Samozřejmě rozpory v chápání světa mezi generacemi byly odjakživa. Ovšem zde je jeden podstatný rozdíl, a netýká se pouze naší země, nebo zemí bývalého východního bloku. Většinou vládly starší generace, což ještě vidíme v USA a částečně i v UK, čili žádné post soc. státy. A mladí proti nim revoltovali a revoltují.
Od dob Starého zákona, přes antiku, středověk až do počátku minulého století byla úcta ke starším osobám naprostou samozřejmostí. Tak fungovala společnost. Muži, jak se říká, se v potu tváře starali, aby zajistili živobytí pro své rodiny. Když zestárli, tak požívali přirozenou úctu svých dětí, které se o ně postaraly do konce jejich dnů. Takový byl koloběh života. Proto první prezident naší republiky, který nastoupil do úřadu ve svých 68 letech, požíval všeobecné úcty téměř všech občanů.
Narušení tohoto zavedeného koloběhu byl nástup komunismu v Rusku, kdy naopak režim chtěl rozbít tradiční vztahy. Chtěl rozbít rodiny, tradiční monogamní spojení muže a ženy v jednom svazku. Tento rozvrat rodiny byl posléze zastaven, neboť nevyhovoval potřebám ekonomického růstu státu.
I na poli podnikání „otec“ zakladatel podniku přivedl svůj podnik k prosperitě tím, že nevybíral své zaměstnance podle věku, ale podle toho, jakým přínosem budou pro podnik, ke kterému měl osobní vztah.
Tehdy byly ještě velké podniky řízeny někým, kdo měl zájem na rozvoji a prosperitě. Ne tak dnes, kdy vrcholní manažeři akciových společností mají pouze zájem o výši svých platů či zlatých padáků, a to i v případě úpadku podniku, a dalších benefitů ve svůj prospěch a o podnik jim až tak nejde. Akcionáři jsou daleko a jsou tak dobří pouze na výmluvy důvodu propouštění nepohodlných zaměstnanců, kteří zlobí, když poukazují na špatné vedení či dokonce rozkrádání podniku managementem.
Díky globalizaci neexistuje už téměř vůbec konkurenční prostředí.
Firmy vlastněné domácími majiteli byly prodány těm globálním. Můžeme se tak setkat s další arogancí, kdy není negativně cíleno nejenom na seniory, nebo na předdůchodový věk, ale i na uchazeče o zaměstnání po čtyřicítce. Už nevím, kde jsem četl, že nějaká pracovnice v HR oddělení (human resources = lidské zdroje, to bylo dříve kádrové oddělení) dostala pokyn od vedení firmy, že může přijímat jenom muže do 40 let, nebo hezké ženy do 32 let. To je jasná diskriminace.
A zde se už nejedná jenom o seniory. Dalo by se říct, že kanibalismus pod praporem mládí a krásy požírá už své oběti velice blízko aktuálních kanibalů. Předpokládám, že tento pokyn nebyl vydán akcionáři. Ty mají zájem na prosperitě podniků, jejichž akcie mají a je jim jedno, jestli jsou v podniku lidé mladí či krásné ženy.
To je přesně to, co píšu v úvodu, že dělící čára mezi dobrem a zlem neprobíhá v jednotlivých generacích, ale v mozku člověka. Je to arogance toho managementu, který si ale neuvědomuje, že se brzy objeví na druhé straně pomyslné hranice.
V úterý jsem v tištěné Mf Dnes četl, že syn nutí rodiče, aby přepsali svou nemovitost okamžitě na něj, jinak se přestane s nimi stýkat a oni už nikdy neuvidí svá vnoučata. Tak to je příklad vrcholného hyenismu. Nevím jestli je to způsobeno výchovou nebo celospolečenským úpadkem morálky. Doufám, že to je pouze výjimka.
Znám totiž spoustu mladých lidí, co u starší generace oceňují životní zkušenosti, že chytrost není jenom v klikání na internetu, že moudrost je o něčem jiném a že právě moudrost získaná životními zkušenostmi je mnohdy pro život, ale i řízení podniku, nebo řešení rodinných sporů důležitější než znalost angličtiny. Že rozvážné řízení motorových vozidel v mantinelech dopravních předpisů je spolehlivější a bezpečnější, než bezhlavá a agresivní jízda.
Velmi jsem ocenil, že pod mým posledním článkem nebyly v diskuzi reakce dehonestující seniory. Že diskuze byla vedena věcně. Že by se blýskalo na lepší časy? Chci tomu věřit. Je totiž třeba mít pochopení pro potřeby toho druhého. I mladí mají své problémy. Neúměrně vysoké nájmy, nemožnost pořízení vlastního bydlení v důsledku astronomických cen nemovitostí.
Ale mladí si musí uvědomit, že kola času jsou neúprosná. Tak jak se chovají ke starší generaci oni, tak se budou chovat jejich potomci k nim. Chovejme se k sobě s respektem. Zavrhněme mezigenerační kanibalismus.
Mgr. Petr Hannig, předseda Rozumných a bývalý prezidentský kandidát
