Oslavy budou probíhat od ranních hodin. Od 9 hodin začne mezinárodní odborná konference ČMA věnovaná především vazbě mezi vzděláním a výzkumem na jedné straně a na straně druhé konkurenceschopnosti podniků a tím celé naší země pod heslem "Vlak nám ujíždí, nenechme si ho ujet". Vystoupí na ni mj. prof. Tuija Hirvikoski z Finska a moderovat ji bude ředitel Microsoftu pro střední a východní Evropu Jan Mühlfeit. Ministr školství prof. Petr Fiala se zúčastní následného kulatého stolu od 13:30 hodin. Ministr průmyslu a obchodu se omluvil, že je v zahraničí. Vše vyvrcholí v 15 hodin předáním  cen nejlepším českým manažerům loňského roku, které jsou mezi manažery ceněny stejně jako Oskary mezi herci.

Obr. vlevo: Pavel Kafka, Ladislav Hanák, Jan Wiesner, Rostislav Dvořák, Jan Preclík (zprava), obr. vpravo: Sál hotelu Clarion, kde probíhala tisková konference k soutěži MR byl zaplněn do posleního místa

Od jiných podnikatelských soutěží se soutěž MR liší tím, že hodnocení se nezakládá jen na metodách a výsledcích podniků, ale hlavně jde o osobnosti řídících manažerů - o jejich profesionalitu, odborné znalosti, o vůdcovství, rozhodnost, morálku, společenskou odpovědnost, obětavost, disciplínu a mimo jiné také o naději. MR je soutěží pro ty manažery, kteří pro firmu jim svěřenou dělají víc, než jen své povinnosti. A když říkám víc, nemyslím tím jen seriózní vedení zaběhlého podniku, ale např. vytažení krachujícího podniku z červených čísel na osmimiliardové obraty či vybudování podniku s velkými zakázkami pro gigant Siemens z jednoho soustruhu ve stodole. Vím, o čem mluvím, s těmito a mnoha dalšími podobnými podnikateli jsme přinesli v minulých letech v naší revue Fragmenty rozhovory a na vlastní oči jsme viděli jejich nádherné podniky. Letos se manažeři na Žofín těší i proto, že doufají, že převezmou ceny z rukou hlavy státu Miloše Zemana. 

Soutěž MR byla založenoa před dvaceti lety, kdy naše země stála uporostřed úsilí o transformaci ekonomiky. Její zakladatelé chtěli světu ukázat, že i u nás existují dobří manažeři. Bylo to složité období. Noví čeští kapitalisté byli bez kapitálu a firmy mohli zakládat většinou jen přes bankovní úvěry.  O těch rozhodovalo mnohdy společenské angažmá a udržitelnost podnikatelské role subjektu. Dnes o úspěchu firem rozhoduje manažerský model, nastávají ale jiné problémy. Problémem současných firem je například to, že je většinou zakládali před dvaceti lety tehdejší čtyřicátníci ne-li padesátníci, kteří nyní hledají nástupce. Děti o vedení příliš nestojí. Mladí lidé vyrostli v poměrném blahobytu a neupřednostňují odříkání svých rodičů. Mají zájem spíš o práci v  IT technologiích. Navíc není u nás dobrá úroveň technické vzdělanosti. Neexistuje vize státu pro příští generace a děti si myslí, že budou stále nedostatková místa v IT. Společenská diskuse je jen o přerozdělování, ne o tom, jak vznikne to, co se má přerozdělovat.

I když je hodně problémů, předseda  Hodnotitelské komise Jan Preclík si na tiskové konferenci v Hotelu Clarion pochvaloval, že byl překvapen, že počet nominovaných oproti loňsku narostl a že jeho komise měla opravdu z čeho vybírat. Není proto divu, že pravidla soutěže ze strany organizátorů České manažerské asociace (ČMA), Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KZPS) a Svazu průmyslu a dopravy ČR (SPČR) každoročně přitvrzují.  „Po celou dobu existence soutěže se kritéria vyvíjejí, zpřesňují a modernizují. Celkem zpracováváme u každého soutěžícího 30 kritérií, které nakonec vyústí do zásadních šesti, která mohou být dohromady ohodnocena počtem 100 bodů. Především klademe důraz na osobnost a způsobilost manažera a jeho osobní přínos pro firmu, dále hodnotíme podnikatelské výsledky a konkurenceschopnost firmy, za třetí pak schopnost čelit krizi, pak celospolečenské přínosy firmy, pracovně-sociální a vzdělávací aktivity a za šesté environmentální přístup manažerů k firmě. Smyslem hodnocení je optimalizovat komplex hodnotících kritérií tak, aby maximálně splňoval smysl a cíl soutěže a adaptoval ji na požadavky současnosti. Zásadní podmínkou je, aby celé hodnocení bylo v nejvyšší míře profesionální a maximálně objektivní," vysvětlil Jan Preclík a uvedl, že jeho komise se snažila hodnotit manažery podle hesla Johna Forbese Nashe, nositele Ceny Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela známé jako Nobelova cena za ekonomii v roce 1994: "Dělejme jako jednotlivci to, co je pro nás nejlepší. Zároveň dělejme to, co je nejlepší pro společnost." "Naše komise hledala, co adepti dělali pro to, aby jejich úsilí přineslo hospodářskou prospěšnost. Je jasné, že podnikají, aby oni i firma měla prospěch, ale nesmějí zapomínat, že jsou součástí společnosti. Proto se komise tázala, k  čemu slouží produkty, jak jsou dlouhodobé, jakou přinášejí konkurenceschopnost. Zajímaly ji nejen zisky, ale také to, jak adepti hospodařili např. s penězi od státu. Jak posilovali konkurenceschopst, kvalitu života obyvatel, aby se země dostávala na špičku v Evropě a ve světě. Klíčovými kritérii hodnocení byly nezaměstnanost, ekologie, regionální prospěch. A také po staletí osvědčený slogan – příklady táhnou. Manažer musí jít příkladem. Proto jsme se ptali, zda i sobě snižovali příjmy v době krize," uzavřel Jan Preclík

 Na dotaz, zda nalezl v historii soutěže manažera, který získal všech 100 bodů, konstatoval, že je ještě nikdo nezískal, protože Hodnotitelská komise smí udělit maximálně 99 bodů. Je to princip převzatý z amerického prostředí, kde má soutěživost hluboké kořeny, a je nutné, aby měli šanci noví Steve Jobsové, Jackové Welchové či noví Tomášové Edisonové. 

Přístup k hodnocení pana Preclíka pochválil předseda Řídícího výboru soutěže Rostislav Dvořák: "Jako jediný jsem se zúčastnil všch soutěží - Českých 100 nejlepších, Podnikatel roku a Manažer roku. Hodnocení manažera roku je nejkvalitnější."

"Nejsme anketa. Nevyhrává ten, kdo nasbírá více SMS, ale ten, který obstojí v manžerském auditu, který je proveden přímo ve firmě. Manažeři vítězící v této soutěži by mohli utvořit Ligu úspěšných. Audit probíhá profesionálně, objektivně a spravedlivě," říká o soutěži Lýdie Procházková, tisková mluvčí a manažerka komunikace soutěže MANAŽER ROKU 

Člověka napadne, proč se tu zavádějí tak sofistikované systémy, proč tolik soustředěných informací, zkoumání a prověrek, když další soutěže u nás vybírají své vítěze např. podle počtu odeslaných esemesek, počtu hlasů členů komise nebo podle jiného toho pravého kriteria. Ředitel projektové kanceláře ČMA, která zajišťuje soutěž po provozní stránce, Rastislav Lukovič, nám na to odpověděl: „Chceme být respektovaná soutěž s kreditem a důvěrou. Jinak než přes jasně definovaná kriteria to nejde. Soutěž MANAŽER ROKU hledá osobní podíl manažera na prosperitě firmy – specifikuje jeho podíl osobních i manažerských dovedností, jeho schopnost řídit a motivovat tým k definovaným cílům a výsledkům, to, zda určil správnou vizi i strategii firmy. Stát se FINALISTOU SOUTĚŽE je již samo o sobě velkou a zaslouženou poctou. Předpokládali jsme, že v postkrizovém čase bude zájem manažerů o účast v soutěži spíše klesat. Přece jen, manažeři tu musejí doslova nést svou kůži na trh, jsou podrobeni našim auditům a jsou podrobně analyzovány jejich postupy i výsledky za poslední tři roky. Skutečnost je ale opačná. V posledních ročnících zájem o soutěž rapidně stoupá a my vidíme, že do pomyslné „arény“ s chutí utkat se se stejně kvalitními, odvážnými a zodpovědnými „soupeři“ jde stále více kapitánů české ekonomiky. Našim manažerům odvaha, suverenita a odpovědnost nechybí."

Není divu, že ocenění v této soutěži znamená pro manažery totéž, co pro filmové herce získání Oskarů, a že je o tuto soutěž mezi manažery rok od roku stále větší zájem. Je to přirozené, že manažer, který prošel před časem globální krizí, je nyní silný a konkurenceschopný, proto i požadavky na něj musejí být vyšší, aby se finalisty nestali všichni nominovaní.

 Prezident ČMA Pavel Kafka zdůraznil, že se ČMA podílí na soutěži MR velmi aktivně, i když je jenom servisní organizací. Snažila se přinést do letošního vyhlášení vítězů inovaci. Vysvětlil společenskou úlohu manažerů. Základní úloha manažera je být nárazníkem mezi zákazníky, zaměstnanci a vlastníky. Pokud tento trojúhelník nedostanou do uspokojivého vztahu, jsou neúspěšní. "Víme, že největší zátěží pro politiky je dobrá konkurenceschopnost země. Chceme jim v tom pomoci. ČMA se proto snaží zlepšovat management v soukromé sféře, ale pomůže jim, budou-li si to přát, i ve sféře veřejné. Schopnost realizovat to, co si manažer-politik předsevzal, je v politice obtížnější.  V privátní sféře je konkurenceschopnost založena na třech I: Inovace, Instituce, Infrastruktura. Zajišťuje ji projektový management. Ve veřejné sféře tyto tři I zajišťují ministři a premiér jako supermanažer. Podívejte se na kvalitu práce mnohých z nich! Domnívám se, že kvalitní manažerské schopnosti lidí je potřeba kultivovat od skautských oddílů přes sportovní týmy až po řízení hospodářských subjektů a veřejného sektoru,“ podotýká Pavel Kafka.  O našem blahobytu, životní a civilizační úrovni rozhoduje podle Kafky konkurenceschopnost našich firem na světovém i domácím trhu. A v širším smyslu se do ní promítá konkurenceschopnost všech našich činností. „Překvapil nás stoupající zájem osobností českého byznysu o 20. ročník soutěže. Jakoby ti, kteří udržují naši ekonomiku a společnost v chodu a kteří vytvářejí v Česku hodnoty, jistoty a životní úroveň statisícům občanů, v současné době hledali kreditibilní a důvěryhodné prostředí, které odborně i společensky uzná a ocení jejich úsilí a úspěchy. Do 20. ročníku soutěže byl totiž nominován rekordní počet osobností. Role manažerů v tomto procesu je nesporná. Věřím, že nám výsledky soutěže MANAŽER ROKU 2012 představí další obdivuhodné osobnosti managementu,“ uvedl prezident České manažerské asociace a organizátor soutěže Pavel Kafka.

Prezident Svazu průmyslu a dopravy (SP ČR), poradce prezidenta republiky Jaroslav Hanák, je přesvědčen, že manažeři jsou lidé, které jsou opravdu úspěšní, na rozdíl od politiků. Čeští manažeři navíc patří ke špičce v Evropě a jsou stabilitou země. Zvládli krizi, udrželi precizně sociální smír, což se jinde nepovedlo. "V letošním roce jsme jezdili po všech krajích a podnikatelé se shodovali v tom, že si musejí poradit sami. Že vládnutí koalice jim připadá jako válka o moc uvniř vlády místo starosti vlády o občany. Zdá se, že mají politici pouze starost o vysoké posty a o zabezpečení si postů po odchodu z vlády. Že zvolení na to či ono místo ve státní správě chápou pouze jako možnost pro získání dobrého místa po odchodu z vlády. I když jsem očekával kritiku, tak jsem byl překvapen, jakým přívalem kritiky podnikatelé zasypávali vládu. Za stěžejní problém pokládají otázku technického a odborného školství. Na základě toho jsme vypracovali s MPO, MŠ, HK a rektory strategii technického školství, kterou předložíme na tripartitě. Dalším velkým problémem, který omezuje podnikatele v práci je špatná dopravní infrastruktura. Ministr dopravy Vít Bárta byl nýmand, který ztratil pro resort 34 mld.Kč. Kraje jsou velice nespokojeny v důsledku toho s výstavbou hlavních dopravních sítí a s údržbou silnic 2. a 3. kategorie. Manažeři si stěžovali i na to, že je podpora aplikovaného výzkumu u nás nejhorší ze všech zemí v EU. Moloch Akademie věd (AV) podle nich úmyslně brzdí aplikovaný výzkum, patří podle nich do doby totalitních systémů a je otázkou, zda celou AV nezrušit. Další velký problém je nový pětisetstránkový Občanský zákoník obsahující 3000 paragrafů. Jeho hlavní tvůrce pan Eliáš nepochopil, že žijeme v moderní době. Firmy budu muset vynaložit miliardy korun za proškolení, banky budou muset zavést nové systémy hardwaru a softwaru. Také požadují, aby vláda odpustila firmám nošení závěrek na Obchodní rejstřík, když je odevzdají na Finanční úřady," uvedl pan Hanák a pokračoval: "Vláda loni schválila velkou bichli o konkurenceschopnosti. Praxe ale je jiná. Neřídí se podle ní. Každý rok přibývá 3-4 % byrokratů kvůli rozšířeným pravomocem. Již máme 425 000 úředníků, kteří spotřebují 121 mld. Kč. Politik musí být dobrý manažer. Bohužel u nás tomu brání systém koaličních vlád. Rozdíl mezi mnou a premiérem je ten, že já se ráno rozhoduji, co musím udělat, premiér se musí na to předem ptát koaličních partnerů. Přitom podnikatelé i politici musejí kopat za společný nároďák. Největší krádeží za dvacet let byly strukturální fondy. Každý si z nich nahrabal. Všichni chtějí být náměstky. Nepotřebujeme Ministerstvo pro místní rozvoj ani Ministerstvo dopravy. Potřebujeme ale velmi silné Ministerstvo průmyslu, aby stálo proti Ministerstvu financí, které brzdí naši práci. Čekali jsme, že nezvedne daně a zlepší podnikatelské prostředí. Nepotřebujeme polovzdělané bakaláře, kteří nejsou ani inženýry ani schopni pracovat manuálně. Moderní průmysl potřebuje absolventy technického školství, jednak vedoucí inženýry s dokončeným vysokoškolským vzděláním, jednak schopné kvalifikované řemeslníky a dělníky vyučené v kvalitních učilištích."

„Naše státní správa je méně efektivní než sféra soukromá. Manažeři v českém průmyslu se při srovnání výkonnosti umístili nedávno v třetí desítce na světě, kdežto státní správa České republiky se pohybovala kolem deváté desítky. V hodnocení kvality managementu se naši podnikatelé v mezinárodním srovnání umístili na 26 místě, manažeři ve veřejné správě až na 85. Je z toho vidět, že úsilí ČMA o zkvalitňování práce manažerů v soukromé sféře se za léta práce zhodnotilo. Pomoc ale potřebuje management veřejné správy, a na ten se musí ČMA zaměřit do budoucna. Musí se zamyslet, jak pomoci zlepšit práci managementu státní správy,“reagoval na srovnání výkonnosti státní správy a vedení průmyslu prezident ČMA Pavel Kafka. Podle Kafky je nejen důležité umět dobře běžet, ale běžet správným směrem. Zemi chybí strategie, kam bude kráčet. Byznysu by konvenovalo víc, kdyby neexistovala jen Ekonomická rada vlády, ale i Humanitární rada vlády. Aby pomohla ministrům, jak mají vysvětlovat své představy lidem. To zatím vláda neumí.

Slova pana Hanáka potvrdil Tomáš Macků z IPSOS. Agentura IPSOS provedla průzkum o názorech finalistů soutěže na to, jak vládní opatření ovlivňuje jejich práci. Je zarážející, že 90 % dotazovaných finalistů soutěže, tedy těch opravdu nejlepších u nás, odpovídá na tutu otázku negativně. Vadí jim, že chybí hospodářská koncepce státu, nestabilita a časté výměny ministrů. Musím konstatovat, že manažeři nenašli žádná pozitivní vládní opatření. Těchto 90 % nenašlo žádné pozitivum za poslední rok. Z těch 10 % pozitivně odpovídajích si tito chválí CZECHPointy a podporu exportu. Na otázku, zda se setkali s korupcí, odpovědělo přes 50 %, že ano a že ukončili jednání. Pouze ti, kteří nedělají státní zakázky, prohlásili, že mají ke korupci daleko. Ti ostatní dělají v 70 % etický antikorupční kodex nebo to řeší, že mají zkušenosti s nalezením slušných lidí, případně jde o rodinné firmy. Receptem na konkurenceschopnost je podle manažerů jednoznačně rozvíjení týmu v duchu fair play, solidnosti, vytrvalosti, kvalitě a náročnosti. Nechtějí poskytovat jen produkty a služby, chtějí dávat sami recept na strategii.Všichni finalisté se shodli, že nechtějí zklamat důvěru těch, kteří je přihlásili do soutěže, a že chtějí nastavit si zrcadlo ostatním, ukázat všem, že se byznys dá dělat poctivě.

Nyní nastupuje jiná generace manažerů, kteří si nemohli sáhnout na majetky z privatizací. Musejí se proto spoléhat sami na sebe a být sebevědomí. Aby dosáhli úspěchu, nesmějí se spokojit s podprůměrnou úrovní práce. Chtějí pracovat s poctivostí v podnikání a v rovných podmínkách. Naši politici jsou eurohujeři EU, zatímco na domácí poměry neustále hubují. Neuvědomují si zřejmě, že máme nejmenší procento chudých v EU. Měli by se přijít podívat na nejlepší tvůrce hodnot našeho bohatství. Na nejprestižnější soutěž těchto manažerských osobností. „O kvalitě našich manažerů není pochyb. Jsou vynalézaví, nápadití a na věci mají nezřídka neotřelý pohled. Není divu, že po nich stále častěji sahá zahraničí. Mimořádně silní jsou tuzemští zástupci v informačních technologiích, ve finančnictví i v řadě průmyslových oborů, které by si zasloužily vyjmenování. V mezinárodních soutěžích obstála ČR hned za Německem a Dánskem,“ říká Jaroslav Hanák. Přál by si, aby si vláda konečně uvědomila, že podle toho, jak dobré podmínky pro podnikatele zákonodárci utvoří, bude bohatství státu růst.

Předseda Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jan Wiesner (KZPS) uvedl, že jeho organizace podporuje všechny manažery a že chce mít co nejvíc úspěšných podniků, které vede. Není spokojen s prací tripartity, jejímž je jeho svaz členem. Mají se na ní projednávat koncepce, jak docílit lepší konkurenceschopnosti a tím růstu ekonomiky státu, ale je zděšen kombinací nelogických bodů nezapadajících do žádné koncepce, o nichž se tam diskutuje: "Byli jsme u zrodu toho, aby se řešila nová legislativa pro byznys. Řada věcí se podařila, na řadu nebyl brán ohled. Přestože jsme podávali spoutu námětů pro hospodářskou politiku státu, dosud nebyla její strategie vytvořena. Vznikla pouze Strategie konkurenceschopnosti. Vláda není schopna zkoordinovat ministerstva, aby se nedělaly zbytečné a drahé duplicity, ale aby ministerstva ve své práci na sebe navazovala. V důsledku toho mají naši manažeři nesmírně mnoho problémů prozi západním, kteří mají nejen podporu vlád, ale především strategii hospodářské politiky. O to víc si musíme vážit manažerů s dobrými výsledky. Obstáli v současné době na výbornou i v rámci Evropy. Většina z nich dělá vše pro udržení zaměstnanosti. Nedělají nekalosti, o nichž se píše. Proto je diskuse o minimální mzdě podle mně až někde na konci problémů. Každý chce, aby se navyšovaly mzdy. Nejde to ale dát direktivně. Když to od podnikatelů stát chce, musí pro to vytvořit podmínky. Manažeři nesmějí suplovat věci státu a ministerstev. Na nich by neměli být dosazováni lidi podle politického seskupení, ale podle odbornosti a praxe s vedením alespoň 500členného kolektivu. Nelíbí se jim to."

Pan Wiesner považuje za potřebné, aby schopní manažeři spolu se svými týmy byli oceněni a jejich  skvělé výsledky zveřejněny. Tím se stávají vhodným příkladem pro ostatní. Posteskl si, že naše sdělovací prostředky s oblibou preferují jen senzační negativní zprávy, což působí na naše občany více než nezdravě. A hlavně - vede to ke skepsi. Dobré příklady našich manažerů přispívají naopak k pozitivnímu vnímání našich podniků a snad i podnítí snahu ostatních se s nimi vyrovnat. A to by mělo být podle Weisnera hlavním přínosem soutěže o titul Manažer roku. "Léta nabízíme spolupráci na koncepcích, jak pomoci našim podnikům, které se nezodpovědností politiků smetou ze stolu a přestanou platit. Přitom bychom měli dnes a denně  zapracovávat do těchto koncepcí něco nového. Stát žehrá stále na nepoctivce a korupčníky a nevidí, že jsou tu vesměs poctiví podnikatelé, že export roste a táhne naši ekonomiku, a to i přesto, že věci na podporu podnikání, které by vláda měla schválit, nejsou pro samé rozmíšky v koalici uváděny v platnost. Neustále jen slyšíme, jak se musí šetřit, co máme dluhů. To je sice pravda, ale co dělá ministerstvo, aby nastartovalo ekonomiku? Nic. Je s podivem, že na hodnocení největších ekonomických přínosů v zemi se zamyslí tak málo ministrů. Měli bychom těmto lidem alespoň poděkovat a ne je stále jen kritizovat. Úspěch v ekonomice je úspěchem těchto lidí, těchto manažerů!"uvedl Jan Wiesner

 Co dodat? Zbývá si jen přát, aby se konečně do ekonomického rozhodování o pomoci rozjet ekonomiku vložili manažeři co nejrychleji a nejrazantněji, jinak nejen jim, ale nám všem, ten vlak ujede.

© Kulturní komise ČR, Duben 9, 2013