Po socialistické oranžovém tsunami u nás zůstaly baštami pravice dvě instituce. Institut Václava Kaluse v čele s prezidentem Václavem Klausem a Arcibiskupství pražské v čele s Dominikem kardinálem Dukou, arcibiskupem pražským a primasem českým. Věřme že vítězství pravicového, konzervativního a věřícího politika Trumpa jejich vliv na naší politické scéně posílí. Věří v to zřejmě i IVK, který vydal prohlášení, že výsledek amerických prezidentských voleb vítá: "Jsme přesvědčeni, že je to dobře pro Ameriku, pro Evropu a celý Západ, i pro Českou republiku. Je to dobře pro celý svět. Troufáme si říci, že v amerických prezidentských volbách zvítězil i Institut Václava Klause a jsme na to pyšní. Byl poražen svět politické korektnosti, svět přetvářky, svět potlačování svobody projevu, svět elitářského sociálního inženýrství, svět smiřující se s úpadkem Západu a zříkající se jeho tradičních hodnot. Byla poražena i řada lidí u nás. Jejich přehlídku vidíme v televizních debatách, vidíme tam jejich smutné a truchlivé obličeje. Byl poražen už čtvrt století dominující politický směr, který má v různých zemích světa různé názvy a představitele, u nás jim říkáme havlisté.“
Uplynulo jen několik měsíců od amerických voleb a již začal prezident Trump plnit své sliby. Podnikl průzkumnou cestu do stěžejních zemí ohledně boje s Islámským státem - Saudské Arábie, Izraele, Německa a Vatikánu a po té vystoupil na kongresu NATO s pohrůžkou, že pokud nebudou země platit své závazky, Amerika jim v konfliktech nepomůže. A co víc, německé kancléřce Merkelové jasně řelkl, že její megalomanský projekt Kjótský protokol, který stojí 110 miliard dolarů ročně nepodpoří. Dá se říci, že se postavil proti klimatickým alarmistům na stranu dlouholetých bojovníků proti tomuto ožebračování světa profesorů Bjorna Lomborga a Václava Klause.
Profesor Klaus bojuje s ekoteroristy v čele s Merkelovou již mnoho let.
Jeho první souborná kniha k tomuto problému „Modrá, nikoli zelená planeta“ s podtitulem „Co je ohroženo: klima nebo svoboda?“ vyšla před desetilety. Přestože byla z pohledu havlistů knihou zcela politicky nekorektní a při jejím křtu před pražskou kavárnou Slávia demonstrovali jako diví, dočkala se 18 cizojazyčných vydání. Zřejmě proto, že rozumní lidé na celém světě pochopili její poslání, že není ohroženo klima, ale lidská svoboda. Což byl v té době velmi odvážný výrok a Merkelová s ostatními ekoteroristy mu ho nikdy neodpustila. Je proto velice potěšitelné, že nyní nalezl spojence v nejvlivnějším muži světa Donaldu Trumpovi, na kterého si pani kancléřka nemůže nedovolit útočit tak jako na prezidenta jedné ze zemí jejího protektorátu.
Možná ale že útoky paní kancléřky podporované smečkou našich havlistů byly vlastně užitečné, protože Václav Klaus od tématu nejen neodešel, ale naopak se vrhl na další podrobné studium této problematiky, kteé letos vyvrcholilo tím, že vydal ještě proargumentovanější knihu "Zničí nás klima, nebo boj s klimatem" . Nemění v ní nic na vyznění první knihy, že není ohroženo klima, ale lidská svoboda a naopak dodává, abychom se rozhodně nepokoušeli klima řídit. Což je je ještě větší ranou pro tyto lidi, kteří nás právě přes klima chtěli řídit. vými sliby, že přinutí celou planetu, aby si snížila během sto let svoji teplotu trumfovali dokonce komunisty, kteří pouze slibovali, že poručí větru a dešti kdy má pršet a kdy vát.
Není známo, zda četl jeho dvě Klausovy knihy pan Trump či dospěl nezávisle k podobným závěrům, ale je známo, že odmítl podepsat závěry ekoteroristické pařížské konference zamlčující vědecká fakta nehodící se jí do krámu, a připojení se Ameriky k těmto podvodným projektům tolik potřebným pro udržení se u moci kancléřce Merklové.
I když environmentalistické propagandě bylo po desetileté mediální masáži do značné míry na čas uvěřeno a lidmi způsobenému globálnímu oteplování uvěřilo mnoho lidí, nešlo si nevšimnout, že globální teploty již dvě desetiletí přestaly růst. Věčné spory o tom co bude za sto let přestaly lidi bavit. Přestože je tragické pro naši ekonomiku, že probruselští politici prosadili v parlamentech i vládách opatření, která nařizoval Brusel věřící pařížským aktivistům, dá se očekávat, že díky kritickému pohledu Ameriky a ztrátě vlivu Merkelové se jejich postoje postupně vrátí do starých kolejí. Již nyní ekoteroristé pro jistotu přestali hovořit o globálním oteplování, ale o klimatických změnách, což je obrovská změna.
Budou to mít nějakou dobu složité se zemědělci a bynznysmany, kteří si zvykli na to, že díky dotacím stačí pěstovat místo obilí řepku a další zelené produkty. Rovněž podnikatelé o zelené dotace přijdou a budou za ně určitě lobovat. Zvykli si na to, že nikoli argumenty, ale státními dotacemi se zbavovali smrtící státní regulace.
Složitější než ministerstvo financí to bude ministerstvo školství, kde klimatický alarmismus byl v poslední době servírován podobně jaako někdejší Darvinova teorie jako extrémní a jediná pravda. Tyto důsledky klimatického alarmismu jsou snad nejhorší.
Environmentalisté se tváří, že vědí, jak se lidé mají chovat. Mají nesmírné ambice nás všechny k takovému chování tlačit. To musí vést k totalitě – nejdříve snad měkké, ale postupem času stále tvrdší. Neboli zbavují občany svobody. A co víc, považují za druhonou nejen lidskou svobodu, ale i lidskou prosperitu. Západní svět je podle nich již dost bohatý a ekonomickou zaostalost třetího světa ignorují.
Životní prostředí je environmentalisty sice rétoricky velebeno, ale v podstatě je jen zástěrkou, která ospravedlňuje útoky na lidskou svobodu a lidskou prosperitu.. Nechápou přírodu jako prostředí pro dobrý život člověka, berou ji jako jakési nedotknutelné posvátno, za které jsou právě oni povoláni mluvit.
Zvedá se vlna odporu. Zvedá se po celém světě, napříč státy, profesemi a dokonce i politickým přesvědčením. Lidem ze všech oblastí, států a založení stále více dochází, že pokud rázně nepozvednou své hlasy proti současnému establishmentu politických, mediálních a finančních elit Západu, skončí to katastrofou.
Environmentalismus musí být poražen nejen politicky, ale i ideově.
Musí býtodhalena jeho faleš, neudržitelnost jeho argumentů, nebezpečnost jím prosazovaných hospodářsko-politických opatření, nepřijatelnost jeho ambicí násilně měnit chování lidí a celé lidské společnosti, včetně jeho ambice znásilnit lidskou přirozenost. Voliči mu musí říci ne – nejen přímo stranám zeleným, ale i současným nákrokům prakticky všech mainstreamových stran ke stále více zeleným postojům. Jde jen o to, je-li v současném postpolitickém a postdemokratickém světě volič natolik významným subjektem, že může být schopen těmto tendencím zabránit.
Naší povinností je však tento boj nevzdávat.
V bezmoci se uchylují k drzosti. Je to známá „bursíkovská metoda“: Nejde-li to silou, půjde to ještě větší silou. Jednu z nejvýraznějších adaptací této metody „dala do placu“ Angela Merkelová, když po posledních islamistických vraždách v Německu zopakovala na tiskové konferenci své „Zvládneme to“. Jinými slovy – nic se nebude měnit, migranti budou dále zaplavovat naše města, násilnit a vraždit. A my budeme vykládat své mantry o „přizpůsobení se“, o tom, že si „musíme zvyknout.“
Už je to tak neudržitelné a neuvěřitelné, že dokonce řada mainstreamových novinářů (i politiků) začíná obracet. Na webu Echo24.cz se třeba nechal slyšet publicista M. Weiss, že reakce některých církevních představitelů a myslitelů na zavraždění kněze P. J. Hamela zněly jako hlasy „z prostoru mimo dějiny spásy: Papež František promluvil jako ultralevičácký materialistický filosof J. P. Sartre, slova „kněze“ Tomáše Halíka by mohl otisknout Dabiq a jasnost postrádalo i prohlášení kardinála Dominika Duky.“
Ale nejde jen o tyto bezprostřední aktuální události. „Elity zmaru“, které na obou stranách Atlantického oceánu vedou nejen naši civilizaci, ale celý svět do propasti sebezničení, na nás valí celou svou agendu jako „kontravlnu“ proti propukajícím voličským vzpourám. Jejich zatím nejviditelnějším úspěchem byl odchod Británie z EU, takzvaný Brexit.
Už dost!
Na něj se zajímavě odvolává úplně nová iniciativa skupiny vědců. Jsou to „disidenti“ takzvaného globálního oteplování planety - údajně způsobeného člověkem. Tak trochu jsme na tento šílený plán, který je součástí zničující politiky vládnoucího establishmentu, v návalu všech dramatických událostí tohoto jara a léta pozapomněli. Oni naštěstí ne. Oznámil to – jak jinak – Institut Václava Klause:
„Dne 1. srpna 2016 byla celosvětově oznámena nová iniciativa vědců (www.clexit.net) proti zhoubným důsledkům politiky, která vyplývá z dohod některých mezinárodních konferencí (zejména té poslední pařížské) a z členství v mezinárodních organizacích (jako je OSN a EU), jejichž cílem je zhoubné přiškrcení ekonomické aktivity na celém světě.
Iniciativa se jmenuje CLEXIT (po vzoru BREXIT), čili klimatický exit, a vyzývá státy k neratifikování těchto mezinárodních dohod a k opuštění těchto organizací. Iniciativa má desetičlenný CLEXIT Committee, v jehož čele je Brit Christopher Monckton (v roli předsedy, či prezidenta) a Američan Marc Morano (v roli jeho zástupce). Tajemníkem výboru je Australan Viv Forbes. Čestným patronem výboru a celé této aktivity je Čech Václav Klaus. Teď už skoro třeba dodat Václav Klaus starší.
Zakládajících členů je 62 (ale členové pořád přibývají). Mezi nimi i další Čech, fyzik Dr. Luboš Motl, a celá řada známých vědců z různých zemí světa, již léta bojujících s klimatickým alarmismem – jako C. Idso, I. Plimer, T. Ball a další.
I když IVK nemá iluze o tom, že výzvy tohoto typu změní svět, přesto tuto iniciativu vítá a považuje za čest, že byl jeho zakladatel jmenován „patronem“ této iniciativy. Od roku 1992 je to již čtvrtá iniciativa tohoto typu a my věříme, že přispěje k tomu, aby někteří „skeptici“ mezi širokou veřejností, lidé zdravého rozumu, viděli, že se svými názory nejsou osamoceni. Věřím i tomu, že se snad i někteří politici začnou tímto tématem více a hlouběji zabývat.“
Je pět minut po dvanácté
Není vše ztraceno, naopak. Je sice léto, ale brzy začne horký volební podzim také u nás. Podobně jako se bouří Francouzi proti své neschopné vládě (která ostatně „summit“ o globálním oteplování zorganizovala v Paříži, aby odvedla pozornost od teroristických útoků), začínají se probouzet i Němci. Alternativa pro Německo (AfD) začínala jako strana odporu proti EU a politice „oteplování“. Dnes má už daleko širší přesah – a daleko širší základnu.
Nelze než poděkovat vědcům z mnoha zemí světa, že se rozhodli veřejně a hlasitě vystoupit proti jednomu ze základních dogmat konstruktérů Nového světového řádu, takzvanému globálnímu oteplování. Mimochodem – u nás za to každoročně platíme ze svých daní dvaačtyřicet miliard korun solárním baronům. Už jsme si zvykli? Na to právě ONI (v Bruselu, Berlíně, Paříži a Washingtonu) spoléhají.
Je pět minut po dvanácté, ale ještě není pozdě. Právě to říká vědecká iniciativa CLEXIT.
Zvládneme to!
Rozhodnutí, které Trump udělal, podle Klause výrazně ovlivní celý svět. "Moje odpověď na toto téma je: klima je v pořádku, v pořádku nejsou hry, které s námi hrají ti různí klimatičtí alarmisté," uvedl Václav Klaus. Opakoval svou tezi, že ohroženo není klima, nýbrž svoboda a prosperita.
Klimatičtí alarmisté strašně moc ovládli světovou politiku, je přesvědčen bývalý prezident.
Boj proti údajným klimatickým změnám Václav Klaus považuje za jedno z největších ohrožení svobody v současnosti.
Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa stáhnout Spojené státy z Pařížské klimatické dohody uzavřené 2015, je rozhodnutím zdravého rozumu. Obsáhlé vysvětlení důvodů, proč se tak americký prezident rozhodnul, správnost jeho kroku potvrdilo.
Donald Trump dodržel jeden ze svých nejpodstatnějších předvolebních slibů, které svým voličům dal. Odchod z Pařížské dohody je smetením ze stolu jednoho z fetišů předcházejícího prezidenta Obamy. Reakce americké levice, metropolitních intelektuálů, východo a západo pobřežních liberálů, amerického a evropského „zeleného“ byznysu a, bohužel, i části amerických republikánů jsou hysterické, ale ne osamocené. Rezonují s posměšnými, uštěpačnými, uraženými a nafoukanými názory především evropských „spojenců“.
Německo, Francie a Itálie v noci na dnešek vydaly společné prohlášení, ve kterém potvrzují, že „hybný moment vygenerovaný v Paříži 2015 se nedá zvrátit [...] a pevně věříme, že Pařížská dohoda se již znovu vyjednávat nebude, neboť jde o základní instrument pro naši planetu, společnosti a ekonomiky“. Úřad německé kancléřky Merkelové potvrdil, že „nyní, více než kdy jindy, budeme pracovat na politikách, které zachrání naši planetu“. Francouzský prezident Macron v přímém televizním přenosu karikoval Trumpův slogan „Učiňme Ameriku znovu velkou“ parafrází „Učiňme planetu znovu velkou“. A předseda Evropské komise Juncker potvrdil, že „zbytek světa se může spolehnout na to, že Evropa se postaví do čela boje s klimatickými změnami.“
Z reakcí jak zevnitř Ameriky, tak od nejbližších (zřejmě již vzdalujících se) spojenců se dá usoudit:
1. Americký prezident chce jít cestou, která bude sledovat americké zájmy. Pokud jej do jeho včerejšího rozhodnutí část amerických politických, intelektuálských a mediálních elit nenáviděla, jejich hysterie se ještě vyhrotí. Souboj „uvnitř“ Ameriky bude podstatně ostřejší.
2. Trumpovým rozhodnutím žádný klimatický alarmismus nekončí. Naopak, bude se stupňovat.
3. Potvrzuje se rigidita myšlení evropských politických elit a potvrzuje se, že nelze očekávat ani náznak pokusu o změnu jejich pohledu na řešení problémů uvnitř EU i na okolní svět.
4. Německá vyjádření, že „Amerika již není spolehlivým partnerem“ a že „Trump vyhlásil válku všem dohodám“, s nebývalou ostrostí obnažují dnešní geopolitickou realitu. Dochází k rozpojování anglo-saského světa od kontinentální Evropské unie, která je dominantně pod německou politickou a ekonomickou nadvládou. Tradiční otázka, zda Evropa bude německá, nebo Německo evropské, se zdá být pro dnešní dobu zodpovězena.
Postoj a rozhodnutí amerického prezidenta Trumpa vystoupit nejen z – i pro Ameriku drahých – závazků, oceňujeme. Hysterické reakce politických elit, které významnou část svých politických kariér spojily s bojem proti „globálnímu oteplování“, pomatených levicových intelektuálských kruhů, médií a strachy posedlého byznysu z toho, že by mohl přijít o své „zelené“ dotace a výhody, které by jim v konkurenčním boji Pařížská klimatická smlouva přinesla, ukazují, že Trumpovo rozhodnutí není kýženým bodem zvratu, ale v naší části světa příležitostí ještě více utáhnout ideologické šrouby.
Ivo Strejček
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
