pivní extraliga, sedává v porotách pivních soutěží, rukama a ústy mu prošly stovky značek, dělá pochodující reklamu tzv. minipivovarům. Naopak D. Kovářová podle svých vlastních slov „potkala“ tento mok zhruba před rokem, do té doby vůči němu trpěla rozmanitými předsudky, plynoucími z neznalosti. Dá se tedy kniha těchto dvou autorů také číst jako jakési základní, ale velmi zevrubné naučení o pivu, podané zkušeným profesionálem interesovanému začátečníkovi. Je to ale kniha také zábavná, což byl jeden z důvodů, proč jsem ji vybral do prvního letošního dílu knižního cyklu. Snad bude jakýmsi nadějným předznamenáním v roce, o němž si ani hodně naivní myslitel nemyslí, že bude snadný.

Josef Švejk je nepochybně jednou z ikonických postav české kultury. Někdy bývá označován za esenci národní povahy, a bývá to míněno, jako že jsme vychytralí, snažíme se vyklouznout z každého rozhodování, nebereme nic pořádně na vážno, prostě švejkujeme. Obyčejně je takové hodnocení míněno negativně. Něco jako difamační, Václavem Havlem často používaný termín „čecháčkovství“. Tuto optiku ovšem může sdílet jen někdo, kdo Haškova Švejka doopravdy nikdy nečetl, a pokud četl, tak nepochopil. To nejpodstatnější, co v Haškově vyprávění je, totiž není osoba Švejka, nýbrž hrůza kolem něj – fízlování, válka, triumfy blbosti a zloby na každém kroku. Švejk je produktem těchto kulis a – jak jinak – snaží se to všechno přežít. Přičemž si pomáhá sdílením příběhů, metaforizujících tu či onu situaci do půvabné podoby patafyzické lidové slovesnosti. A právě této charakteristiky se zmocnil Sigi Bigstain (jde o pseudonym, autor byl postižen dětskou obrnou a tráví většinu života na invalidním vozíku) a sepsal knihu Švejk afghánským veteránem. Když jsem dumal nad tím, jakou knihou zakončit tento žádnému předtím nepodobný rok, sáhl jsem právě po tomto titulu.

Robert Bruce Spencer se narodil roku 1962. Byl pokřtěn u řecké ortodoxní církve. V jednom rozhovoru uvedl, že jeho prarodiče byli donuceni emigrovat z území patřícího Turecku právě proto, že byli křesťané. Spencerův otec pracoval v rozhlasové stanici Voice of America. Studia religionistiky na University of North Carolina at Chapel Hill ukončil Spencer roku 1986. Jeho závěrečná práce se zabývala katolickou historií. Vedle toho už od roku 1980 studoval islámskou teologii, právo a historii. Dnes je to významný autor věnující se problematice islámu. Sám sebe s jistou ironií nazývá „dobrým typem islamofoba“. Spolu s Pamelou Geller v roce 2010 založil hnutí Stop Islamization of America (American Freedom Defense Initiative). Dvě ze Spencerových knih, Pravda o Mohamedovi a Politicky nekorektní průvodce islámem byly doporučeny FBI pro školení agentů jako důvěryhodné zdroje informací k porozumění dané problematice. Tytéž dvě knihy také obdržely ocenění The New York Times bestseller.

Cyklus textů o nacismu a druhé světové válce jsme začali četbou z knihy rakouského židovského spisovatele Stefana Zweiga Svět včerejška. Stejnou knihou tento cyklus také symbolicky 145. dílem zakončíme. Jestliže v oné první ukázce se Zweig zamýšlel nad tím, z jakých kořenů může vzejít něco tak absurdního a zločinného, jako Hitlerův nacismus, v následujících ukázkách z téže knihy nejprve analyzuje možné postoje intelektuála, tedy vědce, spisovatele atd. vůči fenoménu boje a realitě války. Tento druhý Zweigův text reflektuje židovství jako živý terč nacistických zvěrstev, a to na půdorysu úvah s rovněž židovským vědcem Sigmundem Freudem, pozastavujících se nad židovským osudem od dob starozákonních po tehdejší žhavou současnosti. Pro ty, koho tento cyklus historických, ale stále aktuálních zamyšlení zaujal, mám dobrou zprávu. Péčí výborného nakladatele Bronislawa Ondraszeka, u něhož v nakladatelství Beskydy vyšly i mé dvě knihy v minulosti (Média a politika v digitálním světě a Půlstoletí polotmy) vyjde i kompletní soubor textů tohoto cyklu o nacismu knižně, a to, jak jsem přesvědčen, ještě letos. A od příštího dílu cyklu Jak jsem potkal knihy se na tomto místě vrátíme k osvědčenému modelu ukázek z inspirativních knih různých časů, ale stálé platnosti.