Jak podobným zrůdným excesům zabránit, nad tím se zamýšleli v Rytířském sále Senátu ČR delegáti mezinárodní konference "Stát a ochrana zvířat" , která proběhla pod záštitou místopředsedkyně Senátu Miluše Horské. 

Úroveň vyspělosti společnosti se pozná v tom, jak se tato stará o zvířata a další jinak "nedůležité věci".

Ve vyspělé evropské zemi nekončí psi ve psích jatkách a na talířích v restauracích. 

Je to neuvěřitelné, ale v ČR existují psí jatky! 

Dříve k těmto zvěrstvům u nás prakticky nedocházelo, ale s růstem imigrantů tato situace začíná být již neúnosná a pokud nebudou podobné lidské zrůdy jasně trestány, nikdo tomuto jejich řádění nezabrání. Protože jejich počínání pohoršuje již nejen ochránce zvířat, ale i domácí a zejména zahraniční veřejnosdle velké mezinárodní konference „Stát a ochrana zvířat“, která se konala pod patronací místopředsedkyně Senátu Miluše Horské 22. května  v sídle Senátu Parlamentu ČR.

I když v porovnání například se sousedním Slovenskem (v loňském roce jsme o problému zvířat na Slovensku přinesli hodně článků vedoucích tehdy ke změně tamního mysliveckého zákona a tím k záchraně asi 20 000 psů a koček. Jeden článek za všechny: Psí pláč na Slovensku) je u nás ze zákona situace ve vztahu ke zvířatům nesrovnatelně lepší, dochází i přesto stále k neuvěřitelným excesům, které jsou pro normálně uvažujícího Evropana neuvěřitelné.Nejsem přítelem toho, aby na každou nepravost byla hned zřizována NGO organizace a aby nám stát zasahoval do běžného života tisíci příkazy a zákazy, jak to dělá např. Brusel. Občané se o své problémy dokáží postarat sami, ale zvířata mučená v klecích ne. Proto organizacím, které se snaží za zvířata volat o pomoc, je třeba poděkovat, a politikům, kteří na jejich volání slyší, dvojnásobně. Role státu v ochraně zvířat je naprosto nezastupitelná a měla by být do budoucna posílena. Dobré jasné zákony na ochranu zvířat a jejich vymahatelnost jsou jedinou pomocí, která jim může proti jejich krutým sadisticky vychovaným  trýznitelům a katům pomoci.

Je pravda, že u nás se o zlepšení zákona na ochranu zvířat zasadili již před třemi lety někteří poslanci ODS i ČSSD, zákon se ale nakonec díky nezájmu ostatních poslanců a zejména chladnému postoji ministerstva zemědělství nezměnil natolik, jak požadovali.  I když jeho novela přinesla řadu pozitivních změn pro jejich ochranu, ministerstvo zemědělství odmítlo v připomínkovém řízení řadu dalších návrhů, vycházejících ze znalosti lidí z praxe. To, že jeho pracovníci, včetně tehdejšího ministra, neměli v řadě věcí naprosto žádné povědomí o realitě skutečného života by šlo pochopit, ale je neodpustitelné, že ministr Bendl odmítl tehdy rezolutně jakoukoli schůzku s Komorou veterinárních lékařů ČR a zástupci dobrovolných organizací na ochranu zvířat, kde by bylo možné vysvětlení vzájemných stanovisek a doložení skutečné situace v praxi. Důsledkem toho je, že se výše popsané zvrhlosti během tří let rozjely naplno a zákon se bude muset novelizovat, protože situace již přerostla hranice naší republiky a bouří se nad ní již občané Španělska, Německa, Francie a dalších států.

„Potřebujeme systémové, legislativně zakotvené řešení,“ uvedla proto v úvodním proslovu na konferenci „Stát a ochrana zvířat“ paní senátorka Horská a dodala: „K uspořádání konference nás inspiroval kromě řady jiných smutných příběhů také pejsek Fanda, kříženec stafforda, který prožil dlouhých šest let v útulku, aniž se dočkal skutečného domova a milující rodiny. Bohužel se nedožil ani samotné konference – umřel letos 19. února 2014. Zůstávají zde další, kteří potřebují pomoci a náš zájem a to nejen v útulcích.“

 Projev paní senátorky sklidil zasloužený potlesk (snímek níže)

Ano, zákon, který by nešel vykládat víceznačně, je nutný. Ale jen sám zákon, byť by byl sebelepší, nestačí, především je nutné dodržovat právní postihy z něj plynoucí. 

Pamatuji, jak hned v devadesátých letech paní poslankyně Marvanová a Röschová vyráběly zákon na ochranu zvířat, kde dokonce požadovaly postih za utopení kotěte půl milionu korun.  Ale je to vše jen papír, když může někdo veřejně utýrat zvíře a nakonec ho soud, pokud se k němu vůbec problém dostane, osvobodí. Pro postih psích řezníků je potřeba změnit veřejné mínění, aby si soudy nedovolily je osvobodit. A také možnost veterinární policie okamžitého vstupu do domů podezřelých osob. A to mohou udělat pouze naši zákonodárci. Ne nadarmo se říká, že morální vyspělost národa se pozná podle toho, jak se chová k těm, kteří se nedokáží sami bránit, mezi něž patří i němé tváře. A protože němé tváře nejsou voliči, patří zákonodárcům starajícím se o ně dík dvojnásobný.

 Je proto velice povzbudivé, že se do věci vložila první komora našeho parlamentu a rozpoutala o této problematice vážnou diskusi. Že se našli takoví politici, kteří nemyslí jen na svůj prospěch a na potenciální voliče. Na konferenci v Senátu vystoupila řada z nich spolu s odborníky a osobnostmi z ČR i ze zahraničí. Například politička a novinářka Kateřina Klasnová, prezidentka a zakladatelka Nadace na ochranu zvířat Marcela Lund, známá právnička a ochránkyně zvířat Klára Long Slámová, Zbyněk Semerád ze Státní veterinární správy z Odboru ochrany zdraví a pohody zvířat a řada dalších.

Týraní a stresovaní psi nesmějí končit po porážkách na psích jatkách na talířích imigrantských restaurací!>>> 

Kateřina Klasnová vyrazila do boje proti týrání zvířat opravdu úctyhodně. Do  začátku příštího roku chce prosadit přísnější zákon na jejich ochranu, v němž chce  zamezit hlavně zvěrstvu, které se u nás s přílivem imigrantů rozmáhá – aby domácí mazlíčci končili na talířích v jejich restauracích. Dříve u nás podobný problém prakticky neexistoval a pokud prasklo na některou hospodu, že vaří psí guláš, tak to byl její konec, protože kulturní člověk do ní již nešel a hospodský se musel vystěhovat s ostudou z města. Vím, o čem mluvím, vyskytlo se to kdysi poblíž našeho města.

To, že psí jatka v Česku existují, potvrdila Marie Lokingová z psího útulku v Chebu: "Zvlášť u hranic s Německem je to stále větší problém, který současné zákony nejsou schopny řešit.“

Proto chce paní Klasnová prosadit tvrdší tresty za podobné počínání. "Zvířata jsou, podobně jako my živými bytostmi, cítí bolest, hlad, zimu, ale i smutek, děs a je dobře, že již nejsou chápána v naší legislativě jako věc. V zákoně na jejich ochranu musí být ale jasněji ukotven právní výklad, který by neumožňoval odlišné interpretace a dával tak prostor pro jeho zneužití. Zejména musí být upřesněna vágní definice pojmu „hospodářské zvíře“. Hospodářská zvířata jsou v zákoně popsána čistě demonstrativně, nikoliv taxativně. Při volném výkladu tohoto ustanovení mohou například psi, které by někdo choval továrním způsobem čistě na maso, být považováni za hospodářská zvířata," upozornila Klasnová. Slovo „hospodářské“ by proto mělo být nahrazeno slovem „jateční“, aby mezi ně nemohli být zahrnuti psy a kočky. To by zamezilo jejich chov na maso.

Podle veterinářů  MVDr. Zbynka Semeráda z odboru ochrany zdraví a pohody zvířat a MVDr. Jana Nytry klade ochrana zvířat důraz na vytváření a zachování základních podmínek života a zdraví zvířat a jejich ochranu před fyzickou bolestí, újmou strádáním, tj. dlouhodobějším utrpením, a psychickým 
trýzněním - strachem. Ochrana v tomto rozsahu je zdůvodněna jak morálně, tak ekonomicky a ve vyspělých zemích je zakotvena i právně. U nás by to mělo rovněž platit. Každý, kdo se v životě setkal se psem, potvrdí, jak hrozný stres musejí podstupovat psi v těchto chovech. Odmyslím-li zimu, hlad, žízeň, nečistotu, je pro psa šílená situace, když vidí brutální smrt a řev svých kamarádů a čeká na tu svoji. Je to stejný stav, jaký zažívali lidé v koncentrácích. A toto by neměl žádný civilizovaný národ na svém území dopustit.

Tento psík měl štěstí, že byl vysvobozen z rukou svých katanů

Chov psů na jatka je týrání zvířat, které je trestné. Zdůvodnění, že bychom měli respektovat  zvyky a tradice minorit u nás žijících, je neomlouvá. Fanatičtí bojovníci za práva kde jakého psychopata se v tomto případě nemohou těchto minorit zastávat, musejí respektovat, že žijí v ČR dobrovolně a musejí se tudíž chovat podle jejích zákonů. A podle nich psi nejsou u nás jatečními zvířaty. Nehledě k tomu, že by si tito „humanisté“ měli uvědomit fakt podložený studiemi psychologů, že z tyranů zvířat velmi často vyrůstají tyrani lidí. A růst zločinnosti a kriminality rozhodně není možné podporovat. On stačí rozmach drog, které tyto minority u nás vyrábějí ve velkém.

Jak ale dokázat, že někdo provozuje psí jatky

<<<Psí jatka u nás existují.

Je ale otázkou jak dokázat, že je někdo provozuje, když veterinární kontrolóři musejí nejdříve pro vstup do objektu žádat povolení úřadů a řezníci mají čas odstranit důkazy. " Pokud veterinární správa chodí do objektu, kde by mohla být týraná zvířata, po předchozím ohlášení, jsou většinou důkazy už zahlazeny. Díky tomu málo případů dopadne odsouzením," vysvětlila Klasnová a proto navrhuje, aby veterinární správa získala víc pravomocí. Konkrétně, aby měli veterinární kontroloři povolen vstup do objektu okamžitě po nahlášení případu. Je prostě potřeba zřídit veterinární policii se všemi pravomocemi ze zákona. "Máme informace, že své „chovy“ stěhují řezníci z venkovských usedlostí do sklepů, protože nedotknutelnost obydlí zůstává i po povolení po vstupu na pozemek zachována. Proto by měla být uzákoněna možnost nejen prohlídky usedlosti, ale celého domu," doplnila Lokingová

Klasnová navíc ještě požaduje vytvořit státem spravovaný Národní registr zvířat, do něhož by měl ze zákona veterinář povinnost majitelem předem očipované zvíře  zaregistrovat. Hned bude jasné, kdo psa vlastnil, nový majitel by musel být zaregistrován a zvíře by se u něj nalezlo. Nemohlo by se stát, že žena si z chebského útulu odvedla labradora  a obratem ho za čtyři sta korun prodala na "jatka" v Chvoječné na Chebsku. I když byli povoláni policisté, majitel jim zakázal vstup na pozemek. Na povolení k domovní prohlídce se muselo čekat do druhého dne, takže podezřelí měli dostatek času labradora zavraždit a zahladit stopy. A ještě něco. Pokud by z registru vyplynulo, že u nějakého chovatele psi záhadně mizí, byla by to indicie pro policii, kam zaměřit pozornost ohledně týrání zvířat, případně psích jatek.

S povinnými registry souhlasí i Státní veterinární správa, která kontroly provádí. Za zvláště problematické vidí, že řada lidí, kteří týrají zvířata, mají i po usvědčení možnost chovat další. Stačí totiž přihlásit zvíře v jiném kraji. Tomuto opakovanému týrání ze strany jednoho majitele by registr zamezil. Nyní se zákaz činnosti chovu nebo odebrání týraných zvířat řídí většinou obecní vyhláškou, což je naprosto nedostatečné.

JUDr. Klára Long Slámová, ThDr. jako uznávaná právnička je ještě přísnější. Je názoru, že  „týrání je nutno řešit z hlediska trestního zákona. Jen tak bude možno zabránit tomu, aby neputovala zvířata na psí jatka.“ K tomu je ale nutné chytit pachatele při činu. Proto by měla mít veterinární správa možnost okamžitého vstupu na cizí pozemek, aby nemohli psí kati zahladit stopy a byli zatčeni a potrestáni. Je nutné upravit zákon proti těmto „podnikatelům“, kteří chovají psy na maso, mnohdy navíc v otřesných podmínkách a navíc bez veterinárních povolení a kontrol je pak načerno prodávají do restaurací. Je to i v zájmu spotřebitele. Vzpomeňme jen na aféru s koňským masem přimíchaným do vepřového, a to bylo alespoň zdravotně nezávadné a nikoliv z polomrtvých a různě nemocných utýraných psů. Člověka napadá, že by bylo rovněž dobré udělat podobné rozbory na ochanu spotřebitele v těchto restauracích a odebrat takovým lidem licence k provozu.

Aby veterinární inspektoři získali pravomoc vstupovat na cizí pozemek bez souhlasu majitele, požadovali již například poslanci David Šeich (ODS) a Jeroným Tejc. Tehdy jejich požadavek neprošel, věřme, že nyní si již podobné obstrukce parlament ani Ministerstvo zemědělství nedovolí.

Na konferenci ale zazněly i další připomínky. Ing. Milan Kaucký kritizoval na první pohled méně drastické problémy, ale ve svém důsledku rovněž velice důležité. Předně podle něho není v zákoně dostatečně vymezena definice útulku: „Útulkem je podle zákona každé zařízení, které pečuje o zvířata a nabízí je k fyzické či virtuální adopci, anebo hradí svůj provoz, nebo jeho část, ze sponzorských darů.  Veterinární správa se na tuto skutečnost odvolává a zařízení, které nemá provedenu jako útulek přímo kolaudaci stavebním úřadem, zásadně považuje za zájmový chov. V takových zařízeních pak kontroluje pouze očkování proti vzteklině, s odůvodněním, že nic jiného jim zákon neumožňuje. Toho zneužívají různé právní subjekty a o zvířata se řádně nestarají, nevedou evidenci a zařízení jim často slouží za zdroj obživy, kde doslova parazitují na darech určených pro zvířata. Zvířata hromadí a odmítají dávat do fyzické adopce, přestože se o zvířata velmi často řádně nestarají.“ Proto Kaucký pokládá za nutné, aby do pojmu, který bude v zákoně specifikován jako „Útulek“, patřila veškerá zařízení, která fakticky tuto činnost provozují a aby v nich bylo možno provádět řádné kontroly stejně jako v útulcích dosavadních..

Druhou Kauckým požadovanou změnou v zákoně je změna slova může za slovo má, či ještě lépe, musí. Na pohled se to zdá úsměvné hraní se slovy, ale ve skutečnosti je to velice podstatné. Pokud zákon obci nařizuje, že může např. k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provést to a to, nebo může vybudovat pro ně útulek, pak to udělat nemusí. Pokud by tam stálo že to má nebo dokonce musí udělat, je to hned něco jiného. Slovo má či musí vyjadřuje příkaz a ne pouze doporučení, jako slovo může. Toto by již, na rozdíl od předchozích požadavků, něco stálo, protože obce budou jistě požadovat na to peníze, ale stálo by to za to. Obnos to nebude veliký a nejenže to zamezí šíření nemocí s přenosem na domácí zvířata či dokonce na děti, ale také to bude příkladem  pro morální výuku mladé generace.

Zabraňme kruté "výrobě" a pašování zvířat z množíren v ČR

Provozům útulků byla věnována část odpoledního bloku a ještě o tom budeme psát. Zde se pro obsáhlost článku zaměříme již jen na druhý velice vážný a nově se rozrůstající problém hned po psích jatkách, a to na množírny a pašování zvířat z ČR. Naše republika má v tom, bohužel zřejmě díky své poloze, smutný primát. V loňském roce jsme o tom psali a byli jsme napadáni slušnými chovateli, co máme proti chovu zvířat. Naši lidé totiž toto nejsou schopni pochopit. Představují si jen své kvalitní chovy a nechápou, co za hrůzu jsou opravdové množírny ve velkém. „Tady ale mluvíme o jiných případech. O lidech, kteří si pronajmou kravín a začnou v něm masově chovat psy,“ říká Zbyněk Semerád ze Státní veterinární správy.

Rádi se proto  k tomu problému množíren vracíme a jsme rádi, že toto téma už delší dobu pozorně sleduje například uznávaná veterinářka MVDr. Martina Načeradská, která pohovořila o problémech s ošetřováním „vymnožených“ psů ve své ordinaci: „Lidé mi do ordinace nosí psy, které si koupili přes internet a převzali někde na náměstí nebo u benzínky. Ti psi mají velmi často nevyléčitelné nemoci a žádnou šanci na vyléčení. Takové psy je pak nejlepší utratit, protože jinak se budou po celý život trápit oni i jejich majitelé.“ Je to pochopitelné. Psi narození v otřesných podmínkách množíren mají často nejen nevratné zdravotní problémy, ale i psychické poruchy, a mnozí z nich během prvních měsíců života zahynou. To ale není v prvních týdnech života, kdy putují na prodej, patrné. Jejich množitelé vydělají tisice eur a jedou pro další ubožáky. Co na tom, že podle neoficiálních informací zemře jedno štěně z deseti prodaných při otřesné přepravě.

Karolína Hájková ukázala  na konferenci monitoring konkrétní množitelky.  

Množírnu, která funguje jako továrna na výrobu psů. >>> 

Žádný prostor, tma, zima, život v klecích. Feny, které často stráví celý život ve vlastních výkalech a mají tři vrhy za rok. Navíc v příbuzenské plemenitbě mají narozená štěňata genetické vady a trpí nejrůznějšími nemocemi. Byznysplán množitelů je jednoduchý: v co možná nejkratší době vyprodukovat za minimální náklady co největší množství psů k prodeji.

Birgitt Thiesmann z německé nadace Čtyři packy poukázala rovněž na šílené podmínky chovu v některých českých množírnách a na ilegální transporty od nás a dokumentovala to na dokumentu německé televize, která se tématu množíren věnovala. Tamní policie například chytila českého veterináře, který se v kufru svého osobního auta pokoušel převézt 78 štěňat. Dokumentaristé také vyrazili do obce Ředhošť, kde je dodnes možné koupit štěňata na trhu. Bez osvědčení, očkování a příliš malá na to, aby byla odstavena od feny.

„Podmínky v množírnách jsou strašné. Stává se, že množitelé chovají psy ve sklepech. Ve tmě, v zimě, ve čtyřech řadách na sobě postavených klecí. Psi nemají pohyb, kálí na sebe a fena ve spodní kleci v tom vrhá štěňata. Často to jsou úplně neuvěřitelné věci,“ přiblížila ECHO24.cz Danuše Herpe Jungmannová, která stála u zrodu dokumentu.

O nelegálních transportech zvířat  z ČR hovořila rovněž spoluzakladatelka asociace pro dobré životní podmínky zvířat Futur Animal  Emma Infante ze Španělska „Psi se nedováží na kusy, ale na kilogramy. Za mrtvé kilogramy se neplatí. Jen za štěňata, která cestu přežijí. Známe původ asi 18 procent zvířat ve španělských Zverimexech. U zbylých 82 procent nevíme, odkud jsou. Psi z České republiky se dovážejí především do katalánské části Španělska.“ Podle šetření této organizace míří z ČR do Španělska každý měsíc tisíce štěňat. V podobném duchu se nesl referát Julien Soubiron, SPA a Franck Verger, BNEVP z Francie.

Bohužel, o těchto všech problémech mají více informací cizí instituce než české státní orgány, proto v tomto bloku hovořili většinou zahraniční ochránci z mezinárodních organizací Vier Pfoten a Futur animal, jakož i další významné osobnosti. Sophie Duthoit z Belgie například informovala o komerčním pohybu zvířat v rámci EU. Málokdo si u nás totiž uvědomuje, jak velmi výhodný byznys je vývoz psů z ČR. Výkupní cena štěněte se pohybuje mezi 130 až 300 eury podle plemena. Zákazníci je ale kupují i za částky začínající kolem 1000 euro. Když si uvědomíme, že z ČR jsou vyvezeny desetitisíce až statisíce štěňat měsíčně, jde o nezdaněný zisk několika set milionů Kč. Mgr. Táňa Čapková pohovořila o tom, jak velké daňové úniky z těchto nelegálních chovů to pro stát značí.

Doufejme, že konference rozhýbá  naše zákonodárce k činu. Že přestanou pod rouškou falešné humanity k menšinám krýt  řádění jejich krutých gangů a vytvoří zákony hodné vyspělého evropského národa, které tomu zabrání a tím zařadí naši republiku opět po bok civilizovaných evropských států.   Že nedovolí, abychom klesli v očích civilizovaného světa na národ, jehož občané mučí a požírají stvoření, která i přes mnohdy kruté zacházení, jsou pro majitele doslova chlupatou láskou na čtyřech nohách. 

 © Kulturní komise ČR, květen 2014