Obrovsky vzdělává občany a otevírá jim oči v orientaci v současném

šíleném  světě  plném   nesmyslných   -ismů  šířených  úředníky  EU.  

Institut Václava Klause

Proč si český národ musí svou existenci stále připomínat? Doporučený

  • pátek, čec 07 2023
  • Napsal(a)  IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue Fragmenty
Chvíle, kdy se na stěně královského paláce objevilo varování Mene Tekel ztvárněno mistrem Remrandtem Chvíle, kdy se na stěně královského paláce objevilo varování Mene Tekel ztvárněno mistrem Remrandtem Výřez obrázku převzat z Wikipedie

Odpověď na tuto otázku se snažili najít  poslanec Mgr. Jiří Kobza  a  ředitel Institutu svobody a přímé demokracie Mgr. Josef Nerušil na semináři v Poslanecké sněmovně s názvem „Československý odboj za II. světové války a osvobození: Mýty a reality", který pořádali. Padlo tam samozřejmě i mnoho dalších důležitých otázek, ale tato mne upoutala ze všech nejvíc, protože se týká doby, kterou  právě prožíváme. Tak tedy k otázce: Proč si český národ musí svou existenci stále připomínat a hlavně k čemu to může národ dovést. 

Milan Kundera v projevu na sjezdu spisovatelů v červnu 1967  hovořil o "Nesamozřejmosti českého národa“ a dospěl k závěru,  že právě to, že český národ si musí svou existenci stále připomínat, může českému národu přinášet prohry. A prohry, jak známo, vedou k tomu, že jsme stále někým řízeni. Proč se ale tak náš národ chová, když myšlenka češtství v něm vždy byla a nadále je přítomna. Proč nejsme na svůj národ dlouhodobě hrdí jako třeba Poláci, Maďaři a příslušníci dalších evropských národů. Odpověď panelistů zněla, že je to proto, že český národ se skládá z různých národních vrstev, do nichž se myšlenka češství promítá různě. 

Je to zřejmě dáno tím, že žijeme vedle velkých národů s jejich vlastní kulturou. Proto si někteří z nás říkali, a dodnes říkají, proč to od nich nepřevzít a jiní jsou absolutně proti tomu. A to nejen z důvodu česko-německých či česko-ruských vztahů. Již v roce 1886 řešili naši předci například otázku: „Nedali bychom světu víc, kdybychom se připojili k národu s větší kulturou?" Poblém ale byl, že jedni chtěli přpojit pod tehdejší Ruské dubisko, jiní pod Rakousko-Uhersko. (viz. Palacký "Kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si ho vytvořit.").

A každý takto nejednotný národ samozřejmě vzneužije někdo třetí. Teta Kateřina ze Saturnina by připomněla přísloví: "Když se dva hádají, třetí se směje." A to se také mnohokrát v našich dějinách stalo. Vezměme jen minulé století. Zastánci Rakouského císařství se tvrdě přeli s českými vlastenci. Dokonce i Masaryk tvrdil, že kdo by mluvil o samostatnosti českého národa, tomu by se vysmáli. A než se politici dohodli, nastala první světová válka.

Po chvíli nadšení z pádu císařství a shazování rakouských orlic z budov se opět začali politici velké pětikoalice hádat o moc, což vždy oslabí prestiž ve světě, a využil toho Hitler. Nastala německá okupace a národ opět nevěděl kudy kam. Beneš řešil otázku jak zachránit, navzdory zrady Francie a Anglie, náš národ. A zase tu byly dva směry, jak to udělat. Někteří plukovníci, včetně Emanuela Moravce, chtěli okamžitě obsadit hraniční opevnění a bojovat, jiní o boj s Němci nestáli. Jak to dopadlo je známo.

Nastala druhá, dosud nejstrašnější světová válka. A po ní místo radosti z porážky bestiálního nacistického režimu vypukly po válce opět boje mezi Čechy o moc. Vyhráli komunisté, což byl nejstrašnější výsledek obou světových válek.

Ale ani po pádu komunismu si již druhá generace Čechů neváží vydobité svobody a života v demokratické kapitalistické společnosti. Politikům, až na několik vyjímek, nejde již vůbec o nějaký národ, ale pouze o jejich moc.

A co je nejhorší, že ani po dvou strašlivých válkách nejsme schopni jednotně vyřešit nejen otázku, jaký má náš český národ být, ale v poslední doběe  vyvrcholilo děsivou, ohromující a hrůznou otázkou, zda má náš národ vůbec existovat. 

Tohle i přes všechny rozmíšky v minulosti ještě nikoho, kromě současné vlády, v tisíciletých dějinách našeho národa nenapadlo. 

Pozor proto pane Fialo, aby se neobjevila v sídle vlády ruka s tajemným a naléhavým varováním a nenapsala na stěnu stejnou větu jako  starozákonnému králi Belsazarovi "Mene mene tekel ú-EU".

(Mene znamená, že Bůh Vaše kralování sečetl a ukončil, Tekel, že jste byl zvážen na vahách a shledán nedostatečným a ú-EU, že Vaše království bude rozděleno mezi regiony EU. V běžné mluvě je výstraha  Mene Tekel překládaná slovy Pamatuj na smrt, neboť král po jejím přečtení zemřel.)

 © Kulturní komise ČR, z.s. 7. 7. 2023

Číst 348 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v SPOLEČNOST

Fragmenty jsou též na Twitteru a facebooku

                        Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.      

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %