Prezidentka Zuzana Čaputová byla výplodem politické krize Slovenska, která vypukla po vraždě neznámého novináře Kuciaka a jeho snoubenky. Za pomoci různých aktivistů z domova i ze zahraničí došlo na Slovensku k naprosté výměně celé politické špičky. Což bylo jak EU, tak našimi i americkými pokrokáři vykládáno jako začátek nových světlých zítřků. Zde nutno připomenout, že prezidentku Čaputovou i prezidenta Pavla podle jejich vyjádření pro tisk pomohl se svými přáteli zvolit pan Petr Kolář. Bývalý diplomat, podle Wikipedie od roku 2014 pracovník americké lobbistické advokátní kanceláře Squire Patton Boggs. Ten se také má stát „prvním z rádců“ prezidenta Pavla.
Po nástupu prezidentky Čaputové a po výměně tzv. zkorumpované a vůbec závadné skupiny, do té doby vedoucích slovenských politiků, nenastal však žádný klid a ráj. Místo u nás oblíbeného rčení „noc dlouhých nožů“ bych já tu situaci pojmenoval spíše „dny opuštění demokracie“. Kdy se navzájem udávali, obžalovávali a posílali do vězení slovenští politici, policisté, prokurátoři a tajné služby. Moci se ujala nová vláda pod taktovkou neřízené politické střely Igora Matoviče a katastrofu nezažehnala ani vláda Eduarda Hegera. Slovensko se vnitřně politicky i hospodářsky hroutí.
Nereálné politické ideály a doslovné pomatení z tzv. „pokrokového směru“ nakonec postavilo prakticky celé Slovensko proti vládě a proti prezidentce Čaputové. Situace na Slovensku je politicky naprosto neudržitelná. Většina obyvatel je výrazně proti NATO, většina obyvatel Slovenska si přeje vítězství Putinova Ruska nad Ukrajinou a domnívá se, že ukrajinské vlády po tzv. Majdanu jsou vykonavateli „banderovské politiky“. Většina Slováků si myslí že imigranti z Ukrajiny „berou práci Slovákům“ (Slovensko má trvale vyšší nezaměstnanost než ČR). Chvalitebné je, že to prezidentka Čaputová veřejně přiznala 27. 3. na konferenci týkající se zahraniční politiky Slovenska. Nezdá se však, že by síly, které pomohly instalovat prezidentku Čaputovou a „demokratickou vládu“ do čela Slovenska nějak pochopily, že je možno buď mít demokracii anebo vládu malé skupiny proti celému národu.
Neúčinné volání proti tzv. deformacím, které na Slovensku skutečně ovládají velkou část internetových diskusí, nic na věci nemění. Bývalý levicový premiér Robert Fico se již připravuje na velké podzimní vítězství a s nimi také různě maskovaní „luďáci“, kteří jsou často na Slovensku tou rozhodující silou v pozadí.
U nás stále více roste odpor proti vládě Petra Fialy, ekonomika se sice nepropadá tak jako na Slovensku, ale může se to brzo stát. Nový prezident, bývalý aktivní komunista, se snaží zasahovat do stále širších a širších oblastí a shromažďuje kolem sebe lidi s výrazným postojem, který však neodpovídá postojům většiny obyvatel, máme zaděláno na problém.
Přesto že na podzim vyhrála pětikoalice volby a stejně tak na jaře vyhrál generál Pavel, je zde velké nebezpečí, že vývoj půjde tak jako na Slovensku. Po počátečním jásání a výrazných volebních vítězstvích až vlezle proevropské politiky, se na Slovensku situace změnila o 180 stupňů. Místo boje za "pokrokovou Evropu" většina Slováků EU nesnáší, fandí Putinovi a zvedá se starý slovenský nacionalismus. Včetně antisemitizmu.
Vláda Petra Fialy asi není vůbec schopna změnit svůj kurz přestat se považovat za skupinu osvícených vzdělanců, kteří mají převychovat „tupé zaostalce“. Co a jak udělá nový prezident Petr Pavel, na to si musíme ještě počkat. Politicky jednobarevný soubor lidí, které si vybírá kolem sebe, může vést ke stejným koncům k jakým došla parta kolem prezidentky Čaputové.
© Kulturní komise ČR, z.s., 29.3.2023
