Tak jako každoročně zahájil bývalý prezident Václav Klaus nový rok v pořadu Partie na televizi Prima. A jako každoročně to mnozí lepšolidé (dříve zvaní havlisté či pravdoláskovci) nepřenesli přes srdce. Letos ovšem vybočila vulgarita z normy, neboť exredaktor České televize Otakar Svoboda označil prezidenta Klause za „hajzla“. Přesně podle hesla: Když dojdou argumenty, musíme zvýšit hlas. Kdyby to řekl v hospodě u piva, prosím, ale když to opublikují média, a to dokonce v titulcích, je něco shnilého ve státě Českém. Takové výrazy dehonestují nikoliv pana prezidenta, ale úroveň našeho zpravodajství, a dělají tak hanbu naší republice. To nehovořím o tom, kde by byl tento nulový človíček, kdyby nebylo toho, že jím tak nenáviděný Klaus neprosadil v roce 1991 na vzdory tehdejším disidentům, socialistům a havlistům svoji ekonomickou reformu. Jejich sen o třetí cestě ke komunismu s lidskou tváří by nejen jeho, ale celou naši zem přivedl podle Nobelovského ekonoma Carla von Hayeka do otroctví.
Co vlastně lepšolidi typu Otakara Svobody letos tolik nadzvedlo na projevu profesora Václava Klause?
Ohledně vlády hovořil vcelku mírně a pravdivě. Řekl, že za její hlavní problém považuje, že jí chybí koncepce a celková strategie. Přesto přiznal, že pan premiér má úspěch u voličů díky svým jednotlivým dobrým rozhodnutím, jako například nepodpořit pakt o migraci, a například i díky dárkům v podobě obědů pro školáky zdarma. A také díky slabosti opozice, které chybí hlubší analýza jeho politiky a návrh vlastních lepších řešení. Soustředit se na jen na otázky týkající se premiérovy rodiny či podnikání, neboli na nedůležité věci, nestačí.
Jako známý vlastenec hájil národní stát, který podle jeho názoru čelí totálnímu útoku ze strany EU i od některých domácích politiků.
Díky neuvěřitelnému množství zahraničních cest a přednášek cítí výrazněji než domácí politici rostoucí mezinárodní napětí. Za největší bezpečnostní problém pro náš stát považuje situaci na Ukrajině: „Ukrajina nám přináší problém. A to jak ona sama i tak, že je ponoukána politickými elitami Západu včetně našich k tomu, aby co nejvíc provokovala Rusko a prezidenta Putina. To je možné ohnisko nebezpečí.“ To, že vše ještě nevybuchlo, je podle něj díky tomu, že se ruský prezident chová hodně opatrně a střízlivě a nenaskakuje na každou provokaci. "Což je štěstí, protože kdyby tam byl někdo chaoticky uvažující, tak by ten kotel prachu už dávno vybouchl.
Profesoru Klausovi se navíc zdá, že přicházíme o svobodu. „Ta dusivá atmosféra politické korektnosti bude pokračovat. Cítím ohrožení demokracie. Ale ne od populistických politiků, ale od byrokratických úřednických a politických evropských struktur. A od nejrůznějších neziskovek. EU bude permanentním ohrožením naší země."
Vše výše popsané nejsou názory, které by lepšolidi potěšily, ale k takovým výbuchům proti profesoru Klausovi, jako předvedl pan exredaktor, by je nevedly. Šli by si poplakat do kaváren a možná by zase napsali nějak opilecký pamflet typu Děkujeme odejděte a vše by utichlo.
Šok u lepšolidí vyvolala možnost kandidatury na prezidenta jeho, či jeho syna Václava
Šok u nich vyvolala zřejmě jeho odpověď, že uvažuje o tom, ucházet se znovu o prezidentský úřad, i když se domnívá, že to je úkol pro nové generace: "Tahle možnost tady je, ale myslím, že to je už úkol pro nové generace. Nevím, jestli starý pán mého věku může o něco takového usilovat."
A když ještě dodal, že naději vidí ve svém synovi, poslanci Václavu Klausovi mladším, který by možná dokázal uhájit naší svobodu, pokud by se stal v roce 2023 prezidentem, neboť je názorově vyprofilovaný a ukázal, že má odvahu foukat proti větru, a pouze by musel ukázat, zda má schopnost přátelské komunikace s miliony voličů, tak to už asi na všech kardiologiích nastala pohotovost.
Navíc po jeho sdělení, že „Rád čte jeho pondělní komentáře na Novinkách.cz dotýkající se důležitých témat mnohem šířeji než kdokoli jiný v naší zemi. Že v nich má odvahu foukat proti větru, kterou si musel vypěstovat a vybojovat,“ určitě přešla pohotovost na kardiologiích na vyhlášení nejvyššího stupně ohrožení jako při atomovém výbuchu hrožení.
