Některé návrhy jsou pitomé, nemravné nebo nerealizovatelné. Ale úvahy o nich ani ony samy určitě nejsou protiprávní ani trestné, jak soudí lidé z tohohle článku. Prý naplňují definici trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Pochybuji a pevně doufám, že takto bláznivě naše trestní justice nezvlčí. Trestní právo tu není od toho, aby šikanovalo lidi za nápady nebo teoretické zvažování různých možností. Po čtyřech desetiletích v justici fakt pochybuji, že by se našel trestní soudce, který by za takovou úvahu mluvčího odsoudil. I když dnes se dějí věci ještě včera považované za nemožné.
Někteří experti se prostě natolik zamilovali do údajných lidských práv, vyhrocené ochrany menšin a debat kolem údajné diskriminace a nenávisti, že onu „nenávist“ už vidí všude kolem, v kdejakém názoru či tvrzení, v kdekterém skutku, v nezvyklým návrhu a v každé motivaci. Přisuzují ji lidem možná proto, že oni sami lidi s jiným názorem nesnášejí. „Říkáš něco, s čím nesouhlasím, tak to asi budeš říkat z nenávisti. Do pekla s tebou a umlčet navždy“
A tak by rádi nenávist, tu chudinku nevinnou emoci, zakázali, vytlačili z veřejného prostoru do věznice se zvýšenou ostrahou a jejího nositele na ostrov If. Jenomže policie a trestní soudy tu nejsou od toho, aby lidi odsuzovali za emoce, za názory, za úvahy a za pitomé inženýrské nápady ve stylu „co by, kdyby“.
Trestní právo je tu proto, aby trestalo lidi za spáchané společensky škodlivé činy. Není tu proto, aby omezovalo diskusi a zakazovalo úvahy o budoucnosti. Ať už ty úvahy milujete, nebo je nenávidíte.
Když budeme kriminalizovat pitomé návrhy, bereme si možnost prozkoumat je, umlátit je argumenty, vysmát se jim a pak je zavrhnout.
Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů
