A rovněž by měl vědět, že válečný stav nevyhlašuje premiér, ani předseda první či druhé komory parlamentu a dokonce ani prezident, ale Parlament České republiky a že pro přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu je nutná nadpoloviční většina obou komor parlamentu. (Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, vyhlašuje válečný stav Senát.) Poté, co se obě komory parlamentu usnesou na vyhlášení válečného stavu, je první muž ve státě prezident republiky jako vrchní velitel ozbrojených sil povinen nařídit mobilizaci. Poté má výhradně a pouze prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil ústavní právo informovat o tak závažné situaci národ.
Dokonce i pouhá příprava a podněcování k útočné válce a agresi je podle českého zákoníků trestným činem!
Nejde se proto divit, že prohlášení premiéra, že jsme ve válce, vede občany po prvotním zděšení k tomu, že takto nezodpovědného člověka, který svým chováním zatahuje naší zem do válečného konfliktu, nechtějí mít v čele vlády. Pan Fiala může jen děkovat Bohu, že jeho slova nebral ruský prezident vážně a nereagoval stejně neprofesionálně. Jinak by již ani plná letenská pláň k protestům proti válečnému štváči nepomohla a nemocnice by nestačily zachraňovat válečné oběti.
Jiná věc je, poskytnout pomoc občanům prchajícím před nebezpečným konfliktem propuknuvším uvnitř jejich státu. I ta by ale měla být velmi rozumně definována parlamentem, aby nevyvolávala závist našich zchudlých občanů.
Pan premiér by si měl též uvědomit, že pouze v případě, že by vojenská organizace NATO, nikoliv nějaká paní Leyenová, požadovalo podle 5. článku smlouvy o vzájemné vojenské pomoci pomoc jednomu z napadených států v něm sdružených, má naše zem povinnost jít spolu se všemi ostatními členskými státy NATO na vojenskou pomoc. Nic takového se však nestalo. Pouze NATO, nikoliv jednotlivé státy, má možnost vyhlásit válku a pak teprve se jí můžeme zúčastnit.
Přiznáváme se, že jsme několikrát při válkách vyhlášených paktem NATO uvažovali, zda by nebylo lepší být neutrální zemí, aby nás toto uskupení nezavleklo do válečného konfliktu. Jenže to bychom si mohli dovolit, kdyby v čele státu stála a to dlouhodobě osobnost, jakou je například Jeho jasnost kníže Adam z Lichtenštejna. Když vidíme, jak lehce a bezohledně vůči vlastním občanům může zavléci zem do války nezodpovědný a ústavy neznalý fanatik, pak si uvědomujeme, že před takovými lidmi je vlastně NATO bezpečnostní pojistkou, protože protivník ví, že kdyby na útoky členského státu NATO odpověděl vojensky, šel by do obrovské ničící války, a proto výroky našeho premiéra moudře ignoruje.
Žádné Fialovy žebračenky, ale pouze odchod ze zelené německé EU nás může zachránit
Je opravdu čas hájit před takto nebezpečným člověkem v čele vlády národní zájmy naší republiky a to pod heslem Česká republika na prvním místě, po čemž volá již po mnoho volebních období naprosto konzistentně náš jediný odvážný výkonný politik Tomio Okamura spolu se svými přáteli v SPD. Jedině jeho strana se nebojí říci pravdu, že nikoliv rozdávání žebračenek, ale odchod ze šílené zeleným údělem zpitomělé EU nás může zachránit.
Vláda pana Fialy je opravdu ve válce, ale ne s Ruskem, ale s vlastním obyvatelstvem. Nepamatuji od listopadu 1989, že by některý a to mnohdy také ne právě výtečný premiér budil takový odpor a nenávist lidu, jaký se vzmáhá proti panu Fialovi. A to nechci domýšlet, k čemu to povede po obdržení účtů za elektřinu na konci roku. Kdyby měl trochu cti v těle, omluví se národu a odstoupí. Jen samo odstoupení však nic nevyřeší, pokud se naši občané dají opět oklamat sliby podobných po moci toužících osob.
Nezbývá než doufat, že tato národní katastrofa vedoucí k uvržení do chudoby většiny obyvatel ještě nedávno bohaté země otevře i největším ignorantům oči a začnou sledovat jimi tak opovrhovanou politiku. Že si uvědomí, jak je může špatná volba politiků uvrhnout do obrovské chudoby, ne-li do války, a začnou si konečně všímat jejich počínání a přínosu pro stát a tím pro jejich život. Chlubit se, že se o politickou špínu nezajímají a pak jít volit jen podle účesů či lakýrek znamená, že se jim může změnit spokojený život na mnoho let, ne-li doživotně. Že jejich oprávněná nespokojenost může nahrát návratu nebezpečných komunistických sil.
My budeme, jako již po několikáté, volit jediného z vrcholných politiků, Tomia Okamuru, který se nebojí stejně jako bývalý prezident Václav Klaus, jasně říkat, že za současným stavem, který nás uvrhl všechny do chudoby, stojí šílená zelená politika EU, a který dělá proti vůli všech ostatních europeistů vše pro to, abychom se mohli z tohoto životu nebezpečného spolku dostat.
Jedině Okamurova strana se nebojí, a to dlouhodobě a konzistentně vyslovit jasně, že je pro odchod z EU, který by opět uvedl naše školství, zemědělskou politiku a především průmysl do pořádku. Nic jiného, než průmysl a zemědělství do rozpočtu peníze nepřinese. Takže nenechme se opít Fialovými žebračenkami. Pokud se nerozjede normální život, nebude při práci současné vlády z čeho brát ani na polévku podobně jako tomu bylo ve třicátých letech v hospodářské krizi.
© Kulturní komise České republiky z.s, 2022
