Prezident Zeman vyvěsil nad Hradem vlajku EU.  Vždy byl eurofederalista.  Volila jsem ho, přestože jsem vždy byla proti vstupu do EU.  Volila jsem ho, protože oproti  - stejně pregnantně se vyjadřujícímu -  knížeti,  Miloši Zemanovi  na ČR  a jejích občanech  záleží.  Právě vzhledem k  Zemanově eurofederalizmu, budiž  postoje současného prezidenta varovným, zvednutým prstem těm eurohujerům, kterým ještě zbyteček zdravého rozumu zbyl. Ať si uvědomí, že  asi není vše v pořádku, pokud se  i  takový člověk  staví proti bruselskému diktátu a je pro referendum o EU.  Jako prezident, který to má podle paragrafu 63 Ústavy ČR v popisu práce,  hájí totiž zájmy svého národa, své vlasti, do jejíhož čela byl demokraticky zvolen.  A právě za to je  urážen,  peskován a nenáviděn všemi  těmi, kteří  neunesli prohru,  kteří  odlišnými názory  pohrdají a jen ty své  povýšili na normu správného a dokonce - slušného chování.

  Prezident je  nenáviděn za to,  že odmítá migraci s importem islámu a naprosto nepřizpůsobivých jedinců.

Těch,  kteří  budou pouze těžit ze sociálního systému  a  jak  předvádějí  tam, kde se nahromadili, jsou  a budou hrozbou pro celou Evropu.  Je dehonestován za to, že jedná s Čínou a snaží se alespoň něco zachránit z možností, které si  už dávno začaly prozřetelně rozebírat světové mocnosti.   Pravidelné výlety  jejich představitelů  do Říše středu a nových obchodních příležitostí  naše média  ovšem cudně zamlčují.   Prezident Zeman objektivně hodnotí Rusko – připomínám, že to už není Sovětský svaz - a staví se tak proti umělé euroamerické eskalaci  napětí, proti  vytváření ruského strašáka, proti vytváření  nebezpečných mýtů, které vyvolávají dojem, že ruské tanky už pomalu stojí na hranicích naší republiky.   Prostě – chová se jako prezident suverénního státu, třebaže naše suverenita je po Lisabonu poněkud iluzorní. 

Proto  budovatelé světlých zítřků  fedrují právě Jiřího Drahoše, svou vyvolenou, naprogramovanou  hlásnou troubu. Považují občany za pleps, který  o našem postoji k EU nemůže rozhodovat, ačkoli o vstupu do EU mohl. Za pleps, který o sobě nemůže rozhodovat vůbec.  Protože -  konec  hry na demokracii, blbečkové!  

Konečně – stejně jako prezident -  je nenáviděn,  zesměšňován  a dehonestován i Tomio Okamura.    

To je totiž u nás dobrým zvykem. Nepolemizuje se, neargumentuje, ale zesměšňuje se a dehonestuje.  Pokud je pan Okamura  například „připuštěn“ do veřejnoprávních médí, je s ním jednáno jako se „sprostým podezřelým“. Není  pozván, aby diskutoval, ale aby se obhajoval!  Agresivita  a ironizující nadřazenost   veřejnoprávních moderátorů  je hluboko pod čarou čiré pochopitelnosti.  O novinářské etice se totiž vůbec mluvit nedá…     

Jaromír Soukup, majitel soukromé Tv Barrandov je proto pražskou  kavárnou  dalším, kterého radostně nenávidí.  

Hostí  totiž  Miloše  Zemana,  dává prostor  Tomiovi Okamurovi . . .  Dělá si za své peníze svou televizi a a v ní své pořady, ozvučuje témata, která bývají tabu, zve si  koho chce.  Kavárna vyje: „No, fuj! Ta úroveň!“    A tady je na místě  kontrolní otázka: pokud by veřejnoprávní média plnila svou funkci  nestranného informátora  a neprolhala se do stavu   vzteklinou  postiženého,  slintajícího psiska,  byly by pořady Jaromíra Soukupa tak sledované?  Takže - zaplaťpánbůh, že si vydělal a může vysílat.  Vyvažuje nevyváženost veřejnoprávních  médií  a přitom mi na to netahá peníze z kapsy jako ony.

Teď jsme prostřednictvím  těch  správných  a „nezávadných“  médií , krmeni  správnými  názory toho správného zahraničí.  Jsme ve středu zájmu! Jsme pupek světa.  Celý svět k nám prý obrací oči  a té zkoušené české zemičce přeje  nového - toho správného -  prezidenta. Tak moc jim naše dobro leží na srdci, že už sem importují  i obnažující se, frustrované aktivistky, vrhající se  prezidentovi do cesty a opakující  mantru na strašení „titulkové“  části veřejnosti.  Že bychom se mohli „těšit“  i na veřejnou, protizemanovskou  soulož Pussy Riot před oltářem  ve Svatém Vítu?  

Ono se to totiž v té Nové Evropě nějak sype.  Velká Británie, Maďarsko, Polsko, úspěchy stran  „populistů“ a „extrémistů“, u nás úspěch Tomia Okamury a koruna všeho  -  „hrozba“  znovuzvolení  arciškůdce Šťastných zítřků,  prezidenta Zemana.

To nic, milá EU!  To jen Evropa dostává rozum.  A je nás dost, kteří doufáme  v jeho vítězství.  A proto je nás dost, kteří doufáme i  ve znovuzvolení  prezidenta ČR,  pana  Miloše Zemana.                                         V nového prezidenta  ale doufá i druhá strana.  Inu – uvidíme. Chtělo by se dodat – poručeno Pánubohu. Jenže ten se tím zabývat nebude. Ten nám věnoval  právo volby.  Pozor! V  tzv. demokracii v rámci eurounijního protektorátu  by nemuselo  zůstat samozřejmostí.