Havlův koncept beztvaré nepolitické politiky dotáhl v čistě markentingové podobě k dokonalosti jistý Andrej Babiš. V roce 2013 se jeho hnutí ANO ještě vydávalo za pravici, v současnosti dál vesele a spokojeně vládne za podpory komunistů. Sociální demokraté dávno vysublimovali a ke spokojenosti jim stačí být bruselským fíkovým listem Babišovy vlády.
A opozice? Pod černou vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty a s rádoby alternativními dredy na hlavě se za centristy vydávají mladí komunisté, pardon pirátští pokrokáři, ODS se zase přeměnila v krajně středovou Stranu mírného pokroku v mezích bruselských zákonů. Leč nedosti na tom. V pomyslném středu se tísní i skoro všichni ostatní, leč nejenom tísní, prakticky se tu každý páří s každým.
Chcete důkaz? Podívejte se na krajské kandidátky. V jednom kraji se v koalicích miliskují piráti se stanaři, v jiném kopulují odesáci s topkaři a v dalším pro změnu s lidovci a jinde zase lidovci se zelenými či zelení se socany. A tak všelijak podobně. Ke svým mateřským stranám se často moc neznají, možná se někde za ně i stydí, pročež se ukrývají za názvy typu Spojenci či Za kraj krásnější. Suma sumárum, je to takový – s prominutím – naprosto necudný středový hambinec. Grupáč, ve kterém každý bezostyšně kopuluje s každým. Přesně v to se po čtvrt století přeměnil náš politický systém. Ideje se dávno vytratily, zůstal jen mocenský apetit. Chudák volič!
A všichni společně každého, kdo se s nimi nepáří, vykazují na okraj politického spektra, lakují ho na hnědo a nálepkují coby populistu a krajní pravici. Jen pro pořádek a jako zdvižený varovný prst dodávám, že Petr Hájek před časem napsal knihu s názvem Smrt ve středu. Smrt nikoli ve středu týdne, nýbrž ve středu politického spektra.
A jaká je pointa tohoto textu? Od Ukrajiny už se vlastně ani moc nelišíme.