Fragmenty - Pozdní slzy pro Miladu Horákovou

Chyba

JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 1331

Pozdní slzy pro Miladu Horákovou ^Doporučený

čtvrtek, čec 02 2020
Napsal(a) JAN KOPAL

Tisk Email

Dr. Milada Horáková s manželem Bohuslavem a dcerou Janou Snímek z knihy Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou

Smrt národně socialistické političky Dr. Milady Horákové patří mezi jeden z mála konsensuálních příběhů naší historie. Justiční vražda v atmosféře politických procesů 50. let Krom závislých stalinistů tento příběh nikdo nezpochybňuje a respektuje. Přesto letos u příležitosti 70. výročí všechno vypadalo jinak. Skoro se na okamžik zdálo, že se vrací teatrálnost uměle vyvolaných emoci oné doby. Pietního aktu u hroby Milady Horákové na Vyšehradě jsem se hojně v minulých 30 letech účastnil spolu se svým nedávno zesnulým přítelem Mgr. Janem Skácelem, jehož matka byla součástí tohoto procesu. Dokud žil, účastnil se ho také poslední žijící poslanec oné doby Josef Lesák, kolega Milady Horákové zvolený v roce 1946 a následně perzekuovaný komunisty. Josef Lesák vedl pochod studentů na Hrad k Benešovi během únorových událostí roku 1948. Vzpomínky na Miladu Horákovou byly vkusné a decentní, účastnili se jich také zástupci obou sněmoven a vlády. Ale málokdy tam v přímém přenosu plakali redaktoři České televize a další havlojedi, kterým dosud byla Milada Horáková zcela ukradená. Stejně jako jim je cizí národní socialismus, který její strana hájila.

Plakátovací akce měla více současných konotací, než aby byla důstojnou připomínkou skutečných historických událostí. Chvíli jsem měl dojem, že Horákovou popravil Filip s Babišem... Také zdůrazňování, že Horáková byla feministka, když bojovala za práva žen, mi přišlo trochu mimo mísu. Ona bojovala za práva žen, ale byla též manželka a matka. S dnešními feministkami měla společného stejně jako pietní akt s aktem. Kontrola uličních důvěrníků v havlovských čtvrtích, zda mají obchodníci letáčky s Horákovou řádně vylepené by se hodila i do dobového týdeníku. Doufám, že se oslavy Horákové napříště ponesou v tradičním duchu a Horákovou si havlojedi nezprivatizují a nepřivlastní stejně jako se stalo s Janem Palachem.