Důvod odlišnosti volebních preferencí Prahy a zbytku republiky se pokouší v těchto dnech nalézt řada lidí. Vzniká řada zdůvodnění a rozličných teorií. Mainstreamová média konstruují tezi o vzdělaných, úspěšných a bohatých, kterým závidí chudí a nevzdělaní venkované. Pravdě bude blíže prezidenta Václava Klause staršího, který, ač sám rodilý Pražák, o svých spoluobčanech nemilosrdně soudí: "Praha je více než jiné končiny město nemakačenků. Vysvětlím. Citoval jsme nedávno amerického kongresmana, který moc hezky řekl, že si lidé nepřejí práce, které se dělají rukama a při které se musí stát. V Praze je nejmenší počet těch, kteří se živí prací svých rukou, a kteří při tom dokonce musí stát. To mozek trošku pozměňuje, a proto mozek typického Pražana není stejný jako mozek průměrného občana České republiky mimo toto velkoměso. To říkám i jako celoživotní Pražák, který ani nežil mimo Prahu."
Ano, tito lemplové, elitáři, příslušníci zlaté mládeže a vyslovení povaleči, o kterých trefně mluví Václav Klaus ve výše uvedené charakteristice, si potom kompenzují své ego a pocit méněcennosti (lidově řečeno mindrák) tím, že pohrdají obyčejnými lidmi, venkovany, dělníky, Zemanem, Klausem... Vyvyšují se, mentorují druhé a káží svá domnělá moudra. Své vlastní chyby touží připsat druhým. Jako i v jiných případech tkví základ zla v nedostatku pokory a nedostatečné sebereflexi. Dokud se příčina zla nezačne mýtit u kořene a v nás samých, nedočkáme se v této oblasti pokroku a obratu směrem k lepšímu.
