O co vlastně jde? Proslulá berlínská Deutsche Oper stáhla kontroverzní inscenaci Idomenea kvůli obavám z muslimských radikálů. Intendantka divadla Kirsten Harmsová se při zrušení odvolávala na doporučení policie. Ta mluvila o velkém riziku; konkrétní nebezpečí ale nesdělila. „Některé pasáže se vyrovnávají se světovými náboženstvími, mimo jiné i s islámem. To zvyšuje bezpečnostní riziko pro divadlo, jeho zaměstnance i diváky,“ psalo ve zdůvodnění vedení divadla. Rozhodnutí intendantky Harmsové se tehdy zastal berlínský zemský ministr kultury Thomas Flierl.
Mozartovo dílo se zabývá symboly čtyř největších náboženství světa. V době svého vzniku, v roce 1781, bylo vykládáno jako odpor lidstva proti obětem bohům. Krétský král Idomeneo tu postupně klade na židle čtyři uťaté hlavy symbolických představitelů čtyř největších náboženství – – a porovnává hlásané zásady a praxi jejich církví.
Zákaz Idomenea kritizoval tehdy i legendární český režisér Miloš Forman. V rozhovoru pro deník Frankfurter Rundschau prohlásil, že se jedná o omezení svobody uměleckého projevu. „To je více než směšné, je to nebezpečné,“ řekl autor filmového Amadea. „Inscenace Idomenea přece nevyzývá k násilí. Neříká: jděte na ulici a zabíjejte muslimy. Pokud se jednou začneme před extremisty třást, budeme nakonec všichni nosit stejnokroje Mao Ce-tunga.“
Vida, zákazy hudebních děl se nevztahují jen k dnešku. Už jsem v minulosti psal o rušení koncertů Anny Nětrebko, protože je ruské národnosti, nebo zrušení plánu nastudovat v pražském Národním divadla Čajkovského operu Střevíčky.
Zdá se, že z podobných „kulturních“ činů se stává infekce. Myslím, že by bylo zapotřebí ihned zakázat jakékoli uvádění Shakespearovy hry Kupec benátský, jakož i její lidové parafráze z Podkrkonoší, která bývá občas hrána pod názvem „Komedyje o dvouch kupcích a židoj Šilokoj“. Důvod je zřejmý: text znevažuje ba občas i zesměšňuje naše židovské současníky. Dále by se měla zakázat Augustinova povídka „Jak jsem svedl machometána na moravské zabijačce“ pojednávající o tom, jak nebohého studenta z jakési islámské země místní nehodní občané naučili konzumovat vepřové a lihové nápoje. Tím jako by se říkalo, že muslimové nejsou tak pravověrní, jak o sobě samo šíří, a proto jim tedy není co věřit. Samozřejmě by se měla zakázat Houellebeckova kniha Podvolení, v níž se líčí s náležitě vztyčeným varovným ukazovákem možnost islamizace Francie.
Určitě každého z vás, mí milí čtenáři, napadne mnoho dalších příkladů, které se ještě trestuhodně vyskytují ve veřejném prostoru, ačkoli jejich místo by mělo být v trezoru, nebo ještě lépe, po vzoru Antonína Koniáše nebo německých nacistů v plamenech. Pokud mi své tipy zašlete, slibuji, že je zařadím do dalšího Cvokhauzu.
***********
„Bohem dané právo.“ Ukazovat prostředníček je v Kanadě chráněno ústavou, informuje nás Echo 24. Přestože ukazování prostředníčku není zdvořilé ani slušné gesto, podle soudu v Kanadě to je „bohem dané právo“ chráněné kanadskou ústavou v rámci svobody vyjadřování. Vynesený verdikt se týkal případu sousedské rozepře, v němž byl obžalovaný souzen za to, že ukázal prostředníček. Podle soudce nejde o zločin ani o urážku, která by zasluhovala pozornost policie. Informoval o tom list The Guardian.
„Je politováníhodné, že stěžovatelé využili systém trestního soudnictví ve snaze pomstít se nevinnému člověku za domnělé urážky, které jsou přinejlepším malicherné,“ uvedl soudce Dennis Galiatsatos. Rozhodnutím tak zamítl případ muže obviněného z obtěžování souseda na předměstí Montrealu. Soudce ve 26stránkovém verdiktu ostře pokáral stěžovatele Michaela Naccacheho za to, že k soudu přivedl přízemní sousedský spor. Soudce rovněž ukázání prostředníčku označil za „bohem dané, v ústavě zakotvené právo, které náleží každému horkokrevnému Kanaďanovi“.
Naccache zavolal policii na souseda Nealla Epsteina za to, že na něj muž po výměně nadávek v květnu 2021 ukázal prostředníček. Muži spolu tou dobou už týdny vedli drobné spory a vyměňovali si urážky. Epsteina následně policie obvinila z trestného činu obtěžování a vyhrožování. Záběry z bezpečnostních kamer potvrdily, že Epstein sousedovi někdy ukázal i oba prostředníčky.
Soudce Galiatsatos rovněž uvedl, že „když člověku někdo řekne, aby šel do háje, nemělo by to vést k volání na tísňovou linku“, policie má podle něj důležitější věci na práci. Ukázání prostředníčku soudce označil za negentlemanské a nezdvořilé chování, které ale podle něj nezakládá trestní odpovědnost. Na závěr verdiktu soudce dodal, že byť se složky případů běžně nevyhazují, „soud se přiklání k tomu, aby se spis vzal a vyhodil z okna“. Posteskl si přitom, že soudní síně montrealského soudu okna nemají.
Tleskám. Samozřejmě tomu soudci. Je krásné, když v některé části Cvokhauzu, byť jen nárazově a dočasně, zavládne zdravý rozum. Což se v tomto případě stalo. Zkouším si představit, co by se mohlo stát například v naší slovutné Poslanecké sněmovně. Kolik volů, krav, blbců a blbek, nedouků, ožralů, zlodějů a dalších milých slov na adresu ideových protivníků zdi sněmovního sálu už musely vyslechnout. A to napříč časem i politickým spektrem. Dokonce i ten zdvižený prostředníček tam byl. To když Mirek Topolánek tímto gestem ukazoval na Miroslava Kalouska. Pak to novinářům vysvětloval tak, že chtěl Kalouskovi dát najevo, že „je jednička“. Při vší úctě, Topolánek se v tom okamžiku zesměšnil tak, že ho mnozí mohli považovat za nulu. Ale na nulách a jedničkách přece stojí náš digitální svět, tak konečně proč to neukázat aspoň symbolicky.
Kdyby někdo chtěl soudit jednotlivé zákonodárce za vulgární a urážlivá slova či gesta, třeba uložením domácího vězení, mnoho by jich tam nezbylo. A nejsem si jist, zda by ústavní právníci považovali za přijatelné, když by kvórum pro přijetí zákona bylo třeba 3. Pak by se dalo snadno namítnout: proč tedy ten Parlament máme? Neživíme tam náhodou dvě stě poslanců a stovky zaměstnanců zbytečně? Nebylo by snazší, levnější a konec konců s podobně pravděpodobnými důsledky působící zákony prostě losovat? Jako kdysi ve hře Mates – Malé televizní sázení. Přišel státní notář dr. Talíř k osudí, někdo tam vrazil ruku, vyndal míček, zatahal za uši a objevilo se číslo. Zde by to bylo ještě jednodušší – bylo by tam pouze ano – ne. A na závěr by mohl, tak jako kdysi v Matesu, zazpívat Pepíček Zíma Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec. To by byla konečně demokracie. A vlastně tak trochu i liberální…
**********
A na závěr zase jednu z webové kolportáže. Neradostnou, ale zdaleka nikoli v brzkém čase nepravděpodobnou:
Předmět: Pracovní smlouva dle nového zákona o odchodu do důchodu – zaměstnanecké benefity od roku 2040:
- Stravenkový paušál, zdarma na pracovišti pleny, hole, dioptrické brýle, lupy
- Náhradní zubní protéza zdarma k zapůjčení v každém svačinovém koutě
- Invalidní vozík zdarma k zapůjčení na personálním oddělení, jen z něho neshazujte paní personalistku. Vozík, na kterém se pohybuje, je její vlastní.
- Za příplatek doprovod pečovatelky do práce a z práce
- Souprava na kapačku a defibrilátor součástí každého pracoviště
- Před začátkem pracovní doby bude každému zaměstnanci staršímu 75 let připnuta vizitka se jménem a názvem pracoviště, případně číslem kanceláře
- Mladší kolegy prosíme, aby v případě zmatení dopravili své spolupracovníky na jejich pracovní místo, a bude-li třeba, aby jim pomohli napojit se na kapačku
- Pohřební služba sídlí v areálu společnosti
- Dovolená se ruší. Drtivá většina zaměstnanců by během ní zapomněla, kde pracují a proč.
- Připomínáme, že pracovní směnu jsou zaměstnanci povinni dokončit i v případě úmrtí, pokud to nenahlásí 14 dní dopředu.
©Kulturní komise ČR, z.s., 1.4.2023