Česká země domov můj

Profesor Pavel Sirůček napsal pro časopis Marathon obsáhlé pojednání s výše uvedeným názvem, které patří k jednomu z nejlepších intelektuálních výkonů v naší (a patrně nejen naší) teoretické literatuře věnované reflexi současné doby. Považuji za vhodné, aby se s ním seznámila nejširší veřejnost. Současně jsem si dovolil doprovodit prezentaci svými poznámkami, které považuji za důležité proto, aby myšlenky, které jsou v pojednání P. Sirůčka, byly plně využity. Současná společenská realita je totiž natolik složitá, že to nejdůležitější vyvstane v jasnějších konturách teprve tehdy, když se na ni podíváme z více úhlů. Pro snazší orientaci text P. Sirůčka barevně odlišuji od svého černobílého.

1. část

K ústředním úkolům autentické levice, tedy levice neliberální, patří záchrana normálnosti, normálního života a normálních lidí. Záchrana normálnosti před zběsilými útoky především ze strany pokrokářské nové tzv. levice, falešné levice liberální, která žádnou levicí není. Naopak skutečnou levicovost hrubě diskredituje. V tomto rámci nelze opomíjet historickou výzvu v podobě rehabilitace práce, resp. ideje Práci čest! Stále zřetelněji bobtná a sílí střet po linii konzervatismus vs. liberalismus, který přitom ale zcela nelikviduje tradiční pravolevé ani třídní schéma. V současnosti však na aktuálnosti dramaticky nabývá již samotné přežití normálních lidí poctivé práce, přežití normálních chlapů a normálních ženských, samostatně přemýšlejících levicově, nebo pravicově. Ještě stále kriticky přemýšlejících a ještě i poctivě pracujících ... Skutečná levice musí rehabilitovat sociální i hospodářská témata a opět hrdě pozvednout prapor práce. Musí rehabilitovat práci a úctu k práci jako hodnotu, jako poslání i smysl života. Což je daleko, daleko důležitější nežli všechny vzletné "kecy 4.0", které si levice zase nechala pasivně a tragikomicky vnutit. Skutečná levice musí překonávat redukci práce na pouhé zaměstnání a vytrvale vyvracet pokrokářské bludy o tom, že práce představuje něco nepřirozeného, něco, co člověka pouze omezuje, a co je nutné odstranit. Opravdoví marxisté přece poctivou práci velebí, vzpomeňme Engelsův "Podíl práce ..." nebo Píseň práce. A v neposlední řadě slavné heslo: "Republice více práce, to je naše agitace!". Liberální média do nás hustí, že stále pracujeme méně a méně a přitom se máme pořád lépe a lépe. Opravdu?

Bublina 4.0 aneb další nová ekonomika

Neopakujme již napsané, kdo chce – snadno si dohledá.[1] Telegraficky připomeňme blouznění a snění ohledně tzv. nové ekonomiky v souvislosti s tzv. čtvrtou průmyslovou revolucí (4IR). "Echt" novou má v současnosti být nejenom ekonomika 4.0, nýbrž i celá společnost 4.0. Kdo dnes není 4.0, je v liberálních – samozřejmě sdílených a "fair" – salonech považován za neinformovaného zoufalce a antiprogresivistického zpátečníka. O tzv. nové ekonomice se přitom hovoří různým způsobem. Méně mainstreamová pojetí tzv. novou ekonomiku např. spojují s rozšiřováním prvků ekonomické demokracie v kontextu 4IR. Rozvoj automatizace a robotizace má zvyšovat nerovnosti a např. zaměstnanecká participace či družstevnictví mají naopak nerovnosti snižovat a společnost i hospodářství stabilizovat. Tzv. novou ekonomikou má ostatně být celý kapitalismus sdílených platforem, který se v prostoduše naivních představách stává jakýmsi "kapitalistickým komunismem". Další z mnoha a mnoha variací na notně ohrané téma transformace kapitalismu. V těchto vizích už nikdo nepracuje, všichni vesele žijí z dávek (včetně nepodmíněného základního příjmu) a dotací a všechno sdílejí ...  

Termín nová ekonomika přitom není zdaleka nový. Byl již opakovaně mnohokráte používán, např. pokud došlo k výrazné strukturální změně, když se masově rodila nová odvětví a zanikala stará. Ani o tzv. nové ekonomii neslyšíme dnes zdaleka poprvé. Zmiňme namátkou J. Tobina a W. W. Hellera z 60. let nebo A. Etzioniho (s důrazem na morální dimenzi) etc. etc. Známe už i celou řadu "nových makroekonomií" (jako cenových modelů nerovnováhy aj.), "nových mikroekonomií" nebo "nově-nových mikroekonomií". Za další novou ekonomii mnozí v současnosti označují silně módní behaviorální ekonomii.[2]

Nejznámějším se však stává koncept tzv. nové ekonomiky a tzv. nové ekonomie 90. let 20. století. Argumentováno bylo růstem produktivity v důsledku masové aplikace informačních a komunikačních technologií (ICT), rozmachu kapitálových trhů a rozvoje nových forem obchodování. Včetně údajně nové logiky ekonomického myšlení. Principy a fungování tzv. nové ekonomiky, spojené s digitální revolucí (formující globální informační společnost), měly vnášet zcela zásadní změny do všech sfér života. Vůbec nic už nemělo být jako předtím ...

Od roku 1992 byly propagovány optimistické vize, ve kterých USA měly prohloubit hegemonii díky předstihu v ICT. Tyto se měly stát fundamentem tzv. nové ekonomiky, v níž se robustní růst spojuje s nízkou inflací i nezaměstnaností. Tzv. nová ekonomika se měla vyhnout krizím, resp. měla tyto prodělávat mírněji. Populární koncept tzv. nové ekonomiky zaznamenával obrovský mediální ohlas a mnozí zcela podlehli slepé víře v její magičnost. Cesty k tzv. nové ekonomice vytyčovala úderná hesla, kterými se hemžily texty odborné i populární: zesílené volání po ICT, po otevřených finančních trzích, po pružných podnicích zaměřených na inovace, po důsledné deregulaci, po investicích do vzdělání. Vzdělanost a flexibilita (nejenom práce) se měly stát naprostou samozřejmostí. K ústředním a tuze oblíbeným sloganům náležela v neposlední řadě tzv. znalostní ekonomika. I neoliberální výhledy na "šťastnou globalizaci" byly vztahovány k ICT ve spojení s otevřenými finančními i zbožovými trhy.[3] Tzv. novou ekonomiku postihuje prudký pád poté, co splaskává bublina vytvořená na sklonku 20. století. Internetová bublina označuje období hromadného rozkvětu internetových firem, které neměly promyšlený obchodní model a brzy zkrachovaly, ovšem dokázaly přilákat mohutné investice (cca 1995-2001, s vrcholem kolem roku 2000). Bublina dot.com splaskává a už i naivní Američané snad pochopili, že lascívní zábava nemůže donekonečna stimulovat a držet trh nejenom akciový. V prostoduché víře, že postmoderní ekonomiky bude donekonečna pohánět stahování hudby a pornografie skrze internet.

Dnes čekáme na splasknutí technologické (a zdaleka nejenom technologické) bubliny další. Tzv. "druhá éra strojů" má znásobovat nikoli síly fyzické, nýbrž duševní a tímto naprosto fantasticky napomáhat uvolnění síly lidského ducha a kreativity. Amen. Úžasné technologie 4.0 mají být současně exponenciální, digitální a kombinatorické a již údajně započaly převratné změny, jaké dosud v historii průmyslového vývoje prý nemají obdoby. Přenést do fantastické budoucnosti nás – v pohádkách a mýtech 4.0 – mají digitální média coby náhražka skutečné lidské interakce a počítače jako náhražka lidského myšlení. Veškerou lidskou práci údajně zastane automatizace s roboty. Obdobně jako v 90. letech přibývá frází o tzv. znalostní ekonomice. Všichni máme šťastně a vesele vše sdílet ve svých internetových komunitách, pod neomylným dohledem řízeným vševědoucí umělou inteligencí (AI). Pověstnou třešničkou na dortu mají být robotická samořiditelná auta. Vůbec nic už údajně nebude jako předtím ... 

Oslavné tirády nad komplexní digitalizací, robotizací, automatizací, AI, všemožnými systémy smart, Big Daty patří k nejmódnějším. Inflační nadužívání termínů 4.0 přitom hrozí jejich vyprázdněním. Prázdných frází a jalových sloganů 4.0 nás bombardují desítky, stovky. Z 4IR, Průmyslu 4.0, AI, blockchainu, cloud computingu, 3Dtisku, IoT, CPS či virtuální reality se staly buzzwords.[4] Mediálními zkratkami – nafouklými evergreeny, které média milují. A o kterých všichni plytce hovoří, aniž mnozí (ve skutečnosti drtivá většina) tuší, o co jde.

Moje poznámky:

1. Konzervativní vzpoura "za normálnost". Proč ne? Přesněji – nejvyšší čas, aby se normální lidé vzbouřili proto excesům. Není to ovšem nutně proti liberálním principům, které mají také své oprávnění. Pokud bychom za příčinu excesů považovali abstraktně chápaný "liberalismus" či dnešní dobu chápali jako střet "konzervatismus vs. liberalismus", mohli bychom přehlédnout podstatu skutečného zla.

2. Rehabilitace práce? Určitě. Velmi aktuální. Zde je ovšem na místě připomenout to, že práce se vyvíjí a mění se její charakter. Nesmírně významný je přitom Marxův koncept všeobecné práce. Tomu budu věnovat samostatnou pozornost právě v kontextu tzv. Průmyslu 4.0 a tzv. Umělé inteligence (AI). Tím je totiž potřeba začínat. Na několika diskusích jsem překvapil jejich účastníky, když jsem se zeptal: AI budiž, ale v čem je člověk jako takový jako produkční faktor v ekonomice nenahraditelný? – Nedokázali odpovědět. Přitom když si přesně uvědomí, v čem je nenahraditelný, zjistíme, že lidí není a nebude přebytek, jak mnozí domnívají, ale naopak, těch, kteří svoje uplatnění staví na specificky lidských schopnostech, je velký deficit a nikdy jich nebude dost. Ale k tomu se postupně dostaneme.

(Pokračování)

Pavel Sirůček: Levici chybí kompas i kotva. Tady je – normálním lidem a práci čest!

(S mými poznámkami)

Profesor Pavel Sirůček napsal pro časopis Marathon obsáhlé pojednání s výše uvedeným názvem, které patří k jednomu z nejlepších intelektuálních výkonů v naší (a patrně nejen naší) teoretické literatuře věnované reflexi současné doby. Považuji za vhodné, aby se s ním seznámila co nejširší veřejnost. Současně jsem si dovolil doprovodit prezentaci svými poznámkami, které považuji za důležité pro to, aby myšlenky, které jsou v pojednání P. Sirůčka, byly plně využity. Současná společenská realita je totiž natolik složité, že to nejdůležitější vyvstane v jasnějších konturách teprve tehdy, když se na ni podíváme z více úhlů. Pro snazší orientaci text P. Sirůčka barevně odlišuji od svého černobílého.

1. část

K ústředním úkolům autentické levice, tedy levice neliberální, patří záchrana normálnosti, normálního života a normálních lidí. Záchrana normálnosti před zběsilými útoky především ze strany pokrokářské nové tzv. levice, falešné levice liberální, která žádnou levicí není. Naopak skutečnou levicovost hrubě diskredituje. V tomto rámci nelze opomíjet historickou výzvu v podobě rehabilitace práce, resp. ideje Práci čest! Stále zřetelněji bobtná a sílí střet po linii konzervatismus vs. liberalismus, který přitom ale zcela nelikviduje tradiční pravolevé ani třídní schéma. V současnosti však na aktuálnosti dramaticky nabývá již samotné přežití normálních lidí poctivé práce, přežití normálních chlapů a normálních ženských, samostatně přemýšlejících levicově nebo pravicově. Ještě stále kriticky přemýšlejících a ještě i poctivě pracujících ... Skutečná levice musí rehabilitovat sociální i hospodářská témata a opět hrdě pozvednout prapor práce. Musí rehabilitovat práci a úctu k práci jako hodnotu, jako poslání i smysl života. Což je daleko, daleko důležitější nežli všechny vzletné "kecy 4.0", které si levice zase nechala pasivně a tragikomicky vnutit. Skutečná levice musí překonávat redukci práce na pouhé zaměstnání a vytrvale vyvracet pokrokářské bludy o tom, že práce představuje něco nepřirozeného, něco, co člověka pouze omezuje, a co je nutné odstranit. Opravdoví marxisté přece poctivou práci velebí, vzpomeňme Engelsův "Podíl práce ..." nebo Píseň práce. A v neposlední řadě slavné heslo: "Republice více práce, to je naše agitace!". Liberální média do nás hustí, že stále pracujeme méně a méně a přitom se máme pořád lépe a lépe. Opravdu?

Bublina 4.0 aneb další nová ekonomika

Neopakujme již napsané, kdo chce – snadno si dohledá.[1] Telegraficky připomeňme blouznění a snění ohledně tzv. nové ekonomiky v souvislosti s tzv. čtvrtou průmyslovou revolucí (4IR). "Echt" novou má v současnosti být nejenom ekonomika 4.0, nýbrž i celá společnost 4.0. Kdo dnes není 4.0, je v liberálních – samozřejmě sdílených a "fair" – salonech považován za neinformovaného zoufalce a antiprogresivistického zpátečníka. O tzv. nové ekonomice se přitom hovoří různým způsobem. Méně mainstreamová pojetí tzv. novou ekonomiku např. spojují s rozšiřováním prvků ekonomické demokracie v kontextu 4IR. Rozvoj automatizace a robotizace má zvyšovat nerovnosti a např. zaměstnanecká participace či družstevnictví mají naopak nerovnosti snižovat a společnost i hospodářství stabilizovat. Tzv. novou ekonomikou má ostatně být celý kapitalismus sdílených platforem, který se v prostoduše naivních představách stává jakýmsi "kapitalistickým komunismem". Další z mnoha a mnoha variací na notně ohrané téma transformace kapitalismu. V těchto vizích už nikdo nepracuje, všichni vesele žijí z dávek (včetně nepodmíněného základního příjmu) a dotací a všechno sdílejí ...  

Termín nová ekonomika přitom není zdaleka nový. Byl již opakovaně mnohokráte používán, např. pokud došlo k výrazné strukturální změně, když se masově rodila nová odvětví a zanikala stará. Ani o tzv. nové ekonomii neslyšíme dnes zdaleka poprvé. Zmiňme namátkou J. Tobina a W. W. Hellera z 60. let nebo A. Etzioniho (s důrazem na morální dimenzi) etc. etc. Známe už i celou řadu "nových makroekonomií" (jako cenových modelů nerovnováhy aj.), "nových mikroekonomií" nebo "nově-nových mikroekonomií". Za další novou ekonomii mnozí v současnosti označují silně módní behaviorální ekonomii.[2]

Nejznámějšímse však stává koncept tzv. nové ekonomiky a tzv. nové ekonomie 90. let 20. století. Argumentováno bylo růstem produktivity v důsledku masové aplikace informačních a komunikačních technologií (ICT), rozmachu kapitálových trhů a rozvoje nových forem obchodování. Včetně údajně nové logiky ekonomického myšlení. Principy a fungování tzv. nové ekonomiky, spojené s digitální revolucí (formující globální informační společnost), měly vnášet zcela zásadní změny do všech sfér života. Vůbec nic už nemělo být jako předtím ...

Od roku 1992 byly propagovány optimistické vize, ve kterých USA měly prohloubit hegemonii díky předstihu v ICT. Tyto se měly stát fundamentem tzv. nové ekonomiky, v níž se robustní růst spojuje s nízkou inflací i nezaměstnaností. Tzv. nová ekonomika se měla vyhnout krizím, resp. měla tyto prodělávat mírněji. Populární koncept tzv. nové ekonomiky zaznamenával obrovský mediální ohlas a mnozí zcela podlehli slepé víře v její magičnost. Cesty k tzv. nové ekonomice vytyčovala úderná hesla, kterými se hemžily texty odborné i populární: zesílené volání po ICT, po otevřených finančních trzích, po pružných podnicích zaměřených na inovace, po důsledné deregulaci, po investicích do vzdělání. Vzdělanost a flexibilita (nejenom práce) se měly stát naprostou samozřejmostí. K ústředním a tuze oblíbeným sloganům náležela v neposlední řadě tzv. znalostní ekonomika. I neoliberální výhledy na "šťastnou globalizaci" byly vztahovány k ICT ve spojení s otevřenými finančními i zbožovými trhy.[3] Tzv. novou ekonomiku postihuje prudký pád poté, co splaskává bublina vytvořená na sklonku 20. století. Internetová bublinaoznačuje období hromadného rozkvětu internetových firem, které neměly promyšlený obchodní model a brzy zkrachovaly, ovšem dokázaly přilákat mohutné investice (cca 1995-2001, s vrcholem kolem roku 2000). Bublina dot.com splaskává a už i naivní Američané snad pochopili, že lascívní zábava nemůže donekonečna stimulovat a držet trh nejenom akciový. V prostoduché víře, že postmoderní ekonomiky bude donekonečna pohánět stahování hudby a pornografie skrze internet.

Dnes čekáme na splasknutí technologické (a zdaleka nejenom technologické) bubliny další. Tzv. "druhá éra strojů" má znásobovat nikoli síly fyzické, nýbrž duševní a tímto naprosto fantasticky napomáhat uvolnění síly lidského ducha a kreativity. Amen. Úžasné technologie 4.0 mají být současně exponenciální, digitální a kombinatorické a již údajně započaly převratné změny, jaké dosud v historii průmyslového vývoje prý nemají obdoby. Přenést do fantastické budoucnosti nás – v pohádkách a mýtech 4.0 – mají digitální média coby náhražka skutečné lidské interakce a počítače jako náhražka lidského myšlení. Veškerou lidskou práci údajně zastane automatizace s roboty. Obdobně jako v 90. letech přibývá frází o tzv. znalostní ekonomice. Všichni máme šťastně a vesele vše sdílet ve svých internetových komunitách, pod neomylným dohledem řízeným vševědoucí umělou inteligencí (AI). Pověstnou třešničkou na dortu mají být robotická samořiditelná auta. Vůbec nic už údajně nebude jako předtím ... 

Oslavné tirády nad komplexní digitalizací, robotizací, automatizací, AI, všemožnými systémy smart, Big Daty patří k nejmódnějším. Inflační nadužívání termínů 4.0 přitom hrozí jejich vyprázdněním. Prázdných frází a jalových sloganů 4.0 nás bombardují desítky, stovky. Z 4IR, Průmyslu 4.0, AI, blockchainu, cloud computingu, 3Dtisku, IoT, CPS či virtuální reality se staly buzzwords.[4] Mediálními zkratkami – nafouklými evergreeny, které média milují. A o kterých všichni plytce hovoří, aniž mnozí (ve skutečnosti drtivá většina) tuší, o co jde.

Moje poznámky:

1. Konzervativní vzpoura "za normálnost". Proč ne? Přesněji – nejvyšší čas, aby se normální lidé vzbouřili proto excesům. Není to ovšem nutně proti liberálním principům, které mají také své oprávnění. Pokud bychom za příčinu excesů považovali abstraktně chápaný "liberalismus" či dnešní dobu chápali jako střet "konzervatismus vs. liberalismus", mohli bychom přehlédnout podstatu skutečného zla.

2. Rehabilitace práce? Určitě. Velmi aktuální. Zde je ovšem na místě připomenout to, že práce se vyvíjí a mění se její charakter. Nesmírně významný je přitom Marxův koncept všeobecné práce. Tomu budu věnovat samostatnou pozornost právě v kontextu tzv. Průmyslu 4.0 a tzv. Umělé inteligence (AI). Tím je totiž potřeba začínat. Na několika diskusích jsem překvapil jejich účastníky, když jsem se zeptal: AI budiž, ale v čem je člověk jako takový jako produkční faktor v ekonomice nenahraditelný? – Nedokázali odpovědět. Přitom když si přesně uvědomí, v čem je nenahraditelný, zjistíme, že lidí není a nebude přebytek, jak mnozí domnívají, ale naopak, těch, kteří svoje uplatnění staví na specificky lidských schopnostech, je velký deficit a nikdy jich nebude dost. Ale k tomu se postupně dostaneme.

(Pokračování)