Rozhodně už NEPŘIJÍMAT k trvalému pobytu v ČR žádné další Afghánce, než ty, které přivezly letecké speciály a kteří byli prověřeny už českými vojenskými službami na území Afghánistánu. Budiž nám výstrahou příklad Francie, která v roce 1962 přijala uprchlíky, kteří spolupracovali s francouzskou správou v Alžíru, a kterým hrozil smrtelně nebezpečný postih od alžírských nacionalistů, kteří zvítězili nad Francií a Francie Alžír vyklízela. Ačkoliv první generace byla za záchranu života Francii vděčná, jejich potomci ve třetí generaci v tom lepším pískají při francouzské hymně, v tom horším páchají teroristické činy. Proto Rozumní, jejichž jsem předsedou, varují před přijetím dalších uprchlíků z Afghánistánu.

V současné době prudce narůstají čísla nakažených lidí v celé republice. Mnozí se mne táží, jaké řešení bych navrhl, aby se nákaza zastavila. Řešení ponechám na odbornících, i když jsou mezi nimi rozpory. Někteří dokonce tvrdí, že jde o umělý problém. Doufám, že jak pandemie přišla, tak zase  odejde. Ovšem ve zdravotnictví nám zůstávají problémy trvalé. Sedmdesátiletý dentista z města u hranic, mi pověděl, že nemůže odejít na zasloužený odpočinek, protože zubaři v příhraničních oblastech nejsou. Dětská lékařka, také v důchodovém věku, mi pověděla v podstatě totéž. A řekla kde jsou zakopány kořeny tohoto stavu. Ve vládě v letech 2006-2009, kde byla ODS společně s KDU-ČSL a stranou Zelených, se začalo šetřit na zdravotnictví. Mimochodem tehdy naše strana proti takovémuto šetření protestovala (tehdy jsme se jmenovali Suverenita – Strana zdravého rozumu).

Mnoho mých přátel je přesvědčených, že se vše děje jenom proto, aby byla zničena ekonomika, aby se lidé stali nevolníky, kteří by byli odkázáni na to, co jim stát povolí. Ať už věříme pohádce, že se vir přenesl na lidi z netopýrů či luskounů na tržištích ve Wu - chanu, či zprávám, že byl zkoumán v čínské laboratoři a omylem unikl nepozorností nějakého člena výzkumného týmu mezi lidi, pravdu už nelze dohledat. Ať už máme tendenci věřit zprávám, že byl vyvinut v záhadných laboratořích, financovaných těmi nejbohatšími dolarovými miliardáři, kteří si myslí, že na světě žije příliš mnoho lidí a je potřeba počty obyvatel naší planety uměle snížit (depopulace). I v tomto případě je vše zahaleno neproniknutelnou tmou.

Je to tak, ale my jsme připravení být mohli. Celá dlouhá desetiletí se u nás budovala kdysi nezbytná součást celostátního výcviku obyvatelstva, včetně školního předmětu - civilní obrana – CO. Uvědomme si už konečně, že ne všechno, co bylo součástí minulého režimu bylo nutné zavrhnout a zničit. CO, tato nezbytná složka tehdejšího života, byla většinou vedena lidmi, kteří vyžadovali až puntičkářské dodržování obrany proti imaginárnímu nepříteli. Každý občan měl už od útlého věku ochrannou masku, ochranný vak, včetně léků, zásoby jídla pro přežití v krytech (tehdy se chránilo před atomovou válkou) atd. Pro ty, kteří budou tato má slova hodnotit jako výraz staromilce, tak dodávám, takováto opatření byla obdobná i v USA. 

Každý vládce s totalitními sklony, má sen o své budoucí velké říši. Mussolini se vzhlížel ve starém Římě, současný turecký prezident v Osmanské říši. Bohužel, málo lidí si uvědomuje, jak nebezpečnou pro Evropu Osmanská říše byla. Její rozpínavost se zastavila v roce 1683 až před branami Vídně, a nebýt rázné pomoci polského krále Jana III. Sobieskeho, byla by historie střední Evropy zcela jiná. Na hranice s Řeckem a Bulharskem posílá dnes turecký prezident desetitisíce migrantů, ačkoliv dostal miliardy od EU, aby je zadržoval na svém území. Už v roce 2015 jsme nesouhlasili s takovou prapodivnou ochranou Evropské unie. Jedinou ochranou je totiž naprosto nekompromisní policejní a vojenská (včetně námořní) ochrana vnějších hranic. Nechtějí je totiž překročit mírumilovní exulanti, zbědovaní válečnými útrapami ve své vlasti, ale většinou mladí muži, v jejichž tvářích se zračí nenávist k těm, kteří by se jich měli povinně ujmout a zajistit jim pohodlné živobytí. A co je nejhorší: Namnoze se vlamují do EU ti, které jsme poznali z jejich nelidské činnosti v době, kdy vládli „Islámskému státu“, uřezávali hlavy zajatcům a „nevěřícím“ a ještě se tím chlubili.

Chtěl jsem napsat článek o zcela něčem jiném. Ale toto je důležitější. Setkáváme se občas s fenoménem naprostého pohrdání části mladé generace k předchozím generacím. Pamatuji si, že když jsem studoval od svých 14 do 18 let v letech 1960 – 1964 na střední umělecké škole v Turnově obor umělecký kovář a zámečník (to bylo ještě před hudebními studii na konzervatoři a Hudební akademii múzických umění) chodili jsme se spolužáky a nábožně poslouchali povídání ministra prvorepublikové vlády, odsunutého do vsi Tatobity. Dokonce jsme chodili do této obce několik kilometrů pěšky, abychom se mohli něco dovědět od staršího, moudrého člověka o době, kterou jsme nezažili a o čem jsme z médií slyšeli jenom všechno špatné. Vážili jsme si těch, kteří díky svému věku zažili něco jiného. Učil nás filosofii, která tehdy nebyla veřejně dostupná. I když doba se posunula do „modernějších“ aspektů života, ctili jsme „moudrost starců“, tak jak to bylo téměř vždy v minulých dobách obvyklé. Nikdy jsme neměli pocit, že by oni dříve narození byli hloupí, protože neovládali technické vymoženosti naší tehdejší „moderní doby“. Nejvíc zkušeností, ze kterých může pramenit orientace ve skutečně důležitých věcech i pro současnost, najdete v osobním prožitku minulých generací. My jsme první republiku nezažili, médiím jsme nevěřili, proto jsme hltali autentický popis doby z úst těch, kteří onu dobu skutečně zažili.

Myslím si, že o pomník Vlasovců Pavlovi Novotnému vůbec nejde. Slovy Jiřího Paroubka bych to charakterizoval: Kdo na to má, aby vystupoval v hodinovém pořadu jedné z hlavních televizí v Rusku. Starosta Řeporyjí je členem ODS. Zbytky konzervativních voličů této strany už ze židlí zvedl nápad její místopředsedkyně, odpustit daně mladým do 26 let a zaplacení měsíční cesty 18ti letým prvovoličům po Evropě. Paní místopředsedkyně ODS se vyjádřila, že by tam v cizině našli mladí snad i svou lásku. Ovšem, jak tady v blogu někdo trefně napsal, byl by to odsun mladých dívek do manželství ve státech, kde jsou výdělky nepoměrně vyšší. A naši mladíci by zůstali na ocet. Možná ale, že by to ani nad obrazovkami svých chytrých mobilů nepoznali.

Při oslavách 30. výročí Sametu jakoby nebylo vhodné zmínit negativa dosavadního vývoje. Například téměř milion lidí postižených exekucemi. V našem státě byla do legislativy totiž zavedena lichva. Zákony, které byly přijaty na přelomu milénia, byly tehdejší vládě a poslancům nadiktovány lobbisty ve prospěch budoucích exekutorů. Dokonáno bylo v době Topolánkovy vlády po roce 2006, kdy byly zvýšeny poplatky advokátům, což znamenalo, že chudý člověk, postižený exekucí, neměl a dosud nemá jakékoliv nástroje se bránit propadu do hlubin bídy a bezdomoví. I když se v nynější době něco dělá pro zvrácení tohoto naprosto nemorálního stavu, stále je to málo. Jsme jedním z nejvíce postižených států EU, co se exekucí týká. Na přelomu milénia byla také podobná situace ve Velké Británii, tam se to ovšem zlepšilo, protože zákony umožňovaly, aby se exekucí postižený člověk ze svých dluhů, tak zvaně, vyhrabal.