Přestože tento jeho výrok získal podporu obvyklých českých politických „putinobijců“ a „sovětologů“ jako Miroslava Kalouska a Jaromíra Štětiny (ten by si raději měl vzpomenout na své nadšené cestopisné výpravy do Sovětského svazu, kde s vorem Matylda sjížděl sibiřské řeky v místech, kam býval přísný zákaz vstupu – Štětina překvapivě povolení získal), my v Institutu Václava Klause útok ukrajinského velvyslance na Václava Klause ostře odmítáme.
Nejprve chceme vyjádřit své přesvědčení, že výroky tohoto typu, ať by přicházely od velvyslance jakékoliv země, považujeme za nemístné. K hájení našich národních zájmů patří i naše právo mít názor na geopolitické dění v okolí České republiky. Sledujeme, že je Ukrajina Západem dlouhodobě zneužívána ke stupňování napětí mezi Západem a Ruskem. Důsledky toho se nás negativně dotýkají, a proto nestojíme na straně těch, kteří k tomu chtějí přispívat.
Náš postoj k Hitlerovi – tehdejší i dnešní – je jasný. Ohledně Ukrajiny tehdy a dnes nám to tak jasné není. Češi, na rozdíl od Ukrajinců, neměli své, s nacisty kolaborující banderovce, a proto nedovedou pochopit, že jsou dnes na Ukrajině banderovci oslavováni jako národní hrdinové. Pouštět se na kluzký led historických paralel je velmi riskantní. To by si pan velvyslanec měl rozmyslet.
My s historií nemanipulujeme, a proto ruského prezidenta Putina s Hitlerem srovnávat nebudeme.
8. ledna 2019
