Pojďme se podívat na konkrétní příklady. Ideový boj proti europeismu, politické korektnosti, multikulturalismu či masové migraci již nejsou doménou blogosféry a zasloužilých veteránů typu Václava Klause či Benjamina Kurase, ale připojují se další veřejně známé osoby. Napadá mě český spisovatel Vlastimil Vondruška či třeba Francouz Michel Houellebecq a úspěch jeho knihy Podvolení. Nebo Dominik Duka a jeho geniální kázání ve Staré Boleslavi. Všimněte si jednoho důležitého momentu – tyto politicky nekorektní názory již nejsou tabuizovány, již nejsou automaticky špatné.
Zajímavý je též pohled na akademickou či vědeckou půdu. Mám na mysli projekt Komplexní společnosti (Bárta a spol). I přesto, že implicitně tento tým nekritizuje samotnou podstatu EU či nepodporuje euroskeptickou a protiislamistickou politiku (spíše naopak, ostatně součástí kolektivu je Petr Gazdík), když se člověk začte hlouběji do jejich názorů, tak je příjemně překvapen.
Například „(západ) ... do sebe postupně absorboval mnoho z jeho (SSSR) někdejších rysů, zejména ve své evropské části.“ Klaus? Nikoli, Stanislav Komárek (Na rozhraní, Vyšehrad, 2016). Miroslav Bárta se o pár stránek dál nebojí citovat Fergusona či Spenglera a v knize nalezneme i větu: „Hospodářský systém, který se v současnosti praktikuje v západní Evropě, lze označit za smíšený s podřízenou rolí trhu a s dominantní úlohou státu v ekonomice. O kapitalismu se mluví jen ze setrvačnosti.“ Pavel Kohout.
A nějaká politická vítězství? Jednoznačně vítězství Donalda Trumpa v USA. Brexit (byť je vítězstvím poněkud hořkým, protože bere i poslední iluze o možnosti EU reformovat). Nejnověji výsledek rakouských parlamentních voleb. Dlouhodobě náš prezident Miloš Zeman. I když s ním lze v řadě věcí nesouhlasit, politickou korektnost boří s razancí buldozeru.
Máme tu i pár „neporážek“. Co tím míním? Míním tím politické střety, kde sice ideologie politické korektnosti, europeismu či multikulturalismu nebyly přímo poraženy, ale ani přesvědčivě nezvítězily. Například francouzské prezidentské volby (Le Penová byla ve druhém kole) či německé volby parlamentní (posílení AfD).
Dále reálné politické kroky, které se často liší od deklarovaných idejí. Hranice si již hlídajínejenom „krajně pravicové“ Maďarsko, ale i Rakousko, Dánsko čí „wir schaffen das“ Německo.
O změně politického klimatu vypovídají i „kauzy Lidl“. Lidé se ozvali, média bez cenzury referovala a Lidl začal zmateně a překvapeně ustupovat. A to nejenom v pevnosti západní civilizace, tedy zemích V4, ale dokonce i na zdánlivě ztracených vartách západní Evropy. Na „řecký týden“ jako první upozornila belgická televize RTL, na italský kostel upozornil místní starosta.
Takže ano, trend se obrací. Začínáme vítězit ve světě idejí, politika následuje. Být politicky korektní, prounijní multikulturista již není sexy. Ono pomyslné kyvadlo dějin se již vydalo opačným směrem. Řečeno jazykem burzovních investorů: Kdyby Západ byla akcie, nakupuji. Jsou ve slevě, dav vyprodává, ale předstihové indikátory naznačují obrat trendu. Naopak na multikulturalismus či politickou korektnost bych byl short (spekulace na pokles ceny daného aktiva).
Je i na nás, aby nešlo o „krátkodobou korekci“, ale o skutečný počátek změn, o skutečný obrat dlouhodobého trendu.
