Babiš (2.9.1954 v Bratislavě)-  reg. číslo svazku 25085,  spolupracovník tajné bezpečnosti od od 12.11 1980 do 11.11.1982 pod , krycím jménem Bureš

Vystudoval VŠE Bratislava, byl členem SZM/AIESEC, jehož prostřednictvím byl  v roce 1976-1977 ve Francii. V roce 1978 se stal kandidátem a v roce 1980 členem KSČ.  Nastoupil v PZO Petrimex Bratislava (tehdy Chemapol). Stal se postupně ředitelem 31. obchodní skupiny.získal jsem místo v  PZO Chemapol Bratislava, kam jsem 1. 11. 1978 nastoupil

 V PZO fungovala přesná pravidla: každý styk s cizincem bylo nutno hlásit, sepsat zápis; stejné to bylo se zahraničními služebními cestami. Do podniku chodil oficiální pracovník StB a kolem něj fungovalo množství jiných, kteří byli utajeni. V roce 1980  se stal spolupracovníkem StB. Vázací akt s StB  byl vykonán mezi 16-18 hodinou 12.listopadu 1980 ve vinárně U obuvníka  ppor. Ing. Juliusem Šumanem, starším referentem 1. oddělení a 3. odboru za účasti kpt. JUDr. Matray a Balidara vedoucího staršího referenta specialisty 1. a 3. odboru XII. správy ZNB. Byl vytipován jako důvěrník. 

Návrh ke spolupráci s orgány kontrarozvědky přijal podle sdělení přítomných bez výhrad a zdůraznil, že chápe morální povinnost pracovníka zahraničního obchodu přispívat k ochraně státu a čs.ekonomiky před nepřátelskou činností. Po té cestoval do Rakouska a NSR, kde prověřoval stanovisko Deutsche Chemapol k antidopingovému pokračování proti PZO Petrimex ze strany EHS. Hlavní prostor pro trestnou činnost viděl  ve vývozu osmi druhotných surovin za ceny nevýhodné pro ČSSR a v nezodpovědném přístupu k vývozním fondům ve výrobních podnicích. Kritizoval stav antidopingového pokračování EHS vůči PZO Petriex v souvislosti s vývozem PVC a PE do EHS.

V roce 1985 byl agent Bureš vyslán PZO Petrimex na dlouhodobý služební pobyt do Maroka. 1988 nastoupil zpět. do PZO Petrimex.

Mým hlavním cílem, jak jsem zmínil, bylo vycestovat, a měl jsem výhodu v tom, že Petrimex nakupoval fosfáty ve francouzsky mluvících zemích jako Maroko, Alžír, ale také z Egypta, Jordánska a Sýrie. Mnoho lidí francouzsky neumělo, takže jsem se stal kádrovou rezervou na vycestování buď do Maroka, Alžíru nebo Tunisu. Po osmi letech čekání se mi splnil sen a na podzim 1985 jsem byl vyslán jako delegát Petrimexu do Maroka, kde jsem zastupoval asi 15 podniků zahraničního obchodu. Vrátil jsem se v r. 1991 do PZO Petrimex

Tajná policie si v hodnocení pochvalovala, že umí rychle navazovat kontakty, má dobré vystupování a dobré výsledky, je snaživý, skromný a cílevědomý.

 Rodinné zázemí:

Otec ing. Štefan Babiš, člen KSČ, řídil odštěpný závod PZO Polytechna v Bratislavě.otec měl v rodině dva emigranty (jeden z nich pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí USA ve Washingtonu)

Matka Ing. Adriana Babišová, rod. Scheibnerová, členka KSČ, tajemnice Ústavu marxismu.leninismu UK, bratr  Dr. Ervin Scheibner po vstupu ruských vojsk 21. srpna 1968 s celou rodinou emigroval do Švýcarska

Manželka MUDr. Beabnice Babišová, bezpartijní, odb. asistentka Ústavu Lékarskej neurologie Bratislava

Vycestovali jsme v září 1969 do Ženevy, studoval na na College Rosseu, 1974 vrátil zpět. do odchodu do důchodu v PZO Polytechna

V r. 1992, když bylo jasné, že se pánové Klaus a Mečiar domluvili na rozdělení Československa, jsem na poradě vedení řekl, že musíme udělat v Praze kancelář a následně firmu, protože budou dva oddělené státy a byznys v Čechách by se měl dělat přes českou firmu. Agrofert, jehož název jsem vymyslel a znamená AGRO a FERT (fertilisers - hnojiva), vznikl 25. 1. 1993, to znamená tři týdny po rozdělení Československa.

Na Slovensku probíhala privatizace slovenské chemie a Mečiarovci chtěli ovládnout Petrimex. Prostřednictvím českých akcionářů jsem držel rovnováhu, ale po převzetí Spolany Neratovice Harvardskými fondy jsme tuto rovnováhu ztratili. Když mi 27. dubna 1995 v půl deváté ráno volali z vrátnice, že je tady zástupce Spolany z Harvardských fondů p. Boris Vostrý (je na něj mezinárodní zatykač, toho času vydaný za útěk v Belize), věděl jsem, že je to ztracené. Odpoledne nás všechny vyhodili, odvolali a já už jsem se do Petrimexu nikdy nevrátil.

Jelikož jsme to čekali, začátkem r. 1995 došlo k navýšení kapitálu v Agrofertu švýcarským investorem tak, aby Mečiarovci nemohli tuto firmu ovládnout. Hned po tom, kdy nás vyhodili, svolávali valnou hromadu Agrofertu, avšak když jsme jim sdělili, že nemají 100% podíl, dělali všechno možné, aby Agrofert zlikvidovali. Následný soud potvrdil, že vstup švýcarského investora byl v pořádku a do roka  za mnou odešly z Petrimexu desítky lidí, skoro celá moje bývalá obchodní skupina. Slovenské chemičky akcionáři Petrimexu nepodrželi a Petrimex de facto do dvou let od našeho vyhazovu zbankrotoval.

V médiích se neustále objevuje polemika, jak je možné vybudovat takovou firmu, jako je Agrofert, a jak je možné tak zbohatnout. V první řadě musím říct, že se jedná o virtuální majetek, protože můj hlavní majetek je 28 listinných akcií reprezentujících 100 % základního jmění Agrofertu, které jsou oceňovány různými nesmyslnými částkami. Veřejnost určitě vnímá výkyvy na burze až v desítkách procent, a proto veškerá tvrzení o mém majetku jsou spekulace. Zdaleka nedisponuji miliardovými částkami v hotovosti, jako někteří pražští kmotři. Agrofert umí velice dobře prokázat své podnikání od založení až doposud. Vývoj Agrofertu je spojen hlavně s americkou bankou Citibank, která nám v r. 1994 jako první poskytla úvěr na provozní financování ve výši 4 milionů dolarů.

Následně se stala naší strategickou bankou, financovala privatizaci Prechezy a Dezy a dala nám příslib 340 mil. euro na privatizaci Unipetrolu. (Mnozí novináři opakovaně psali lži o tom, že jsme neměli na privatizaci peníze.) Tato fakta si může každý ověřit u zaměstnanců Citibank, kteří znají vývoj Agrofertu, a ke kterým je rád osobně doprovodím.  

Agrofert není produkt kupónové privatizace ani produkt české cesty privatizace na základě úvěru IPB. Agrofert byl budován systematicky a je výsledkem práce hlavně českých a některých slovenských manažerů, je to firma, která je registrována v Čechách a platí ročně stovky miliónů daní z příjmu právnických osob. Konsolidované osobní náklady Agrofertu za rok 2010 se blížily k 11 mld. Kč, tudíž Agrofert platí miliardové částky na sociální a zdravotní pojištění.  Někteří čeští zemědělci (např. p. Džis z Agro Blatná nebo p. Šuba z MJM Litovel a další) viděli, jak Agrofert od založení rostl, jak se vyvíjel, a mohou potvrdit, že vývoj byl velice transparentní. Vývoj Agrofertu vidělo i mnoho zahraničních bank, která mohou tato fakta potvrdit také. (Agrofert financují všechny velké zahraniční banky).

Noviny jsou plné lží o našem problémovém podnikání. Jediná problematická kauza v historii Agrofertu byla kauza Proferta. Tuto firmu založil Pavel Švarc z Hospodářských služeb s p. Šmejkalem, a rozhodli se zprivatizovat Lovochemii, podporovaní Chemapolem a Agrobankou, i když k tomu neměli nejmenší předpoklady.  Za účelem privatizace Lovochemie jsem založil firmu Agrobohemie s managementem Lovochemie, kde jsme drželi 51 % a management 49 % akcií. 

Dva roky jsme se na privatizaci připravovali, získali jsme u Komerční banky privatizační úvěr ve výši 350 mil. Kč. Začátkem prosince 1995 byla vyhlášena soutěž a byli jsme v šoku, že nás přeplatila nějaká Proferta, která dala 530 mil. Kč. V tomto čase Lovochemie jednala s Evropskou bankou o financování výroby kyseliny dusičné ve výši 1,3 mil. Kč a banka trvala na tom, aby byl navyšovaný kapitál. Proferta nebyla schopná realizovat svůj akviziční záměr, neměla management a kapitálové vybavení a následně zbankrotovala a zanechala dluh u ČKA. Bývalí akcionáři podali trestní oznámení na mě i na další management Lovochemie a po dlouholetém vyšetřování byla kauza uzavřena.  Znovu opakuji, Profertu zakládali cizí lidé, nebyla to naše firma, získali jsme ji až později. (Všechny tyto informace se dají ověřit u lidí, kteří při tom byli a pracují ještě v Lovochemii.)

Dále byla v mediích několikrát propírána kauza Unipetrol. Je pravda, že jsem první kolo vyhrál, ale zklamal jsem premiéra Zemana i místopředsedu vlády Grégra a mrzí mě to dodnes.

Po povodních v r. 2002,  po chlorovém skandálu ve Spolaně a vývoji hospodaření Chemopetrolu jsem se lekl a volil jsem menší zlo, tzn. veřejnou ostudu, že jsem privatizaci nedokončil. Bál jsem se, že bych následně zkrachoval jako Chemapol, který zde zanechal 16 mld. Kč dluhů. Druhou stranu smlouvy, kterou jsem uzavřel se státem, stát nebyl schopen naplnit, ale já raději mlčel, protože jsem věděl, že pokud budu kopat, ve druhém kole privatizace nemám šanci uspět (pan Rusnok o tom ví své). Do druhého kola jsem si sehnal strategického partnera PKN Orlen a tento příběh je všeobecně známý, když mě Poláci v závěru podvedli a nedodrželi podepsané smlouvy. Příběh o korupci v privatizaci Unipetrolu si vymyslel blízký spolupracovník zastřeleného podnikatele Mrázka pan Spyra, který byl Policií ČR zatčen v naší centrále, protože mě vydíral a požadoval 10 mil. Kč úplatek za to, že zastaví mé údajné trestní stíhání v Polsku.

Někteří novináři mě dokonce spojují s kauzou „5 na stole v českých", se kterou nemám absolutně nic společného, a která se odehrála po privatizaci Unipetrolu, a byla čistě akcí některých podnikatelů spojených s novým majitelem Unipetrolu - PKN Orlen.

Po mých výrocích v médiích o korupci v České republice dostali někteří novináři, napojení na různé mediální struktury, úkol, znovu psát různé lži z minulosti.  Musí být zřejmě zoufalí, protože naše skupina nemá žádné kauzy.  Jediný obchod, který byl v minulosti mediálně kritizován, byl zápočet části Synthesie -  firmy Explosie vůči dluhům ALIACHEM v ČKA. Agrobohemie po koupi ALIACHEMu z konkursní podstaty Chemapol Group získala taky Explosii, která vyráběla známou trhavinu Semtex, a my se rozhodli, že se této firmy zbavíme. Informovali jsme stát, že ji chceme prodat, a vzhledem k tomu, že by výroba Semtexu mohla nekontrolovaným prodejem skončit v rukou teroristů, stát se rozhodl z bezpečnostních důvodů, že Explosii převezme. Stalo se tak zápočtem za 700 mil. Kč dluhů Aliachemu u ČKA. Poslední ocenění Ministerstva financí ČR na Explosii bylo cca 1 mld. Kč. Nutno zdůraznit, že tento dluh byl započítán v nominální hodnotě, i když dluhy v ČKA se většinou prodávaly za zlomek nominální hodnoty cca 20 % a paradoxně je většinou získávali investoři, kteří dluhy sami způsobili.

Vážení spoluobčané, 

je jasné, že o mých nových aktivitách kolují různé názory, spekulace. Mí nejbližší kolegové se pravděpodobně domnívají, že jsem se zbláznil, někteří novináři spekulují o tom, že chci ještě více zbohatnout, resp. že to dělám proto, že chci dělat se státem „kšefty" a další nesmysly.

Je pravda, že jsem se stýkal s politiky přibližně do nástupu Topolánkovy vlády v r. 2006. ak jsem přestal chodit na jakékoliv akce, kde jsou politici přítomni, protože jsem na situaci u nás zásadně změnil názor. Každý, kdo sledoval náš vývoj, ví, že jsme nikdy za historie Agrofertu nic neukradli a neděláme obchody na úkor státu jako některé jiné finanční skupiny.

Iniciativa ANO 2011 má za cíl sjednotit všechna hnutí a všechny lidi, kteří chtějí v našem nefunkčním státě změnit poměry. Není to o tom, kdo tady co ukradl, ale o tom, aby tito lidé přestali krást a přestali se angažovat v našem veřejném životě. Není možné, aby tuto zemi znovu řídili lidé, kteří způsobili situaci, ve které se nacházíme. A to je 1 500 miliard Kč dluhu a další plánovaná ztráta pro rok 2012 ve výši 105 mld. Kč, skoro žádné investice, zmrazování příjmu občanů a hlavně korupce, kam se člověk podívá. Nemám žádnou ambici sedět v parlamentu nebo ve vládě. Svojí iniciativou se snažím pomoci této zemi, která má velký potenciál stát se dalším Švédskem nebo Švýcarskem, ale je už 22 let na cestě, která skončí pro všechny špatně. Není důležité, jak je to jinde. Důležité je, abychom to zkusili změnit kvůli sobě a naším dětem.

Nebudu prodávat základní majetek - 28 listinných akcií Agrofertu. Ale nabízím české společnosti své manažerské schopnosti při zorganizování hnutí za budoucnost tohoto státu. Mělo by být založené na bázi konzultací, které předloží návrhy řešení problémů ekonomiky a společnosti jako alternativu těch řešení, které hlásají politické strany. Nevím, jestli se mi to podaří, ale než zemřu, budu moci svým dětem říct, že jsem to alespoň zkusil.

Čtěte více:

 www.reformy.cz/wp-content/uploads/2013/09/167852.813-Andrej -Babis-kryci-jmeno-Bureš.pdf