Obrovsky vzdělává občany a otevírá jim oči v orientaci v současném

šíleném  světě  plném   nesmyslných   -ismů  šířených  úředníky  EU.  

Institut Václava Klause

Otčenáš na presidenta Dvorské komory Doporučený

  • pondělí, srp 07 2023
  • Napsal(a)  PETR ŽANTOVSKÝ, mediální analytik
Autor článku Autor článku snímek Jiří Pancíř, revue Fragmenty

Zase po nedlouhém čase sahám po inspiraci (ne)povinnou četbou, kterou dostávám od germanisty, bohemisty a historika dr. Karla Kiesenbauera. A myslím, že ani tentokrát – spolu se mnou – nebudete zklamání. Jde totiž o ukázku poezie lidové, období barokního. A když dovolíte vlastní přípodotek – největší hodnota lidové slovesnosti je právě v oné lidovosti, tedy většinou anonymitě. Ta totiž, když se příslušné stane veřejným majetkem paměti národa po staletí, je garancí, že jeho podstatou je pravda, nikoli teze, kterou by kdosi rád pod slovo pravda skryl, sleduje tím vlastní, nikoli ony „lidové“ zájmy.

Tedy, jak píše kolega Kiesenbauer, „vedle klasických selských otčenášů (Kocmánkovo Lamentatio rusticana nebo Selský otčenáš z 18. století), jednoho z typických žánrů českého literárního baroka, máme ještě jeden, který vás možná s ohledem na paralelu s našimi časy zaujme. Jedná se o naši lidovou reakci na odsouzení prezidenta dvorské komory Georga Ludwiga von Sinzendorfa dne 2. dubna 1680 za zneužití pravomoci úřední osoby, křivopřísežnictví, zpronevěru cca. 2 miliónů zlatých, podvod, padělání, korupci, vydírání a krádež (hrabě Sinzendorf byl odsouzen ke ztrátě hrabství Neuburg, vrácení dvou milionů, zbavení všech úřadů a vyhnanství, zemřel hned následujícího roku). U nás byla událost ihned literárně reflektována.“ Nu, proč si ji s patřičným aktualizovaným pochopením nepřečíst, že?

 

Otčenáš na presidenta Dvorské komory

O můj presidente dvorský,
poněvadž neumíš česky, Otče náš,
věřím, že v světě jinšího
není zloděje většího, jenž jsi
kradls, dychtils po bohatství,
zbavils se blahoslavenství na nebesích.
O tobě to říci nemohu.
žes neříkal Pánu Bohu: posvěť se
proto, jak tomu chtí Němci,
dá se přibít na šibenici jméno tvé.
Skrze krádež zaveds hrubě
ďábli volají na tebe: přiď[k] nám.
O zloději, partykáři,
tvé jméno se v pekle smaží: království tvé.
Fiskus pro tvé nedostatky
pobral jest tvé všechny statky, buď vůle tvá.
O kýž takový president
na světě drží regiment jako v nebi.
Žes ustranil tolik tisíc,
na nebi nejsi vážen nic, tak na zemi.
Z té příčiny nejsi hoden,
abys jedl jednou za den chléb náš vezdejší.
Co si ukrad a ustranil,
loupeže své, kterés chránil, dej nám dnes.
Kradls a byl jsi živ dobře,
zasloužil smrt, věčné hoře, odpusť nám.
Krásti jesti hřích veliký,
navrať peníze všeliký, naše;
do pekla sic jistě půjdeš,
tam tvé všecky budeš platit viny.
Nebyls dle přikázání živ,
nebude tě bůh milostiv, jakož i my.
Krads, není hanba navrátit,
měls, zloději, hrdlo ztratit, odpouštíme.
Co si pokrad, hleď navrátit,
ať můžeme dluhy platit našim vinníkům.
Přijď ďáble, šelmo lenivá,
vem ho do pekla za živa a neuvoď nás.
med v ústech jsi měl, v srdci jed
a nás si častokrát podved v pokušení.
O trestejž již. Bože, toho
hlízou zloděje velkého, ale zbav nás.
nedej, aby byl chráněný
a tvou mocí obhájený od zlého.
Od podager, ač dost je má,
poněvadž pak na ně nedbá,
nechraň, než ať má i kámen,
k tomu kolikou je 
)lámen. Amen

©Kulturní komise ČR, z.s., 7.8.2023

Číst 347 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v HOSPODÁŘSTVÍ

Fragmenty jsou též na Twitteru a facebooku

                        Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.      

Právě přítomno: 74 hostů a žádný člen

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %