Vtip, satira a posměšky jsou přitom základní a zejména v Čechách neodmyslitelnou součástí národní kultury. Takže ačkoliv existují vtipy o blondýnkách, policistech, tchyních, homosexuálech, ba i Židech a Cikánech/Romech, vtipy o advokátech fatálně chybí. Když, tak jsou skryty mezi vtipy o právnících, kterých i tak je pomálu.
Této právně neúnosné situaci jsem se rozhodla bojovat a proto jsem vydala drobnou sbírku "111 vtipů o advokátech", kterou si dovoluji doporučit vaší pozornosti. K dostání JE u všech dobrých knihkupců.
Jak píši v přiloženém dopisu předsedovi České advokátní komory, doufám, že tímto svým nakladatelským počinem přispěji k zajištění té správné vážnosti českému advokátnímu stavu:
Vážený pan
JUDr. Martin Vychopeň
předseda České advokátní komory
Národní třída 16
110 00 Praha 1
v Praze, dne 4. července 2016
Vysoce vážený pane předsedo,
srdečně Vás zdravím s nadcházejícím létem a dovoluji si Vás informovat o podstatných krocích, které jsem podnikla, abych zabránila další dlouholeté, ba možno dokonce říci systémové diskriminaci advokátního stavu, který je neoprávněně znevýhodňován oproti dalším skupinám obyvatelstva, což se mi jeví být v rozporu s ust. čl. 1 Listiny základních práv a svobod, dle které jsou všichni lidé nejen svobodní, leč také si jsou „rovní v důstojnosti i v právech.“ Právě tato rovnost v důstojnosti se mi jevila být vůči advokátům frapantně porušována.
Jak zajisté víte, nedílnou součástí české kultury jsou vtipy, k nimž mají Češi velmi svérázný vztah. Konec konců, i říšský protektor Reinhard Heydrich tvrdil, že Češi jsou smějící se bestie.
Podle mého názoru právo na rovnost v důstojnosti zakládá také právo na rovnost v dobírání si této důstojnosti, a to na příklad ve formě vtipů. Vtip, anekdota, případně fór, jak praví wikipedie, je „krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce a je obvykle založen na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu, je stručný a směřuje k výrazné a úderné pointě … Vtip je v současné dob nejrozšířenější formou folklóru a s jeho přispěním lze hovořit o tabuizovaných tématech.“ Důležitost vtipu, satiry a nadsázky také opakovaně zdůraznil ve svých judikátech Evropský soud pro lidská práva, který se zaobíral vtipem a satirou v rámci svého posuzování práva na svobodu slova. Jelikož vtip je literárním útvarem, tedy uměleckým výrazem, beze zbytku se na něj vztahuje přímá aplikace čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a to, s ohledem na níže uvedené, zejména s přihlédnutím k aktuálnímu rozsudku Velkého senátu ESLP ve věci Morice proti Francii ze dne 23. 4. 2015 a Peruzzi proti Itálii ze dne 30. 6. 2015.
Z domácí judikatury Ústavního soudu ČR samozřejmě nelze opominout rozhodnutí sp. zn. I ÚS 2246/12 ze dne 17. 4. 2014 ve věci Mgr. Petry Paroubkové proti RINGIER ČR, a.s., kde Ústavní soud konstatoval, že „...každý názor, stanovisko, nebo kritika, vyjádřené jakoukoli, i symbolickou formou, jsou vzhledem k významu svobody projevu v demokratickém právním státě zásadně přípustné a jakékoli omezení této svobody je proto výjimkou, kterou je nutno interpretovat přísně restriktivně a lze ji ospravedlnit jen zvláště kvalifikovanými okolnostmi.“
Vzhledem k tomu, že advokáti jsou též posuzováni jako osoby veřejně činné, platí pro ně (a zde odkazuji na rozhodnutí Ústavního soudu proti mojí osobě, vydané pod sp. zn. I. ÚS 2830/15, ze kterého je zřejmé, že advokáti nejenže musí snést vyšší míru kritiky, ale musí snést i to, že se o nich vyloženě lže) ve směru ke vtipům a satiře to, co platí pro satiru a vtipy politické. I Ústavní soud správně ve svém mnou shora uvedeném rozhodnutí poukazuje na „...judikaturu nejinspirativnějšího soudu v euroatlantické oblasti, Nejvyššího soudu USA, nejpozději od kauzy New York Times Co. v. Sullivan 376 U. S. 254 (1964), jakož i Evropského soudu pro lidská práva (např. věc Lingens proti Rakousku) či německého Spolkového ústavního soudu. Nadnesené a přehánějící názory, polemická, kontroverzní, či šokující tvrzení, zahrnující i názory někoho urážející, jsou-li proneseny v širokém rámci veřejné a politické debaty, jsou názory ústavně chráněnými. V souladu s uvedenou judikaturou se svoboda projevu vztahuje nejen na informace nebo myšlenky, jakož i umělecká díla příznivě přijímaná či považovaná za neškodná či bezvýznamná, ale i na ta, která zraňují, šokují nebo znepokojují: tak to vyžaduje pluralita, tolerance a duch otevřenosti, bez kterých, jak lidstvo v dějinách poznalo, není demokratické společnosti.“
Ovšem za této situace, vážený pane předsedo, kdy přípustnost vtipů o advokátech je právně zcela zajištěna a podložena, musela jsem zkonstatovat existenci onoho diskriminačního prvku, kterým jsme my, advokáti, postiženi. Ačkoliv existují rozsáhlé sbírky vtipů, kterým samozřejmě vévodí vtipy o Židech (nejlépe vypravované samotnými Židy, jak o tom svědčí na příklad sbírka židovských anekdot otce známého sochaře Jaroslava Róny, Bedřicha Róny, která vyšla v roce 1999), ačkoliv existují vtipy o Pepíčkovi, blondýnách, policistech, politicích, o lordech, tchýních, homosexuálech a sexu obecně, ba dokonce i o Cikánech/Rómech, o nás, advokátech, žádné vtipy nejsou! Nejsou jako samostatná kategorie v rozsáhlých internetových databázích, které se jen občasně vzmohou na nějaké vtipy o právních všeobecně, tím méně jsou jako samostatně vydané sbírky vtipů.
Tuto situaci jsem právě s ohledem na čl. 1 Listiny považovala za dále již zcela neúnosnou. Vždyť my, advokáti, jsme opravdu diskriminováni tím, že se o nás nedělají ani vtipy! Protože jsem známá tím, že jakákoliv nespravedlnost mi vadí, a diskriminace zejména, rozhodla jsem se tomuto neakceptovatelně diskriminačnímu přístupu české veřejnosti čelit s osobním nasazením. S pílí mi vlastní jsem sebrala od svých přátel napříč kontinenty, jakož i z internetu v několika jazycích vtipy speciálně o advokátech. S lítostí musím konstatovat, že je jich málo: podařilo se mi jich identifikovat pouze 111. Věřím však, že každý krok, zejména ten první, v zastavení diskriminačních praktik má svou cenu a že s pomocí veřejnosti, v jejíž širokou pomoc doufám, se mi záhy podaří sbírku rozšířit a vydat v dalších nových rozšířených vydáních.
Věřím také, že do mého úsilí za zrovnoprávnění advokátů coby skupiny osob, která má právo na to, aby se o ní šířily vtipy, se široce zapojí i soudy, kterým všem samozřejmě knížečku vtipů rozešlu. Doufám, že spřízněný soudcovský stav mi poskytne další množství žádané materie, přičemž zároveň dojde k posílení postavení advokáta u soudů v roli amici curiae.
Vážený pane předsedo, v příloze si dovoluji Vám zaslat dva výtisky své brožurky, jednu osobně pro Vás, jednu pak do odborné knihovny České advokátní komory, jejíž knižní fond bude takto obohacen. Pokud byste uvažovali o přiložení mojí brožurky k některému z výtisků Bulletinu advokacie, což by zajisté posílilo soudržnost advokátního stavu, jsem připravena svoje dílo poskytnout své domovské komoře za mimořádnou, takřka režijní cenu.
srdečně a v dokonalé úctě,
JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.
