Mezi kandidáty na post šéfa sociální demokracie to vře, socialisty čeká tuhý bratrovražedný boj mezi triem Hamáček-Chovanec-Zimola. Adept Jan Hamáček se navezl do úřadujícího předsedy ČSSD Milana Chovance za to, že se spolu s Tomiem Okamurou si stoupl na jedno pódium při oslavě vítězství Miloše Zemana v jeho volebním štábu (a věru nebyl tam sám!). Podle Hamáčka by seběvědomá sociální demokracie na jednom pódiu s Tomiem Okamurou stát neměla, protože Okamura je pro socany asi prašivý... Jenže problém je v tom, že sociální demokracie už dávno není seběvědomá. Mnoho jejich voličů i členů dávno řady ČSSD opustila a přeskupila se pod křídla nového, vlasteneckého a lidového hnutí SPD pod vedením Tomia Okamury. To je prostě fakt! Tomio Okamura je nejen progresivní a úspěšný politik, ale také místopředseda poslanecké sněmovny. Takže do určité míry zastupuje a reprezentuje stát. Toto vše by měl vzít Jan Hamáček v potaz, než-li začne někoho mistrovat a poučovat.
Je otázkou, není-li to spíše potupa a znectění pro Tomia Okamuru. Ukazovat se totiž s představiteli zadlužené a zpolozkrachovalé strany, byť se jedná o historicky nejdéle fungující stranu u nás. Možná by sociální demokracie do budoucna mohla uvažovat o opětovném spojení s komunisty (po dvakrát už k sobě patřili) a k návratu k původnímu heslu "Proletáři všech zemí, spojte se!" Snad se jednou sociální demokracie navrátí ke svým kořeným, a to nejen symbolicky k jednomu stolu do břevnovského hostince U Kaštanu (víc členů za chvíli stejně mít nebudou), kde v dubnu roku 1878 vznikla, ale také k ochraně zájmů dělnické třídy, i když většina jejich představitelů neví nejen, co je to dělník. Ale neví ani, co je to práce... A to je více než smutné!