Katolíci, na rozdíl od zbytku pohanského národa, neslaví Silvestr pouze bouřlivým pitím a petardami, ale především vzpomínkou a díkuvzdáním papeži Silvestru I., na jehož počest dostal tento den místo v kalendáři, neboť díky němu získala katolická církev v roce 313 své uznání a trvalé postavení a od té doby se pohanský Řím stal centrem křesťanství. A proto si, na rozdíl od pohanů, připomínají den sv. Silvestra s velkou úctou k tomuto svatému muži, který byl jejich 33. papežem (od 31. ledna 314 do 31. prosince 335) a za jehož 21letého pontifikátu si katolická církev tak silně upevnila své postavení ve světě, že ho již nikdy nemusela vzdát.
Staroboleslavské Palladium Země České ve Staré Boleslavi
Ale vraťme se k děkovné mši svaté na Pražském hradě.
Asi každého napadne, jak se mohli věřící dostat do areálu Pražského hradu, který je od října uzavřen, a to dokonce tak neprodyšně, že se ani na Hradčanské náměstí nedostanete jako dřív nejkratší cestou od stanice tramvaje Pražský hrad. Ostraha tam dříve sice návštěvníky kontrolovala, ale propouštěla je na náměstí. Nyní návštěvníkům pouze oznámí, že musejí obejít areál až přes Brusnici, Nový svět a Kanovnickou ulicí jít na Hradčanské náměstí a pak se přes celé náměstí před uzavřenou Matyášovu bránu - vstup do Hradu. Přesto se nakonec věřící před vstup dostali i když to pro některé starší nebyla procházka lehká. Vedle Matyášovy brány nalezli otevřený vedlejší vstup do Hradu a k jejich milému překvapení místo policistů je vítali před kontrolními turnikety kněží a zaměstnanci arcibiskupství. Za to, že prezident republiky dovolil vstup do areálu Hradu tímto bočním vchodem, pokud zajistí arcibiskupství jeho ostrahu, je třeba poděkovat diplomatickému taktu pana arcibiskupa, který za to při mši svaté poděkoval.
Ale pojďme k samotné děkovné mši svaté. Možná mnohé napadne za co děkovat, když nás stále jen vláda obtěžuje zákazy a příkazy. Nesmíme navštívit své nejbližší v nemocnici ani v domovech důchodců, dokonce ani umírající. Nesmíme jim ani uspořádat důstojný pohřeb a díky tomu 80 % zemřelých již odešlo ze světa bez poděkování a rozloučení. Nesmíme už ani sami chodit večer na procházku před spaním, přicházíme o práci a o zisky z podnikání, děti nesmějí do škol a co je snad ze všeho nejhorší, nemůžeme se zastavit poprosit Boha o pomoc do kostelů. Přesto, pokud se začtete dále, pochopíte, že podle pana kardinála za mnohé v minulém roce je možné Bohu děkovat. Rok koronaviru 2020 byl podle něj příležitostí, abychom všichni v hloubi pokory i vnitřního pokání poděkovali za poznání, kdo jsme a kde jsme. Abychom si uvědomili, jak všemohoucí je proti nám Bůh. Jak málo stačí a jak zranitelní jsme my slabí lidé na celém světě. Proto vyzval všechny přítomné k modlitbě, v níž by spolu s ním prosili Boha, aby se smiloval nad nimi, odpustil jim hříchy a dovedl je k životu věčnému: "Bože věčný, jsi svrchovaný pán posiluj nás abychom plnili povinnost a náš život přinášel štěstí."
Pan kardinál i přesto připustil, že před rokem jsme měli jiné vize do roku 2020. "Dnes slavíme eucharistii a přišli jsme poděkovat Bohu. Za co ale, za statistiky nemocných, nakažených či zemřelých, za lockdown, který má a jistě bude mít velký ekonomický dopad? Co jsme to vlastně prožili a co nás čeká? Přišli jsme přesto poděkovat i když víme, kolik lidí má problémy se svou rodinou, kolik podnikatelů propadá depresi z toho, že neví, jak dál. Přesto uvedu několik důvodů z minulého roku, za které chci Bohu poděkovat," uvedl pan kardinál a pokračoval: "Chtěl bych poděkovat za to, že jsme si uvědomili, že my, kteří zde můžeme být, neseme odpovědnost za ty, kteří zde nemohou být ať již z důvodu nemoci, karantény a podobně. To nás učí skutečnému křesťanství. Vzpomeňte na tři mušketýry, kde platila zásada "Jeden za všechny, všichni za jednoho". A to je podstatou diecézního křesťanství. Když mne požádal primátor, abych mu vysvětlil podstatu eucharistie, tak jako zapálený skaut jsem použil právě toto přirovnání. Ježíš položil svůj život za nás za všechny. To bychom si měli stále hluboce uvědomovat a svým chováním mu to vracet."Jak jsem již psala výše, sv. Silvestr je autorem Milánského ediktu, kterým římský císař Konstantin uznal katolickou církev, křesťané dostali svobodu a hlavními šiřiteli křesťanství v Římě se stali římští vojáci. Pan arcibiskup Duka hned v úvodu mše za to také sv. Silvestrovi poděkoval. Zdůraznil navíc, že svoboda znamená také rehabilitaci a proto jenom prohlášení náboženské svobody nestačí. Jde také o odškodnění těm, kteří díky předchozímu pronásledování ztratili kromě blízkých i svůj majetek a musí jít o jeho navrácení a odstranění všech křivd. A i na to moudrý papež Silvestr I. v Milánském ediktu, na rozdíl od našeho odškodnění církve z roku 2012, myslel. Tehdy díky tomu byla v Římě nejen povolena církev katolická, ale byly odškodněny celé rodiny do té doby pronásledovaných katolíků. Pan kardinál si posteskl, že církev i on zanedbali při církevních rehabilitacích požadavek, aby byla vláda solidární se všemi katolíky postiženými komunistickým režimem. Že měla církev jako papež Silvestr I. požadovat po vládě, aby vysvětlila zločiny, které zavrženíhodný komunistický režim způsobil věřícím a vysvětlila, proč mnohým sebral často i střechu nad hlavou. A aby i takto postižené jednotlivce odškodnila.
Podle pana arcibiskupa jsme se jako národ z koronaviru nepoučili. Koronavirem nám byl vystaven účet za 30 let svobody. Pádem berlínské zdi, která byla větším symbolem nesvobody, než železná opona, svět vstoupil do svobody, ale to samo nestačilo. Nafoukaný pyšný člověk 21. století si toho nevážil a kam dospěl?! Není pro nás přece možné nechat 80 procent lidí odcházet ze světa bez důstojného rozloučení s bližními a smíření s Bohem, není možné si zahrávat se sebou samými, zahrávat si se svým tělem a psychikou. Copak je možné nastolit tak nehorázné protimluvné a logicky neodůvodnitelné tvrzení, na nichž chceme zakládat novou společnost. Chceme stále více zašlapávat minulost, s kterou se setkáme při příchodu do katedrál, protože z nich neodejdete s tvrzením, že středověk je doba temna. Není ale právě naše doba dobou temna? Podívejme se jen na sdělovací prostředky. Politická scéna stále jen deklaruje a uplatňuje příkazy. Zprávy v médiích vyznívají, že se ve světě neděje nic kromě koronaviru. Stále řeší, kdo má vlastně pravdu. Zda očkovat či neočkovat, zda je dobrá právě tato vakcína, zda čipovat a kontrolovat občany ještě více. Každý máme mobil, kreditní kartu, kartu na vstupy a nevím co ještě. Jsme již zkontrolováni až do morku kostí a nikdo nám nepotřebuje píchat vakcíny.
Ano koronavirem byl vystaven účet nám všem.
Ukázalo se, kdo i v době krize dokázal pracovat na něčem smysluplném a využil ji k nachystání se do budoucna a kdo jen trpně čekal na Godota. Pan arcibiskup a jeho tým byli patří k těm prvním. Využil jako muž činu spolu se zaměstnanci diecéze doby koronavirové k obrovskému množství práce, na níž by nenalezli tolik času při pracovním vytížení na bohoslužbách a setkávání se s věřícími. Jen připomínám několik hlavních počinů, které vykonali v minulém roce pro katolickou církev: Byl obnoven Morový sloup na Staroměstském náměstí, na Barrandově byl postaven nový kostel Krista spasitele, arcibiskupství sehnalo budovu pro novou logopedickou školu, vypracovalo koncepci církevního školství, vybudovalo sociální sítě sloužící k evangelizaci a okázalo se jak po tom věřící toužili, zajistilo akce k důstojným oslavám roku sv. Ludmily a k podpoře roku vyhlášeného papežem. Byla vypracována studie pro katechismus malých dětí a pro spolupráci kněží a lidí ve farnostech. A protože i církev potřebuje ke své činnosti pozemské zajištění, byla ustavena nová arcidiecézní rada starající se o ekonomické projekty. Zatím vykazuje vysokou efektivitu v obnově naprosto zdevastovaného lesního hospodářství. Bylo provedeno ohodnocení farního majetku a příspěvků pro diecézi, hřbitovy byly převedeny do působnosti obcí a kostely byly ve spolupráci s obcemi buď ponechány církvi či na ně převedeny. Zaměstnanci charity s velkou obětavostí sloužili a sluší se poděkovat jim za to že nedbali nebezpečí. Sám arcibiskup Duka založil nadaci sloužící na přispívání odměňování duchovních. Tyto všechny věci jsou nachystány k tomu, aby v roce 2021 posílily katechizaci a pastorační činnost. Dá se uzavřít, že i přes omezující zásahy státu ve shromažďování neublížil minulý rok církvi, tak jak se tomu mohlo stát, a o to lépe bude pracovat v budoucnu. Pokud jí někdo ublížil, byla to lidská slabost, nikoliv zásah státní moci. Dokladem toho je to, že i v pohanské zemi mohla proběhnout tato nádherná oslavná mše svatá v katedrále. Mše, kde mohli věřící poděkovat Ježíší za to, že jim ukázal cestu vedoucí do hlubin jeho srdce a poprosit ho, aby se nad nimi smiloval a nastolil příští rok již lepší.
Není proto divu, že na závěr mše poděkovali duchovní Ježíši přebývajícímu ve svátosti oltářní za rok 2020, který vstoupil sice mezi určité anomálie v katedrále, ale posloužil k mnoha činnostem pro církev v mnohem intenzivnější síle.
Jak řekl velký muž, spisovatel a pilot 1. světové války, Antoine de Saint-Exupéry po setkání s americkými vojáky: "Obdivuji americké vojáky a piloty, ale ti chlapci jsou jen zahrnuti věcmi. Doba není ještě dobou, kdy můžeme užívat, není možné opřít hodnotu lidského života a společenství jen na ekonomickém podkladě. V nebezpečí války není možné spoléhat jen na bohatství, není možné spoléhat jen na materiální hodnoty, ale i na přátelství a odpovědnost za ty, které máme rádi. Zachránění vypěstované květiny přinese mnohdy člověku větší štěstí než pijákovi láhev, podnikateli peníze a panovačnému králi nezměrná moc. Největším pokladem je ten, který dává smysl životu, lidskému snažení ale i bolesti, radosti a smrti. Bůh."
"My křesťané to víme. Víme, co znamená život v komunitě - vzedmutí vlny pomoci a překonávání těžkostí. A právě ve dnech koronavirových se to jasně v praxi ukázalo. Bůh nás vede k pokoře těch, kteří vědí, že nejlépe chápeme srdcem. My jsme viděli vzepětí lidí, kteří neodešli z nemocnic, studentky z našich škol i naši bohoslovci se sami přihlásili pomáhat. Není to podobné situaci, kterou poznali naši předci v době moru? I tam šli pomáhat kněží a profesoři z univerzit. Mor nepřekonali ti, kteří propadli strachu, ale ti, kteří se svatou Kateřinou Sienskou dokázali lidi ošetřovat a Bůh byl s nimi. Světice vypila skleničku hnisu a Bůh ji zachránil. I my si musíme stále víc a více uvědomovat že virus může být poražen, když nepropadneme sobectví, strachu a isolaci ve spojení s Bohem. Stále potřebujeme kříž vertikály a horizontály - Kříž , aby nám jasně ukázal, že Bůh a člověk je neoddělitelný a nerozlučitelný, uvedl na závěr promluvy pan arcibiskup Duk
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
iDNES 
