Studenti roku 1939 se nehodlali mlčky podřídit německé okupační moci. Tragický osud popravených, utrpení dvanácti set jejich kolegů v koncentračních táborech, uzavření českých vysokých škol, de facto pokus o likvidaci české inteligence odpor národa vůči okupantům nezlomily a nezastavily. To, co se tehdy stalo, zapůsobilo nejen na tehdejší generace, ale i na generace budoucí, a to v celém světě. Ne náhodou se tento den stal Mezinárodním dnem studentstva.
Poselství prvního z našich dvou 17. listopadů nedokázaly vymazat ani snahy druhé totality 20. století – komunismu – zmocnit se jeho interpretace a zneužít ji pro vlastní mocenské záměry. Průvod studentů a veřejnosti k uctění památky Jana Opletala a jeho kolegů se 17. listopadu 1989 stal rozbuškou konce komunismu v naší zemi. Brutalita, s níž represivní jednotky komunistického režimu zasáhly proti mladým lidem, otevřela oči i těm, kteří snad až do té doby neviděli a necítili nepřijatelnost a neudržitelnost už zcela zdiskreditovaného režimu.
"Nesmíme si nechat vzít právo na kritické myšlení a na vzdělání bez indoktrinace," prohlásil důrazně prezidnet Václav Klaus v mimořádně varovném projevu před politickou indoktrinací současných mocných před Hlávkovou kolejí v Praze 17.11.2021
Přestože od těchto událostí uplynulo již 32 let, mnozí jsme jejich pamětníky. Víme, že měl pád komunismu epochální, globální charakter, že komunismus neporazili ani naši studenti, ani naši disidenti, že komunismus se zhroutil jako každý podobný namyšlený pokus násilím potlačit lidskou svobodu a za cenu nesčetných lidských a materiálních obětí vybudovat neživotnou utopii. Pošlapání památky statečných studentů z doby německé okupace se stalo poslední kapkou, jíž pohár přetekl.
My, ke kterým 17. listopad 1939 dodnes nepřestal naléhavě promlouvat, my, kteří jsme aktivně prožili události listopadu 1989, začínáme mít obavu, že se navracejí časy, o nichž jsme si mysleli, že se už nikdy vrátit nemohou. Opět je nám – se stále větším tlakem a silou – vnucována utopie, která o sobě prohlašuje, že je založena na vědě, opět jí má být – ve jménu údajných vyšších cílů – obětována svoboda jednotlivce. Opět překáží svoboda slova, svoboda názoru, svoboda svědomí. Známe případy porušování základních občanských práv garantovaných ústavou, ignorování výroků soudů a utahování smyčky všemožných zákazů a omezení.
Tak jako ve smutných dobách minulosti jsou po současných generacích požadovány oběti, které prý zaplaší epidemii a které za několik staletí údajně pomohou vývoji teploty na naší planetě. Je nám vnucován strach z budoucnosti, máme rezignovat a podrobit se. Říkají nám, že je člověk nepřítelem budoucnosti, říkají nám, že máme obětovat prosperitu a budoucnost naší země a osudy svých dětí a vnuků chiméře boje s podnebím. Oběti máme přinést hned, výsledků se nedočkáme nikdy, nebo až po dlouhých staletích.
Profesor Václav Klaus spolu se svým kdysi korunním princem Petrem Nečasem položil rovněž kytici k pamětnímu místu 17.11.1989 na Národní třídě v Praze
Pokud si nechceme zopakovat tragický osud našich rodičů a prarodičů ve 20. století, pokud se chceme vyhnout nesmyslným a zbytečným obětem a strádáním, musíme mít oči a uši otevřené. Poučení z našich dvou 17. listopadů je inspirací a návodem pro naše jednání v přítomnosti. Nesmíme se smiřovat s věcmi, se kterými nesouhlasíme, tak jako se s nimi nesmířili studenti bydlící v této koleji před 82 lety. Nesmíme si nechat vzít právo na kritické myšlení a na vzdělání bez indoktrinace. Je proto dobře, že jsou zde i rektoři dvou našich nejvýznamnějších vysokých škol.
Odkaz 17. listopadu nám optimisticky naznačuje, že hlasatelé a propagátoři nové jediné pravdy nakonec prohrají a že prohrají stejně, jako prohráli jejich předchůdci v roce 1939 a v roce 1989. Je dobře, že si tento odkaz stále připomínáme
Václav Klaus
Projev na vzpomínkovéslavnosti k Mezinárodnímu dni studentstva a státnímu svátku 17. listopadu před budovou Hlávkovy koleje, Praha, 17. listopadu 2021.
Snímky převzaty z internetu, pro nemoc jsem nemohla jít fotografovat, Ivana Haslingerová
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
iDNES 
