Návrat na hrad dnešního jubilanta Václava Klause by byl obrovským darem pro naši zem ^Doporučený

středa, čen 16 2021
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÄ a JIŘÍ PANCÍŘ

Tisk Email

Prezident Václav Klaus se může právem při oslavě svých osmdesátých narozenin dnes šťastně usmívat nad výsledky své práce snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Vážený pane prezidente, děkujeme Vám za to, že jsme mohli za Vaší vlády zakusit život ve skutečně svobodné zemi a že i přes snahu levicově orientovaných politiků a diktatury socialistické EU žijeme v nesrovnatelně lepších podmínkách než před rokem 1991, v němž jste prosadil přes odpor disidentů a reformních komunistů Vaší ekonomickou reformu a obnovil v naší zemi jimi tak nenáviděný kapitalismus. Přejeme Vám k 80. narozeninám mnoho zdraví, spoustu lásky a štěstí, příjemné, hodné a inteligentní lidi v okolí, nekonečně důvodů k radosti a ke spokojenosti v každém dni (i noci) v dalších nekonečně mnoha letech a samozřejmě sil do další nelehké práce pro náš národ. Váš návrat na Hrad by byl neskutečným darem pro naši zemi. Završil byste tím neuvěřitelnou práci, kterou jste započal v devadesátých letech. K tomu Vám přejeme mnoho štěstí a dalších úspěchů.

Pro mladší generaci připomínáme v následujícím článku, že bez Vaší zásluhy by nežila tak, jak pokládá za samozřejmé, ale pouze v reformovaném komunismu:

Václav Klaus zamezil návratu do komunismu zavedením kapitalismu v ČR

Před třiceti lety stál tehdejší mnohým neznámý mladý federální ministr financí Václav Klaus ve vládě Mariana Čalfy v čele skupiny vládních reformátorů, kteří se pustili do zásadní transformace naší ekonomiky, která měla státem diktátorsky řízenou plánovanou komunistickou ekonomiku přeměnit na kapitalistickou ekonomiku volného trhu. A neměl to rozhodně lehké. Do roku 1990 se slovo "kapitalismus" nemohlo stále ještě oficiálně vyslovovat. To, že začátkem roku 1990 to slovo vyslovil jako první v televizním projevu, bylo od něj velice troufalé, neboť to vzbudilo nesmírnou nevoli u zastánců budování tzv. "třetích cest", reformních komunistů šedesátých let v čele s Milošem Zemanem, Komárkem, Jičínským, Vlasákem, Grégrem, Vrbou a rovněž disidentů z kulturní a intelektuální sféry v čele s Havlem, Dienstbierem a Pithartem, kteří, jak se v průběhu doby ukázalo, nás chtěli dovést nikoliv ke kapitalismu, ale ke "komunismu s lidskou tváří".

A nebyly to boje ledajaké. V rozpočtovém výboru parlamentu byli zejména Zeman s Wagnerem tvrdě proti. Zeman se rozčílil dokonce tak, že křičel na Klause: "Když my se usneseme na tom, že se budeme koupat v šampaňském, musíte jako ministr financí na to dát peníze!" Klaus na to na štěstí odsekl: "Dobře, ale berte na vědomí, že řeknu všem médiím, že se Zeman za státní peníze chce koupat v šampaňském!" a nakonec mu Parlament dovolil spustit cenovou liberalizaci, která byla nejriskantnějším bodem celého polistopadového vývoje. Bez ní by se transformace ekonomiky zastavila, protože by nemohly být provedeny následné kroky jako liberalizace zahraničního obchodu, privatizace a prodej podniků do zahraničních rukou, které byly nutné k uskutečnění přechodu od komunismu ke kapitalismu.

Navíc bylo obdivuhodné, že Václav Klaus stanovil tak dobrý směnitelný kurz koruny k dolaru a marce, že vše proběhlo u nás nejlépe ze všech postkomunistických zemí, s pouze minimální inflací. V Polsku byla 10x a v Maďarsku 2x vyšší o dalších zemích nemluvě. Bylo to proto, že za komunismu nezahálel a pouze nehuboval, ale měl zestudovány práce moderních západních nobelovských ekonomů v čele s Miltonem Friedmanem a tudíž jasno jak by měla reforma naší ekonomiky vypadat. Mohl si tudíž okamžitě po pádu komunismu splnit svůj celoživotní sen o znovunastolení kapitalismu u nás. Nikdo z protestujících disidentů natož pak tzv. reformních komunistů neměl připravenu alternativní cestu vpřed a nedokázal si proto představit nic víc, než trochu vylepšit zločinný a zavržení hodný komunistický režim.

Dne 1.1.1991 nastala díky uskutečnění Klausovy ekonomické reformy za velké nevole výše popsaných oponentů obrovská a neopakovatelná změna pro náš stát.

Změna, kdy se promítly výsledky listopadového převratu do konkrétního svobodného života nás všech, kteří jsme o tom ani nesnili. Teprve v tento den 1.1.1991 nastala po zhroucení komunismu skutečná změna přechodu z komunismu rovnou do kapitalismu.

A co je už úplně neuvěřitelné, že tuto obrovskou změnu státního systému uskutečnila 1. 1. 1991 malá skupinka devíti lidí: Marián Čalfa, v roce 1991 předseda vlády ČSFR, Vladimír Dlouhý, v roce 1991 ministr hospodářství ČSFR, Karel Dyba, v roce 1991 ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky, Dušan Tříska, v roce 1991 náměstek ministra financí, Ivan Kočárník, v roce 1991 náměstek ministra financí ČSFR, Vladimír Rudlovčák, v roce 1991 náměstek ministra financí pro ceny, Jana Fürstová, v roce 1991 náměstkyně ministra financí, Emanuel Šíp, v roce 1991 ředitel odboru maloobchodních cen ministerstva financí ČSFR a samozřejmě hnací síla celého procesu, ministr financí České a Slovenské federativní republiky v roce 1991 Václav Klaus. Obrázek je zachycuje při příchodu na konferenci "Patnácté výročí znovuobnovení kapitalismu u nás" uspořádanou Centrem pro ekonomiku a politiku v Národním domě v Praze na Vinohradech. Všem patří velký dík nás všech!

Pro mladou generaci je to již naprostá samozřejmost, ale tehdy to byla opravdu revoluční změna. Změna, které se báli nejen centrální plánovači, ale i občané vystrašení odstavenými funkcionáři a levicově orientovanými médií občany, že díky uvolnění cen nastanou neznámé cenové pohyby, velká inflace a ceny půjdou obrovsky nahoru. O to je odvaha těchto reformátorů obdivuhodnější. Nechtěli pouze úpravy totalitárního komunistického režimu, čili perestrojku, a odmítali proto jakékoliv havlovské utopické sny o "třetích cestách" nápravy této zrůdné ideologie, které jsme se právě zbavili. Nekoketovali jako prohavlovsky orientovaní intelektuálové s chybnými myšlenkami možné konvergence dvou naprosto odlišných politických systémů - socialismu a kapitalismu. Slova kapitalismus, tak nenáviděného prohavlovskými intelektuály, se nebáli, ale naopak ho chtěli co nejdříve zavést.

Liberalizace cen a zahraničního obchodu byla největším systémovým manévrem v dějinách naší země po převratu v roce 1989 a byla obrovským hospodářským úspěchem. A její strůjce prezident Václav Klaus se může právem při oslavě svých osmdesátých narozenin dnes šťastně usmívat nad výsledky své práce. A i když jeho nepřátelé se snaží jeho zásluhy popírat, historie to dosvědčí.

A Klausův odpůrce Miloš Zeman, si může zase halekat ze svého Zemáku lži, že přebral po Klausovi spálenou zemi. Pravda je jiná:

Vláda Václava Klause, která po zavedení reformy následovala, skončila v roce 1995 s nárůstem HDP 6,4 % a to i přesto, že přebrala v roce 1993 zemi s poklesem HDP o 3,3 procentního bodu vzhledem k roku 1992. Vyvedla naši zem z červených čísel postkomunistického marasmu. Teprve nutnost, která donutila po Sarajevském atentátu Klausovu ODS udělat koalici s lidovci a ODA, dostala ekonomiku opět skokem do červených čísel. Až když uvedeme údaje o naší ekonomice až od roku 1997, jak to zavedl Statistický úřad za vlády Zemana, pak nastane výše uvedené hrubé zkreslení.

Na štěstí mi poskytli na americké ambasádě uvedené údaje opublikované v přehledu "Czech republic 2004" vydaném Americkou obchodní komorou je patrné, že v roce 1996 byl růst HDP 4,3 % a jak jsem uvedla v roce 1995 dokonce 6,4 %.

Vážený pane prezidente děkujeme Vám za to, že jsme mohli za Vaší vlády zakusit život ve skutečně svobodné zemi a že i přes snahu levicově orientovaných politiků a diktatury socialistické EU žijeme přece jen v nesrovnatelně lepších podmínkách než před rokem 1991. A přejeme Vám mnoho zdraví a sil do další nelehké a nevděčné práce pro náš národ.