To, že peníze ovládají svět, je rčení poměrně známé, kdo ale ovládá peníze, na to je poněkud složitější odpověď. A tak se pokusme pozdvihnout tuto tajuplnou pokličku nad hrncem plným výbušné dluhové páry, neboť právě ona se může stát pro ekonomiku jako celek osudnou.  Zkusme se na peníze podívat jinak, než nám to do omrzení servírují neomylná média a ČNB ovládaná korporátním kanibalizmem a přiznejme si, že všechny krize, které byly v minulosti způsobeny nezodpovědností a nenažraností bank, se do našich domovů a peněženek v pravidelných intervalech mohou dostavit zas.

Intervence proti koruně

Ekonomičtí analytici se shodují, že koruna je vůči euru podhodnocená, a to o celých 30%. To ale znamená, že například veškeré stroje na té nejvyšší technologické úrovni, které by naší ekonomice pomohly významně zvýšit produktivitu, by se daly nakoupit o 30% levněji. To rovněž znamená, že vše, co si půjdete koupit, by bylo o 30% levnější, a tím pádem by i váš plat a vaše úspory hodnotově vzrostly o 30%. Skutečná síla koruny by jen tímto obratem do reálného kurzu dokázala popostrčit a zvýšit vnitřní spotřebu a obrat oběživa o 30%. Tento razantní skok v pohybu peněz ekonomikou by bez diskuzí automaticky spustil zvýšenou spotřebu, za kterou by musela následovat odpovídající zvýšená výroba a produkce skoupeného zboží a produktů. Dostavil by se doslova gejzír spotřeby a následné produkce, který je tou nejdůležitější hybnou silou tlačící ekonomiku kupředu, tedy k prosperitě. Posílení hodnoty koruny se rovná míře prosperity majitele ČR, tedy občana. Centrální banka svými intervencemi proti koruně znehodnocuje úspory občanů a umožnila vydělat vývozcům, tedy hlavně automobilovému průmyslu, 400 miliard.

Falešné argumenty ČNB

Hlavním a také jediným argumentem ČNB v obhajobě svých intervencí proti koruně je falešné tvrzení, že hlavní nosnou ekonomikou devizy ČR je exportní průmysl, a ten je třeba za každou cenu podpořit. Už ale tají, že drtivou část vývozních firem má ve vlastnictví zahraniční kapitál, který ze slabé koruny profituje tím, že tučné výnosy z něj (levná pracovní síla vytvořená levnou korunou) plynou do zahraničí. Tvrzení, že slabá koruna podporuje vývoz, a tedy prosperitu naší země, nemá z hlediska možných hospodářských výsledků žádnou ekonomickou oporu, stačí jen porovnat příjmy, tedy životní úroveň Čechů a Němců, a zjistíme, že po čtvrt století od revoluce je naše země, vinou hloupých a neschopných politiků, nemajících vědomostní ekonomický potenciál potřebný k zabezpečení prosperity naší země, stále hluboko za prosperitou Německa, a to z hlediska pracovité povahy českého národa prostě není možné. Němci nejsou pracovitější ani chytřejší, oni jen využili naší politické neschopnosti k cestě za vlastní prosperitou, na úkor nás všech.

Žába na prameni

Centrální banka od roku 2013 soustavným znehodnocováním koruny a posilováním eura doslova dusí prosperitu naší země. Za nákup eura již utratila více než 200 miliard Kč. Podstata tohoto jednání se spíše rovná velmi účinné růstové brzdě, než podpoře vlastní měny a hospodářství ČR jako celku. Výsledkem je, že banky místo toho, aby peníze tlačily do tolik potřebného investičního a spotřebního koloběhu (stimulátoru prosperity), hromadně ukládají své nevyužité a umrtvené přebytky do Centrální banky, kde oproti dluhopisům s negativním výnosem slibují alespoň zúročení 0,05%. Během třech posledních měsíců banky do ČNB vložily více jak jeden bilión korun, tedy téměř roční rozpočet ČR, což je nejvíce v dosavadní historii. Přirozený princip finančních toků od ČNB ke komerčním bankám a dále k firmám a lidem přestává fungovat a nabírá patologický zpětný chod, který má počátky v intervencích. Dá se použít přirovnání, že ČNB zašpuntovala přirozený ekonomický růst.
Přitom zahraniční dluh České republiky v druhém čtvrtletí meziročně vzrostl o 137 miliard korun. Celkový dluh 2,9 bilionu korun tvoří 66,4 procenta hrubého domácího produktu země. Vyplývá to z předběžných údajů ČNB. Na růstu zahraničního dluhu má největší podíl nárůst počtu bankovních dluhopisů, které drží zahraniční subjekty. A zisk bank v Česku je opět rekordní. Bankám a spořitelnám stoupl za 3. čtvrtletí 2015 souhrnný čistý zisk meziročně o 3,9 mld. na 54,14 mld. Kč. Vyplývá to z dat, která zveřejnila Česká národní banka.
Nezdá se vám, že je to vše více jak podivné, spíše se dá říct, že je to celé postavené na hlavu? Banky, které by měly tlačit peníze do ekonomiky (firem), zabetonují peníze v centrální bance, ta místo toho, aby podpořila přirozený vývoj české měny, přijme peníze bank a utratí je za eura, tedy za cizí měnu, která posílí a my všichni zaplatíme za vše co je z dovozu o to více. Zásada, která platí např. v Německu- nakoupit služby a produkty levně, otáčí ČNB přesně do opačné polohy. Tedy Češi, budete nakupovat draho. Otázka tedy zní: Komu slouží ČNB??????? Proč banky umrtvují peníze za 0,05% úroku v ČNB a nepouští je do oběhu za standardní úrok????? Možná to je proto, aby ČNB mohla nakupovat euro, kterým drtí hodnotu koruny. Výnos bank ze ztráty hodnoty vkladů střadatelů se jim zřejmě bohatě vyplatí.

Společnost jako celek devalvaci měny odmítá

Mravní hodnoty mají klíčovou úlohu pro vytvoření celistvosti etické společenské morálky a veškerá hospodářská činnost v přímé souvislosti s těmito lidskými hodnotami musí sloužit výhradně k všeobecnému prospěchu. Tyto mravní normy, tolik potřebné pro současnou společnost, ale nemají v bankovním průmyslu žádné ukotvení, neboť bankovnictví se dostalo do nebezpečné oblasti, kdy přestává platit pravidlo důvěry ve skutečnost, že dluh je možné směnit za adekvátní služby a zboží. Devalvace měny bezostyšně okrádá společnost a přesouvá zkonfiskovanou hodnotu do náruče nadnárodních bankovních, burzovních a obchodních korporací, kde jsou převážně využity ke spekulacím a nesmyslné tvorbě vysokých nekrytých úroků, tedy peněz vytvořených z peněz. Přemíra této nesmyslné činnosti trvale poškozuje většinovou společnost, která ztrácí hodnotovou důvěru v tento degradovaný systém výroby nekrytých peněz z ničeho a je jen otázka času, kdy dojde k opětovnému zhroucení celého, intervencemi pokřiveného a na hlavu postaveného, peněžního systému.

Globální investiční bankovní struktury jsou schopny ovládat vlády a řídit jejich rozhodování ve svůj vlastní prospěch a vytyčené cíle.
Naskýtá se tedy otázka: Není to vše dobře zaplacený a prolobovaný záměr? Neskrývá se skutečná moc v komplexní síti centrálních bank, které, jak je patrno, svou intervencí vůči koruně vůbec nehájí zájmy národa, tedy občanů, ale centrální banky systematicky posilují moc pro občany zcela anonymních globálních spekulativních korporátních prediktorů, kteří okrádají společnost jako celek, a tím likvidují individuální ekonomické občanské svobody?

Dokonalá mediální masáž

Mediální masáž obyvatelstva ze strany ČNB, opřená o argument levné pracovní síly podporující vývoz, zcela pomíjí skutečnost, že cena produkce se rovná ceně nákladů. Tedy, že při vzestupu hodnoty koruny automaticky souměřitelně klesají i vstupní náklady na veškerý materiál, energie, logistiku, a služby. Tento mechanizmus automaticky vyvažuje náklady spojené s růstem, kdy platí ryzí zásada ponechat trh co možná nejvíce deregulovaný.

Je třeba se navrátit k původní občanské podobě státu, kde budou práva v rovnováze s povinnostmi, jež určují všeobecnou národní prosperitu, zabraňují bankám ve spekulacích a cílených útocích na jednotlivé měny, což jim umožňuje získání nesouměřitelného blahobytu na úkor většinové společnosti.

Právo tisku peněz by mělo být bankám odňato a navráceno národu, kam také podle práva patří.

Zdravé ekonomické myšlení tvrdí, že peníze jsou pouze neutrálním prostředkem směny. V žádném případě tedy netkví jejich hlavní funkce v tom, aby umožňovaly jedněm spekulativně parazitovat na práci druhých. Neboť ti se pak stávají otroky splátek a úroků, bez kterých by si nemohli pořídit ani vlastní střechu nad hlavou. Tvrzení ČNB, že oslabení koruny je v současné konjunktuře nutností, je z hlediska cíle všeobecné prospěšnosti pro společnost jako celek neobhajitelné.

Banky v tichosti tiskly stovky miliard.

Centrální banky v eurozóně v minulých 10 letech v tichosti nakoupily aktiva za stovky mld. eur v rámci zvláštního mechanismu, který umožňuje tisknout peníze pro účely mimo měnovou politiku. Vyplývá to ze studie německého finančního experta Daniela Hoffmanna. Studie vyvolává spekulace o tom, že banky těmito penězi mohly během krize pomáhat financovat silně zadlužené vlády v eurozóně. Vše jim bez problému prochází. Finančníci, zřejmě jako už mnohokrát, bez jakýchkoli morálních výčitek způsobí další obrovský finanční krach, a tím mnoho lidí připraví o střechu nad hlavou a vláda jim to bez skrupulí zase zaplatí. Opět nikdo nebude potrestán. Bankovní korporace disponují obrovskou mocí, která nemá v dějinách lidstva žádnou obdobu, oprávnění ani smysluplné zdůvodnění. Mohou si dovolit i takové lumpárny, jako jsou derivátové produkty, které nejsou ničím jiným, než gigantickým virtuálním pyramidovým podvodem. Jen úzká skupina lidí rozhoduje o tom, co se bude dělat a co ne. Ti nemají žádný mandát ani zpětnou vazbu a morální, etické zábrany a jednají bez kousku svědomí, tak, jak jim to vyhovuje. Občan, firma a celá společnost je jen pouhou figurkou na globální šachovnici bankovního gangsterství. V této džungli ekonomických nesmyslů se začínají rodit nové virtuální kryptoměny, jako je Bitcoin a světe, div se, i tady se najde mnoho lidiček, kteří spolkli návnadu i s udicí a snaží se bez poctivé práce nějak zázračně virtuálně zbohatnout. Počáteční naivní nadšení nových investorů do této měny nezatížené úroky bude záhy zkaleno zjištěním, že tuto oblast lze spoutat a ovládnout bankovními gangstery, stejně jako burzu, která měla původně pomáhat rozvoji firem.

Státy nejsou schopny vykonávat kontrolní funkci

Světové zadlužení roste z aktuálních 200 biliónů dolarů daleko rychleji, než se očekávalo, rozdíl mezi lety 2007 a 2014 činí 57 biliónů dolarů.
• Kyperské banky nejsou dodnes schopny pokrýt vklady jednotlivých střadatelů.
• Řecké banky ještě před nedávnem měly vyhlášeny "bankovní prázdniny“.
• Čínská devizová rezerva amerických dluhopisů ve výši 100 miliard dolarů byla uznána jako nesplatitelná.
• Penze v USA nejsou dostatečně finančně podloženy, čímž narůstají obavy lidí v důchodovém a předdůchodovém věku.
• Současný český důchodový systém nedává mladým lidem žádné záruky jeho reálné udržitelnosti.

Struktura světového zadlužení činila  v letech 2000, 2007 a 2014 postupně 87, 142 a 199 trilionů USD. neboli vzrostlo o 112 trilionů USD.

Podstata stále se zvyšujícího celosvětového zadlužování je ve ztrátě kontrolní moci státu, již převzal nový druh bankovní nomenklatury, který si ochočil a podmanil neschopné a dezorientované politiky tak, aby mohl bez vlivu státu prosazovat své zvrhlé ekonomické zájmy. Jde o systémové selhání struktur za podpory masivního mediálního mlžení a krmení národa nesmysly typu – kolik kilo přibral Kim Čong-un na váze z důvodu psychického stresu spojeného s jeho vládnutím. Nebo ještě hůře, mediální (bůh ví kým) řízené kritiky výroků vlastního prezidenta, kterému ale právě pro tyto výroky trvale vzrůstá důvěra občanů a výše jeho preferencí.
Takzvané elity sedící ve vládách a parlamentech odmítají nést odpovědnost za populisticky napráskané dluhy, nestydí se zvedat platy sobě a všem státním zaměstnancům, jen aby je tato početná vrstva byrokratů opět volila. Nedbají na trvalý růst dluhu, který v přepočtu na jednoho obyvatele ČR již dosáhl na hranici 176 tisíc.

Polovina zemí Evropské unie neplní ujednání o výši vládního dluhu (maastrichtské kritérium

Nikomu nevadí, že podle sdělení Eurostatu polovina zemí Evropské unie neplní ujednání o výši vládního dluhu (maastrichtské kritérium), tak na co proboha EU máme, když se pravidly nikdo neřídí!? Zde je výčet některých zemí, neplnících úroveň dluhu vládních institucí, která nesmí převýšit 60% HDP. Bylo jich celkem 16. Jejich smutným rekordmanem je Řecko, kde vládní zadlužení dosáhlo vysokých 178,6 procenta HDP. To bylo následováno Itálií (132,3 %) a Portugalskem (130,2 %). Stoprocentní hranici dluhu k HDP přesáhla také například Belgie (106,7 %). Mezi těmito hříšníky opět skončila i nejvýkonnější ekonomika Evropy – Německo s vládním dluhem ve výši 74,9 procenta HDP.
Tyto země by podle platných maastrichtských kritérií neměly mít právo používat euro a měly by z EU vystoupit. Tady se ukazuje pravá tvář EU, kde neplatí cíle udržitelné konvergence, ale něco zcela jiného. A já se ptám, co to je za pravidla?????

Privilegovaný korporátní kanibalizmus

Položme si jednoduchou, ale zcela zásadní otázku: Proč nemají všechny subjekty v ekonomice stejná práva a jedna skupina – tedy banky, jsou viditelně privilegovanou skupinou na úkor druhé skupiny – podnikatelů v reálné ekonomice, ale i střadatelů. Právo emise české měny má dle zákona Česká národní banka, ale ve skutečnosti většinu peněz uvolňují do oběhu komerční, soukromé banky ve formě úvěru, zatížené úrokem a úrok není nic jiného, než další emise peněz, která ale nemá žádný souměřitelný ekvivalent, podložený tvorbou materiální hodnoty. Jsou to inflační peníze, které znehodnocují měnu. Peníze jsou výhradně určeny ke směně zboží a služeb, a ne k jejich vzájemnému množení, které nám současní nepoznaní anonymní vládci peněz předvádí.

Je třeba změnit systém fungování peněz

Ve své podstatě neexistuje nezávislý spravedlivý právní systém, opravdový pilíř demokracie, jenž by zaručoval takový společenský systém, který udrží moc a kontrolu nad vlastní měnou v zájmu růstu bohatství celé společnosti, jejího všestranného rozvoje a obecného prospěchu. Proto nesmí být ekonomická moc podřízena zájmům malé anonymní skupiny, která určuje cíle dle svých potřeb v přímém protikladu s ústavou ČR, která říká: „Všechna moc patří lidu“.
Měli bychom se poučit z historických krizí a kolapsů fungování peněz, které vždy vedly lidstvo na jatka světových válek. Ve skutečně demokratické společnosti nemůže být lidem jedno, kdo peníze tiskne a vydává je do oběhu, jakou cestou se dostávají peníze k institucím, poskytujícím úvěr, jaké cíle mají poskytnuté úvěry naplňovat a jaké druhy úvěrů mají úvěrové instituce poskytovat.
Závěrem je třeba připomenout, že podpora obecné hospodářské politiky vlády a hospodářské politiky v Evropské unii občany je na místě, ale jen pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním, tedy s prosperitou občanů samotných.
Celý současný peněžní systém je zaměřen na produkci dluhů, které jsou používány jako prostředek papalášů k nekontrolovatelné, pro společnost destrukční, finanční moci. Připadá mi, že tito papaláši po revoluci záměrně zhasli a já se domnívám, že přichází čas na to, abychom zase rozsvítili.

Rozsvítit se chystají také Švýcaři

Švýcaři za několik měsíců v referendu rozhodnou, zda zakáží bankám obchodovat s dluhy. Tím by byla bankám odepřena možnost vytvářet virtuální peníze a zaplavovat těmito penězi, kterými nedisponují, finanční trhy. Virtuální elektronický měšec je pro banky totiž bezedný. Tímto opatřením by banky nemohly samy vytvářet inflační peníze a mohly by půjčovat jen ty, které obdržely od střadatelů a jiných bank. Švýcaři konkrétně rozhodnou, zda budou mít banky ze zákona povinnost alokovat stoprocentní finanční rezervu všech vkladů. O stejných krocích uvažuje i Island, kde bankéři v roce 2008 přivodili své zemi finanční krach. Smutné je, že Česko jde zcela opačným směrem. Česká národní banka se totiž dlouhodobě zbavuje zlatých rezerv, neboť, jak tvrdí ústy mluvčí Kateřiny Bartůškové, „z důvodů likvidity, bezpečnosti a výnosů přestalo zlato vyhovovat potřebám ČNB“. Paradoxem je, že Rusko a Čína nakupují zlato ve velkém. Asi jsou hloupější než SINGER.