Letiště bylo za první republiky vybudováno v katastru obce Ruzyně, odtud tedy zpřesňující název Praha-Ruzyně. Jedná se o staré slovanské sídliště, jež je zmiňováno již v 10. století. Jméno obce prošlo cestu od slova Ruzen až k dnešní Ruzyni a dostalo se dokonce do vyňatých slov. Svůj tisíciletý život završilo tím, že se rozletělo do světa. Představuje tradiční slovanský místopis, bez módní a povrchní politické kontaminace. Je to slovo vžité a lidmi přijaté. Název Praha-Ruzyně proto nikomu nevadil. Ale ten dnešní rozděluje veřejnost. Naprosto zbytečně, a to jenom proto, že nejrůznější kariéristé a neosobnosti se potřebují předvádět na jakési správné straně barikády, kterou pro ně personifikuje Havel.
Jména v názvech jsou vždy ošidná. Kolik jenom panovníků se chtělo zapsat na věky a tak se tesalo do sloupů a balzamovalo se a pak se zase odtesávalo a těla se pohazovala psům. Šetřeme, prosím, názvy po čerstvě zemřelých či dokonce žijících mediálních hvězdách. Odstup je vždy nutný. Historie mnohem lépe nasvítí jejich osobnost a posoudí z více úhlů příčiny i následky jejich konání.
Jenom někteří, jejichž činy prověřil běh času, vstupují do společné paměti tak nesporně, že by se málokomu mohla vkrást na mysl pochybnost o názvu pražského Karlova náměstí či hradu Karlštejn. Karel IV. totiž vzbuzuje i po staletích všeobecný národní respekt a navíc Karlovo náměstí skutečně založil a Karlštejn postavil.
Úmrtí Karla Gotta zvedlo vlnu vášní a vyvolalo citelnou potřebu projektovat vlastní kulturněpolitický a často i úzce stranický boj do glorifikace či zatracení českého krále populární hudby. Ze všech stran prší návrhy na přejmenovávání významných míst, ulic, budov, mostů… A samozřejmě v návrzích nechybí ani pražské letiště. Ale to je přece špatně. Prastarý název místa změnili teprve nedávno konjukturalisté v duchu anglosaských koloniálních vzorů.
Vraťme se, prosím, k osvědčenému, oblíbenému a nekonfliktnímu, odmontujme písmenka z průčelí a odvezme je před dům Fero Feniče či Dagmar Havlové.
(Aktualizovaný text z r. 2017)