Základní kámen pro vznik Kulturní komise České republiky, z.s. – IČO: 60456582 položila v roce 1991 petice Výzva občanů za společný stát, kterou jako první podepsala historička Anna Masaryková, Pavel Tigrid, Václav Malý, Marta Kubišová, Michael Kocáb, Josef Švejcar a dalších 1,061.000 občanů. (Seznam alespoň části z nich je uveden za článkem) Stát se ale rozpadl a spolu s ním zanikly umělecké svazy, jejichž prostřednictvím získávali mnozí umělci podporu pro svou činnost. Zřejmě i to přispělo k tomu, že se umělečtí petičníci rozhodli nadále scházet a vyměňovat si informace jak se ve změněných poměrech orientovat. Začali si přitom uvědomovat, že když podpoří žádost o pomoc s jejich projektem větší skupina umělců, spíš se s nimi bude ministerstvo či sponzoři bavit. Petici "Výzvu občanů" přejmenovali pracovně na "Kulturní komisi ČR," která měla pomáhat při shánění sponzorů na pořádání výstav, točení filmů či propagací knih na veletrzích a podobně. Nic tím nikdo neriskoval a nějakou dobu to bylo postačující vylepšení když se za žádosti o podporu jejich projektů postavila organizace sdružující několik set z nich.

Pravidlo o třech půlminutách je k nezaplacení. Každý jednotlivec by měl znát pravidlo o třech půlminutách času. Proč je to tak důležité? Tři půlminuty podstatně sníží počet náhlých úmrtí zejména v noci. Často se to stává, že člověk, který stále vypadal zdravě, náhle v noci zemře. Známí se diví proč tak náhle zemřel, včera s ním mluvili srdce měl zdravé... Důvodem je to, že když se probudíte v noci a chcete jít do koupelny, často to děláte rychle. Okamžitě se rychle postavíte a mozek se odkrví. Proč jsou tři půlminuty tak důležité. Čtěte dál:

Významný bavorský politik, předseda bavorské zemské organizace Alternative für Deutschland (AfD) Petr Bystroň přijal pozvání konzervativního pravicového  Think-tanku Akce D.O.S.T. na její již XVII. HOVORY NA PRAVICI věnované tentokrát nejpalčivějšímu problému dneška - obsazování Evropy muslimskými národy z Afriky a Blízkého východu. Ve své přednášce se věnoval této nesmírně závažné otázce především z pohledu Bavorska, které se ocitlo v důsledku nedomyšlené megalomanské politiky kancléřky Merkelové v této nedozírné evropské krizi v první vlně. Denně se do něj valí tisíce muslimských mladíků s cílem stůj co stůj se usadit v Německu na její pozvání. Pokud rozumní němečtí politici nezastaví toto šílené stěhování národů, hrozí přerůst v celoevropskou katastrofu, jakou tento kontinent zažil naposledy při zániku helénistické kultury vpádem Barbarů, z něhož se vzpamatovával po mnoho staletí a přes veškeré úsilí jeho původní vyspělá kultura nebyla již nikdy obnovena. Nejde totiž o migraci jednotlivých lidí prchajících před nebezpečím, jak se nám snaží nalhat utopičtí socialisté zvaní již i v Německu stejně jako u nás pravdoláskovci, ale o stěhování celých národů z Afriky a Blízkého východu za účelem obsazení bohatých evropských států. Takovou masu  lidí vesměs negramotných či gramotných na úrovní několika tříd základní školy žijících po tisíciletí v naprosto jiné kultuře nemůže vstřebat a uživit ani ten nejbohatší kontinent, aniž by sám zanikl.

Dne, 23. září 2024, představila nezávislá senátorka Daniela Kovářová v plzeňské kavárně „Kafé a“ sborník svých komentářů, článků, textů a vystoupení během svého druhého roku v politice (duben 2023 až duben 2024) nazvaný Normální Daniela 2. "Už dva a půl roku objíždím vesnice, městečka, návsi, hospody a obchody ve svém obvodě a mluvím s lidmi,“ komentuje autorka textů svůj další literární počin. „A takto svým voličům skládám účty tím, že tlumočím jejich názory v Senátě, ve svých článcích a při každé příležitosti. Právě proběhlé volby ukázaly vysokou nespokojenost lidí s domácími poměry. Jejich nespokojenost je stejná jako ta moje, která mě v roce 2022 vedla ke kandidatuře do Senátu. To by nenastalo, kdyby politici měli větší zájem o kontakt s lidmi a kdyby naslouchali tomu, co lidé chtějí.“

Při zprávě o návratu bývalého děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (VŠE) doc. Ing. Miroslava Ševčíka, CSc. na jeho fakultu, která jako jediná u nás pod jeho vedením vychovávala makroekonomy schopné řídit nikoliv pouze firmy, ale hospodářství celého státu, jsem si řekla, že přece jen ty Boží mlýny melou i když někdy pěkně pomalu. Má to ale opět háček. Docent Ševčík se vrací jako proděkan pro ekonomiku Národohospodářské fakulty kam ho jmenovata nová děkanka Adéla Zubíková, která byla proděkankou pro studium když on byl děkanem. Ševčík by měl tudíž spravovat i rozpočet fakulty. To je opravdu krásná zpráva a platí úcta k paní děkance. Zdálo by se, že převratné personální změny tak na škole zřejmě nenastanou. Ševčík si se Zubíkovou vymění pouze role.  Na pohled tedy milá a úsměvná situace.