Obrovsky vzdělává občany a otevírá jim oči v orientaci v současném

šíleném  světě  plném   nesmyslných   -ismů  šířených  úředníky  EU.  

Institut Václava Klause

Ne sjednocování evropského kontinentu. Ne Evropké velmoci spoludominující světu. Doporučený

  • čtvrtek, kvě 23 2024
  • Napsal(a)  Václav Klaus, CEP a IVK 1993-2024
Soumrak nad Evropským parlamentem Soumrak nad Evropským parlamentem snímek Jiří Pancíř, revue Fragmenty
"Nepotřebujeme Evropu jako velmoc, která by se pokoušela dominovat či spoludominovat světu. Jsem proti uměle urychlovanému sjednocování kontinentu. EU stále více ovlivňuje naše životy, nutí nás přijímat nové loajality. Nová EU – založená na své vlastní Ústavě, kterou zanedlouho schválí – se ve skutečnosti stane novým Evropským státem se všemi základními atributy státu, v němž budou současné členské státy zredukovány na regiony či provincie," varoval již v roce 2004 Václav Klaus na Evropském fóru v Berlíně před přijetím evropské ústavy, skryté za nenápadným názvem Lisabonská smlouva. Jeho slova byla bohužel prorocká a měla by se připomínat než opravdu dojde k zániku naší země a umělý světadíl se bude snažit dominovat světu ještě víc než ty současné.
Čtěte pozorně doslovný projev jediného skutečného státníka, kterého naše zem měla po roce 1989 a nenechte se zatáhnout do válek a diktatur po moci bažících politiků. 

Integrace či unifikace Evropy  (2004) 

1. Evropa – nebo snad přesněji Evropská unie – je nyní pro většinu z nás hlavním předmětem našeho zájmu. Je tomu tak proto, že EU stále více ovlivňuje a určuje naše životy, že stále více utváří základní institucionální rámec našeho bytí, že nás nutí stále více a více sledovat, co se děje v Bruselu a že nás nutí zbavovat se našich starých loajalit a přijímat loajality nové. To je – alespoň pro nás v nových členských zemích – radikálně nová situace a tato skutečnost by neměla být podceňována.

2. Chtěl bych jasně říci hned na počátku, že jsem proti uměle urychlovanému sjednocování kontinentu, že to nepovažuji za pozitivní a nezbytný vývoj, a že si nemyslím, že by se touto cestou zvyšovala naše svoboda a prosperita. Chci zdůraznit, že tento můj postoj by měl být považován za přípustný a legitimní, politicky přijatelný a „normální“. Musím bohužel říci, že tomu dosud tak není.

3. Abych se vyhnul možným nedorozuměním, chtěl bych zdůraznit, že jsem pro pokračování evolučního – tedy přirozeného a logického procesu integrace Evropy, založeného na odstraňování všech zbytečných překážek svobodného pohybu lidí a jejich idejí, zboží a služeb, peněz a kapitálu, že jsem pro pokračování procesu založeného na svobodné a neomezované konkurenci pravidel, politik a zákonů, na konkurenci kultur a vzorců chování mezi jednotlivými evropskými zeměmi.

4. Nejsem pro unifikaci, homogenizaci, harmonizaci a standardizaci evropského kontinentu. Přátelská spolupráce mezi evropskými vládami je správná a plodná, jsem ale proti její byrokratické institucionalizaci. Nejsem příznivcem myšlenky „stále těsnější unie“. To, co hájím a doporučuji, není negativním programem. Jsem pro spolupráci a přátelství mezi evropskými zeměmi v míře a dokonalosti, jakou si jen lze představit. Nejsem však pro eliminaci zemí (a států) a pro jejich nahrazování strukturami EU, kterým chybí dostatečná demokratická odpovědnost.

5. Problém této demokratické odpovědnosti je klíčový a já jsem skutečně znepokojen tím, nakolik je bagatelizován a jak je mnoha evropskými politiky, novináři, byrokraty a intelektuály zcela zamlčován nebo jak si ho neuvědomují.

To se projevuje zejména při snahách potlačovat roli národních států a přenášet politické otázky a veřejnou volbu na nadnárodní úroveň. 

To vede k podkopávání demokratické odpovědnosti, která – jak nás učí lidsjá historie lidstva – existuje jedině v rámci národních států. Rozhodování na jaké úrovni organizovat veřejné statky a kde provádět ve svobodné společnosti „veřejnou volbu“ vyvolávalo, vyvolává a bude vyvolávat trvalý spor a já trvám na tom, že proklamovaná, ale prázdná doktrína Evropské unie – subsidiarita – nám v tomto ohledu žádné řešení nenabízí.

Pro mnohá rozhodování je národní stát příliš velký, a proto existují obce, kraje a provincie. Pro mnohá rozhodování je národní stát příliš malý, a proto existují mezinárodní organizace či mezinárodní dohody na regionální, kontinentální či globální úrovni. O jedné věci ale podle mě nemůže být sporu. Pro demokracii je právě národní stát to pravé. Pokusy potlačovat národní stát nás vedou k post-demokratickému brave new world, k absenci demokratické odpovědnosti, k opuštění stávajících a „prověřených“ demokratických mechanismů a garancí, k nahrazování politiky technickým a úřednickým myšlením. Staré způsoby rozhodování prošly testem času a byly výsledkem evolučního výběru. Nové mechanismy byly vytvořeny pomocí sociálního inženýrství a pomocí zpupného konstruktivismu. Obhajování těchto nových rozhodovacích mechanismů je založeno na něčem, co nazývám ideologií evropeismu, která se plíživě prosazuje, aniž bychom ji explicitně přijali za svou.

Tento problém je pro mě absolutně klíčový. Rozhodování v lidské společnosti není otázkou technické a organizační efektivnosti nebo racionality. Rozhodování je fundamentální otázkou demokracie. Měli bychom si přiznat, že se nyní nacházíme na křižovatce: buď se vydáme doleva – do světa Brave New World Aldouse Huxleye se štěstím organizovaným shora, nebo půjdeme doprava – k obnově demokracie postavené na klasickém liberalismu. Jsem přesvědčen, že je potřeba vidět to takto ostře a nemilosrdně.

6. Česká republika bere své členství v EU vážně. Členství v EU pro nás nemá alternativu. Chceme být dobrými a spolehlivými partnery pro všechny naše přátele, kolegy a sousedy, pro všech 24 zemí, s nimiž sdílíme své členství. Nechceme se vézt zdarma na účet druhých. Jsme si vědomi přínosů evropské integrace, což jsou přínosy toho, že můžeme být součástí liberalizovaného evropského prostoru. Ty považujeme za mnohem podstatnější než případné explicitní finanční dary od evropských institucí. Chceme se podílet na rozhodování v EU. Chceme budovat svobodnou a prosperující Evropu.

Nepotřebujeme ale Evropu jako velmoc, která by se pokoušela dominovat či spoludominovat světu.

7. Jak jsem již řekl, členství v EU nemá alternativu, ale všechno ostatní alternativy má. Když toto říkám nyní, dva týdny po podepsání a několik týdnů či měsíců před ratifikováním ústavy EU, chci tím zdůraznit, že jsem přesvědčen o tom, že právě tento dokument alternativy má.

Doufám, že nadcházející ratifikační proces nám dá šanci podívat se na Evropskou ústavu více zblízka a nezaujatě a vážně o ni diskutovat. Považuji za důležité pro nás všechny uvědomit si, že nedávno podepsaná ústava není jen další z řady evropských smluv. Je to mnohem více. Ruší všechny dosavadní smlouvy EU a Evropských společenství a ustavuje docela novou EU – právně, ústavně a politicky odlišnou od té stávající. Nová EU – založená na své vlastní Ústavě – se ve skutečnosti stane novým Evropským státem se všemi základními atributy státu, v němž budou současné členské státy zredukovány na regiony či provincie. Formální odsouhlasení podřízení se vyšší entitě povede k opuštění naší dosavadní národní demokracie, suverenity a politické nezávislosti.

8. Jsem rád, že nám pravidelná berlínská konference Nadace Herberta Quandta dává příležitost diskutovat o těchto otázkách a vést skutečný dialog. Někteří ze zde přítomných byli v minulosti zvyklí slýchat jen monology a ujišťuji vás, že jsme většinou nepatřili mezi ty, kdo tento monolog vedli. Proto si tolik přejeme, aby se konečně rozběhl skutečný dialog i o těchto důležitých evropských tématech.

Václav Klaus, Projev na Evropském fóru Berlín 20.11. 2004, Newsletter CEPu 12/2004

Číst 77 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v EU

Fragmenty jsou též na Twitteru a facebooku

                        Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.      

Právě přítomno: 41 hostů a žádný člen

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %