Útočníky na redakci byli bratři Said (34) a Chérif (32) Kouachiovi, francouzští muslimové a synové alžírských přistěhovalců. 

Podle muslimů v ČR je však tento čin neslučitelný s islámem a důrazně ho odsuzují. Server sharia4czechia.cz se od těchto projevů distancuje. Označuje ovšem karikatury proroků za útok na muslimy, který časem povede k „podobným extrémním projevům nenávisti a zločinům“ ^[1]. Muneeb Alrawi z Ústředí muslimských obcí v ČR uvažuje o spojitosti útoku s karikaturami představitele Islámského státu. Tvrdí, že může jít o mstu stoupenců konkrétního fanatika, nikoli o čin ve jménu islámu. Podle jeho názoru je tento čin v rozporu se způsoby, jakými na invektivy vůči své osobě reagoval prorok Mohamed^[2]. Tato poslední věta je velmi důležitá, protože Mohamed a jeho činy jsou dokonalým a neměnným příkladem správného muslima (zmíněno v 91 verších koránu) ^[3]. V islámu je Mohamed modelem politického i náboženského vůdce, manžela, bojovníka, filozofa či souseda.

 Reakce Mohameda na podobné situace nám mohou ukázat, mají-li tyto činy oporu v islámské nauce či nikoliv:

Kritiky proroka Mohameda čekal neblahý osud

Život Proroka je velmi dobře známý a zdokumentovaný. Jeho činy, výroky a osobní příklad jsou uvedeny v tzv. sunně (texty síra a hadísy). Hadísy, které jsou základem sunny, jsou důvěryhodně a spolehlivě podané zprávy o tom, co prorok řekl, dělal nebo s čím přímo nebo mlčky souhlasil. Víra v pravost a závaznost sunny je neodmyslitelnou součástí islámské víry. Díky sunně víme, že sám prorok za svého života nařídil či podporoval vraždy mnoha lidí^[4,5]. Všichni byli nemuslimové, uveďme aspoň některé z nich:

•      Židovský básník Abu Afak byl 120 let starý muž. Složil satirické verše o proroku Mohamedovi a také nabádal lidi proti němu^[6]. Na výzvu Mohameda: „Kdo by se chtěl kvůli mně zabývat tím darebákem?“ byl zabit Salimem b. Umayrem^[7].
•       Asma bint Marwan kritizovala Mohameda kvůli zabití Abu Afaka. Byla zabita ve spánku^[7].
•      Al Nadr ibn al-Harith byl zabit, protože se vysmíval a obtěžoval Mohameda, psal básně a příběhy, které ho kritizovaly^[7].
•      Obětí byl i Ka'b bin Al-Ashraf, který satirizoval Mohameda a podporoval bezvěrce proti němu (Dawood 19, 2994)^[8].

Klikněte na video:  Why is Charlie Hebdo Assassination 100 % Islam

Takíja – „posvátná“ lež 

Na příkladu vraždy posledního z nich si můžeme ukázat, jak se za Mohameda využívalo lsti. Lež není totiž v islámu zakázána. Islám nazývá klamavé chování, které urychluje dosažení jeho cílů, takíja.

Když se to (satiru na něj od Ka'b bin Al-Ashraf´a) Mohamed dozvěděl, zeptal se: „Kdo je připraven zabít Ka`ba bin Al-Ashrafa, který opravdu ranil Alláha a jeho apoštola?“ Muhammad bin Maslama řekl: „Apoštole Alláhův! Byl bys rád, kdybych ho zabil?“ Prorok odpověděl: „Ano.“ Muhammad bin Maslama se zeptal: „Dej mi povolení, abych mu mohl lhát a Ka'ba oklamat.“ Mohamed řekl: „Ano.“ S využitím lži Muhammad bin Maslama a jeho společníci zabili Ka'ba (Buchárí 5,59,369) ^[9,5].

Klikněte na video:  Bill Warner, PhD: Sacred Deception - Taqiyya

Politický islám – vztah muslimů k nevěřícím káfirům

Náboženský islám se vztahuje k tomu, co muslimové mají dělat, aby se dostali do ráje a vyhnuli se peklu. To nemuslimy obecně nemusí nijak zvlášť zajímat. Důležité pro ně ovšem je, jak se muslimové mohou chovat k nim. Tento vztah je součást politického islámu a každý nemuslim by ho měl znát.

Původní arabské slovo používané pro nemuslima je káfir. Jeho význam je „ten, kdo zatajuje pravdu o islámu“. Káfiři mohou být podváděni, zotročováni, zesměšňováni, mučeni, je možné se proti nim spiknout a případně ještě horší věci. Bez ohledu na náboženství se ke všem káfirům může přistupovat stejně. To, co Mohamed říkal a dělal polyteistům, může být činěno jakékoliv další skupině káfirů ^[5].

Síra a hadísy společně s koránem věnují káfirům celkem 51 % svého obsahu. Korán se věnuje káfirům ze 64 % a síra se z 81 % zabývá Mohamedovým bojem s nimi. Hadísy jim věnují 37 % textu[10]. Tato trilogie je tedy z velké části politickým dílem. 

Hadísy jsou i základem šaríe, islámského práva. Například z hadísu o hrdelních zločinech víme, že zabíjení káfirů není hrdelní zločin^[11]:     

[Abu] se zeptal Alího: „Znáš jakýkoli jiný zdroj práva než korán, který zjevil Mohamed?“ Alí odpověděl: „Žádný, kromě práva Alláha nebo schopnosti rozumného uvažování daného muslimům od Alláha nebo těchto písemných přikázání, která vlastním.“ Řekl jsem: „Jaká jsou ta písemná přikázání?“ Alí odpověděl: „Týkají se odškodného, které platí vrah příbuzným oběti, způsobu vykoupení zajatce od nepřítele a pravidla, podle kterého nesmí být žádný muslim potrestán smrtí za zabití káfira“ (Buchárí 1,3,111)^[9].

Džihád a nevěřící

Etický systém hadísů tvoří základ pro džihád. Obsahuje dva způsoby, jak jednat s káfiry. Jeden způsob je nakládat s nimi jako s podřízenými, ale laskavě. Druhý způsob je džihád. Celkem 21 % hadísů od Buchárího (jedna ze šesti hlavních sbírek hadísů) je o džihádu. Skutečný význam slova džihád je snaha nebo úsilí. Islám hovoří o dvou druzích – méně významném a významnějším džihádu. Z Buchárího hadísů o džihádu se 98 % vztahuje k ozbrojenému násilí proti káfirům^[11].

Džihád definují všechny tři základní texty. Hadísy nám dávají detaily o džihádu. Kdo může být zabit, za jakých podmínek a v jakém čase, co má být při útoku vyřčeno, jak si poradit s obranou, co dělat se zajatci, jak budovat morálku a mnohem více skrze ideální příklad a slova Mohameda. Hadísy jsou precizní taktický manuál pro džihád[11].

Mučednická smrt v džihádu

Muslimský mučedník je ten, kdo zabíjí ve jménu Alláha a islámu. Tento čin musí být čistý a zasvěcený pouze Alláhovi. Pokud je motivace mučedníka čistá, dosáhne džihádista zrození v ráji nebo bude schopen převzít bohatství káfira^[5].

Mohamed například prohlásil:

 „Vězte, že ráj je ve stínu mečů“ (Buchárí 4,52,73)^[9].

„Muž, který se zapojí do džihádu a nebude k tomu donucen ničím jiným než upřímnou vírou v Alláha a jeho proroka – a přežije, bude Alláhem odměněn buď po smrti, nebo prostřednictvím válečné kořisti. Jestliže je zabit v bitvě a zemře jako mučedník, bude přijat v ráji“ (Buchárí 1,2,36)^[9].

Bylo to násilí, které učinilo islám úspěšným, a proto takřka každý hadís o džihádu volá po ozbrojeném džihádu jako nejlepším jednání, jaké muslim může vykonat. Přístup džihádu je velmi účinný. Z následujícího grafu je zřejmý velký nárůst počtu muslimů při jeho aplikování (Graf 1).

Graf 1. Nárůst počtu muslimů po aplikaci džihádu^[12].

Bylo vyvraždění redakce Charlie Hebdo v souladu s islámem?

Zabíjení lidí, kteří satirizovali, zesměšňovali či jinak kritizovali proroka Mohameda, je jev, který má oporu v islámské doktríně:

• Prorok Mohamed takové jednání schvaloval,
• bylo vedeno proti káfirům,
• dá se považovat za součást džihádu,
• útočníci mohou očekávat, že budou přijati v ráji.

Z vyjádření muslimských představitelů je však zřejmé, že spojitost těchto činů s islámem popírají. Je možné, že opravdu mají jiný názor na příklady ze života Mohameda a islámskou doktrínu, která tyto útoky umožňuje. Je však také možné, že se v případě jejich vyjádření jedná o „posvátnou lež“ zvanou takíja.

Velmi zásadní je však politický dopad těchto činů. Velmi dobře je popsán ve vyjádření serveru sharia4czechia.cz. Satira či jakékoliv negativní vyjádření vůči Mohamedovi je brána jako útok na muslimy a vede k extrémním projevům nenávisti a zločinům.

Pro kriticky myslící a svobodně se vyjadřující část populace to tedy znamená, že v případě kritiky islámu je ohrožen jejich život. S rozmachem islámu toto nebezpečí roste a má za následek omezení svobody slova. Tento pocit strachu je jedním z nástrojů k dosažení politických cílů islámu.

Kolektiv autorů  Center for the Study of Political Islam, z.s.

Literatura:

[1] Odsouzení útoku v Paříži. Sharia4czech. [online]. 7.1.2015. Dostupné z: http://sharia4czechia.com

[2] Prohlášení Ústředí muslimských obcí v ČR k útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo. novinky.cz. [online]. 7.1.2015. Dostupné z:http://m.novinky.cz/articleDetails?aId=358142&sznu=5ccwi7qqJF64limL

[3] Warner, Bill. A Self-Study Course on Political Islam Level 1. USA: CSPII, LLC, 2011. ISBN 13 978-1-936659-09-8. s. 8

[4] Seznam vražd nařízených nebo podporovaných Mohamedem. WikiIslam. [online]. 10.1.2015. Dostupné z:http://wikiislam.net/wiki/Seznam_vrazd_narizenych_nebo_podporovanych_Mohamedem

[5] Warner, Bill. Právo šaría pro nemuslimy. Brno: Tribun EU, 2014. ISBN 978-263-0765-5. s.26, 31, 41, 51.

[6] Ibn Sa'd's. Kitab Al-Tabaqat Al-Kabir Vol. 2. India: Islamic Book Service, ISBN 81-7151-127-9, s. 31, s. 174.

[7] Guillaume Alfred. Life of Muhammad: A Translation of Ibn Ishaq’s Sirat Rasul Allah. Oxford: Oxford University Press, 1955. ISBN 0-19-636034-X, s. 675-676. s. 551, s. 162-163.

[8]Imam Abu Dawood Sulaiman bin Ash’ath. Sunan Abi Dawud. Book 19, Hadith 2994. Oxford: Dar-us-Salam Publications, 2008. ISBN 9789960500119.

[9] Muhammad Ibn Ismail Bukhari. Sahih Al Bukhari, Oxford: Al-Saadawi Pubns, 1996. ISBN 978-1881963592.

[10] Warner, Bill. Kafirs in the Trilogy [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://www.cspipublishing.com/statistical/TrilogyStats/AmtTxtDevotedKafir.html.

[11] Warner, Bill. The Hadith: The Sunna of Mohammed. USA: CSPII, LLC, 2010. A Taste of Islam Series. ISBN 978-1-936659-01-2, s. 8, s. 10-12.

[12] Warner, Bill. Growth of Islam [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://www.cspipublishing.com/statistical/charts/MuslimGrowthGraph_300dpi.jpg

© Kulturní komise ČR, 3. února 2015