V době několikaletého slušného růstu české ekonomiky není možné považovat deficit ve výši 6 mld. Kč za jakýkoliv úspěch. Rozpočet měl být dávno vyrovnaný. Výsledek hospodaření také ukazuje, že vláda opět zvyšovala běžné výdaje (o 62,6 mld. Kč) a opět nedokázala proinvestovat ani to, co si sama naplánovala (o 22 mld. Kč). Při takovém hospodaření považuji vyšší výběr daní za zbytečné obírání daňových poplatníků, kteří by jistě své peníze utratili lépe než stát. Je tedy čas na snižování daní a úsporu provozních výdajů státu. Ve finále bychom pak mohli mít nižší daně, menší a efektivnější stát a vyrovnané veřejné finance. Loňský rozpočet navíc skončil s rozdílem 54 mld. Kč oproti schválenému rozpočtu a to přesto, že v roce 2017 nedošlo k žádným překotným ekonomickým událostem či krizím. Vláda, resp. hnutí ANO, tak představuje občanům a předkládá poslancům ke schválení ‚fejkové´ rozpočty, které mají ve finále dramaticky jiné výsledky.

Budoucí ministryně financí Alena Schillerová se dnes sešla s prezidentem Milošem Zemanem. Za svoje priority označila vyrovnaný rozpočet a on-line daňové přiznání. S oběma prioritami lze souhlasit, má to nicméně svá významná “ale”. Vyrovnaný rozpočet jsme tu vzhledem k několikaletému ekonomickému růstu měli mít samozřejmě už dávno. Zásadní je ale dospět k vyrovnanému rozpočtu prostřednictvím úspor na straně výdajů, tedy reforem penzí a zdravotních výdajů, nikoliv zvyšováním už tak vysoké daňové zátěže. Ve vládě ale dělalo hnutí ANO doposud pravý opak.  On-line komunikace s finančními úřady by měla být při dnešní úrovni informačních technologií také samozřejmostí. Mnohem důležitější je ale zjednodušení daňového systému tak, aby výpočet daně a čas s tím strávený byly co nejnižší. Elektronický způsob komunikace už je pak pověstnou třešničkou na dortu. I v tomto ohledu jsme ale zažívali poslední roky za výrazného přispění hnutí ANO, včetně paní Schillerové, pravý opak. Sliby vypadají pěkně, ale: Andrej Babiš před 4 lety sliboval jednodušší zákon o dani z příjmu. Místo toho přinesl EET, kontrolní hlášení a zneužití zajišťovacích příkazů. Slibům hnutí ANO se nedá věřit!

Dnes končí Potůčkova důchodová komise. Žádný smutek z jejího konce ale cítit nemusíme. Pracovala na politickou objednávku Sobotkovy vlády a jejím jediným cílem bylo poskytnout končící vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL alibi ke zrušení penzijní reformy zavedené Nečasovou vládou. To se bohužel podařilo, aniž by Sobotkova vláda a Potůčkova komise přišly s jakýmkoliv alternativním návrhem, co dělat s dlouhodobě neudržitelným systémem penzí. V tomto směru bych čekal tiché rozpuštění Potůčkovy komise a snahu na svoje selhání neupozorňovat, nikoliv pořádat na závěr promarněného období tiskovou konferenci.Kdo by čekal, že výsledkem tří a půl leté práce Potůčkovy komise bude propracovaný dokument s různými variantami řešení důchodového systému, ten by se šeredně spletl. Místo toho máme k dispozici pouze několik dílčích parametrických změn, které neřeší systémový problém dlouhodobě neufinancovatelného průběžného důchodového systému. Je to stejné, jako kdyby hrozil pád domu kvůli narušené statice a jeho majitel řešil pouze to, zda vymění dřevěná okna za plastová. 

Vláda dnes projedná návrh státního rozpočtu na rok 2018. Navrženým schodkem ve výši 50 mld. Kč usvědčuje vláda sama sebe z naprosté neschopnosti využít léta slušného hospodářského růstu ke stabilizaci veřejných financí. Očekávám, že ani poslední zveřejněná čísla o nadprůměrném hospodářském růstu převyšujícím očekávání, nepřimějí vládu ke snížení plánovaného deficitu, který měl být navíc v době konjuktury dávno na nule. Místo toho se nám vláda bude snažit namluvit, že by při menším schodku nemohla přidat státním zaměstnancům a učitelům. Není to pravda, při odpovědném hospodaření a efektivní veřejné správě by na platy byl dostatek prostředků. Současná vláda si ale vybrala bobtnání státu, 30 tisíc nových státních zaměstnanců a minimální pokrok v elektronizaci veřejné správy. Před minulými volbami nám hnutí ANO tvrdilo, že nám vládnou nemehla. Po čtyřech letech jejich správy veřejných financí je označení nemehlo příliš slabým a nevypovídajícím označením jejich výkonu.

Řidiči jezdí v ČR po nekvalitních silnicích a dálnicích, resp. čekají hodiny v kolonách. Přesto musí řidiči osobních automobilů platit ročně 1 500 Kč za dálniční známku. Je to neadekvátní cena za tak nekvalitní veřejný statek, který stát svým občanům poskytuje. Dnes jsem navrhl na schůzi Sněmovny zařadit bod, který by otevřel diskusi a cestu, jak snížit cenu dálničních známek, nebo je v některých místech dokonce zrušit do doby, než bude dálniční síť dobudovaná a kvalitní.