PETR ŽANTOVSKÝ
"Slýcháme, že dnes zažíváme rozvrat hodnot, ztrátu jistot, zpochybnění všeho donedávna samozřejmého. Souhlasíte? Co je vaším opěrným bodem a jistotou? Existují vůbec ještě nějaké trvalé hodnoty? Máme za sebou víc než 30 let od převratu. Kam se vytratilo ten jeho étos? Proč je hlavním principem dnešní komunikace konflikt a spor? Jak se díváte na EU – je pro nás víc výhrou, nebo rizikem? Nemáte jako lékař někdy pocit marnosti? Vy se snažíte zachraňovat lidi a oni pak ničí, na co sáhnou…" Tyto a mnohé další otázky zazněly v interview se světoznámým kardiologem prof. MUDr. Petrem Neužilem, CSc. v dalším dílu cyklu Pražská kavárna, jímž vás provází člen naší redakční rady Petr Žantovský.
Jak se dalo čekat, výročí nacistické okupace 15. 3. 1939 nezaznamenalo téměř žádnou velkou mediální odezvu (vzpomeňme na ty týden trvající novinářské lukulské hody k výročí okupace Varšavskou smlouvou 21.8.1968!). Tak se na tomto místě ještě párkrát tomuto tématu budeme věnovat aspoň my. Dnes přinášíme méně známý text, recenzi T.G.Masaryka na Hitlerův Můj boj. Bylo to pět let před Mnichovem, ale už se z té nacistické bible dalo vyčíst, co nás bude čekat. 30. dubna 1933, tedy krátce po Hitlerově nástupu k moci, uveřejnil německy psaný nedělní Prager Presse rozsáhlou kritickou analýzu Hitlerova stěžejního díla Mein Kampf. Jako autor byl podepsán jistý V.S. Byl to pseudonym. Nešlo o nikoho jiného než o prezidenta T.G. Masaryka. Je vždy lepší číst dílo an sich, než jen jeho reflexi od jiného autora. Na druhou stranu – Mein Kampf je v českém překladu k dispozici už dlouho a kdo chce, už se s ním mohl seznámit. Přetištění Masarykovy obsáhlé recenze na Hitlerovu knihu ovšem není jen svědectvím o knize samé, nýbrž i o T. G. M. Či dokonce především o něm. Při četbě Masarykova textu si uvědomíte několik faktů:
Žádnému správnému a uvědomělému občanovi nemohla uniknout kauza francouzského kohouta Maurice, který byl před soudem kvůli kokrhání. Kauza začala jako banální sousedský spor mezi párem penzistů, které ranní zpěv kohouta rušil při pobytu v jejich venkovském sídle na turisty hojně navštěvovaném ostrovu Oléron. Aféra zaujala i světový tisk, psal o ní například americký deník The New York Times. Na podporu Maurice vznikla petice a lidé si mohli zakoupit tričko s nápisem „Nechte mne zpívat“. Spravedlnost se dostavila, soud pravomocně rozhodl, že Maurice smí dál kokrhat, majitelka kohouta Maurice dostala podle verdiktu soudu odškodné od žalobců 1 000 eur (asi 26 700 Kč).Příběh vypadá jako z článků Jaroslava Haška ze Světa zvířat. Pamatujeme z čítanek: Hašek si bohapustě vymýšlel; jednomu chovateli na dotaz, jak zařídit, aby krávy nebzikaly – překlad do novočeštiny: nepouštěly větry – zodpověděl Hašek tak, že pan zemědělec má v kravíně natírat tamní ovády terpentýnem, a to že bzikání skotu zabrání.Jenomže příběh kohouta Maurice není satirická povídka. Navíc má pokračování. Pod titulkem Kohout má právo kokrhat. Ve Francii o tom musel rozhodovat soud o tom nedávno informoval portál iDnes.
Krátce před koncem roku jsem se dostal ke knize Pivař a blondýna. Lakonický titul vystihuje s lehkou ironií sérii dialogů Ladislava Jakla, muzikanta a dlouholetého spolupracovníka Václava Klause na jedné straně, a Daniely Kovářové, právničky a emeritní ministryně spravedlnosti na straně druhé. Navzdory tomu, že na první pohled tyto dvě osoby spolu možná mají mnoho společného, třeba v pohledu na svět, lásku k pivu však dlouhodobě přiznával a šířil pouze ten první, L. Jakl. Je prezidentem degustační společnosti První pivní extraliga, sedává v porotách pivních soutěží, rukama a ústy mu prošly stovky značek, dělá pochodující reklamu tzv. minipivovarům. Naopak D. Kovářová podle svých vlastních slov „potkala“ tento mok zhruba před rokem, do té doby vůči němu trpěla rozmanitými předsudky, plynoucími z neznalosti. Dá se tedy kniha těchto dvou autorů také číst jako jakési základní, ale velmi zevrubné naučení o pivu, podané zkušeným profesionálem interesovanému začátečníkovi. Je to ale kniha také zábavná, což byl jeden z důvodů, proč jsem ji vybral do prvního letošního dílu knižního cyklu. Snad bude jakýmsi nadějným předznamenáním v roce, o němž si ani hodně naivní myslitel nemyslí, že bude snadný.
Josef Švejk je nepochybně jednou z ikonických postav české kultury. Někdy bývá označován za esenci národní povahy, a bývá to míněno, jako že jsme vychytralí, snažíme se vyklouznout z každého rozhodování, nebereme nic pořádně na vážno, prostě švejkujeme. Obyčejně je takové hodnocení míněno negativně. Něco jako difamační, Václavem Havlem často používaný termín „čecháčkovství“. Tuto optiku ovšem může sdílet jen někdo, kdo Haškova Švejka doopravdy nikdy nečetl, a pokud četl, tak nepochopil. To nejpodstatnější, co v Haškově vyprávění je, totiž není osoba Švejka, nýbrž hrůza kolem něj – fízlování, válka, triumfy blbosti a zloby na každém kroku. Švejk je produktem těchto kulis a – jak jinak – snaží se to všechno přežít. Přičemž si pomáhá sdílením příběhů, metaforizujících tu či onu situaci do půvabné podoby patafyzické lidové slovesnosti. A právě této charakteristiky se zmocnil Sigi Bigstain (jde o pseudonym, autor byl postižen dětskou obrnou a tráví většinu života na invalidním vozíku) a sepsal knihu Švejk afghánským veteránem. Když jsem dumal nad tím, jakou knihou zakončit tento žádnému předtím nepodobný rok, sáhl jsem právě po tomto titulu.
Robert Bruce Spencer se narodil roku 1962. Byl pokřtěn u řecké ortodoxní církve. V jednom rozhovoru uvedl, že jeho prarodiče byli donuceni emigrovat z území patřícího Turecku právě proto, že byli křesťané. Spencerův otec pracoval v rozhlasové stanici Voice of America. Studia religionistiky na University of North Carolina at Chapel Hill ukončil Spencer roku 1986. Jeho závěrečná práce se zabývala katolickou historií. Vedle toho už od roku 1980 studoval islámskou teologii, právo a historii. Dnes je to významný autor věnující se problematice islámu. Sám sebe s jistou ironií nazývá „dobrým typem islamofoba“. Spolu s Pamelou Geller v roce 2010 založil hnutí Stop Islamization of America (American Freedom Defense Initiative). Dvě ze Spencerových knih, Pravda o Mohamedovi a Politicky nekorektní průvodce islámem byly doporučeny FBI pro školení agentů jako důvěryhodné zdroje informací k porozumění dané problematice. Tytéž dvě knihy také obdržely ocenění The New York Times bestseller.
Cyklus textů o nacismu a druhé světové válce jsme začali četbou z knihy rakouského židovského spisovatele Stefana Zweiga Svět včerejška. Stejnou knihou tento cyklus také symbolicky 145. dílem zakončíme. Jestliže v oné první ukázce se Zweig zamýšlel nad tím, z jakých kořenů může vzejít něco tak absurdního a zločinného, jako Hitlerův nacismus, v následujících ukázkách z téže knihy nejprve analyzuje možné postoje intelektuála, tedy vědce, spisovatele atd. vůči fenoménu boje a realitě války. Tento druhý Zweigův text reflektuje židovství jako živý terč nacistických zvěrstev, a to na půdorysu úvah s rovněž židovským vědcem Sigmundem Freudem, pozastavujících se nad židovským osudem od dob starozákonních po tehdejší žhavou současnosti. Pro ty, koho tento cyklus historických, ale stále aktuálních zamyšlení zaujal, mám dobrou zprávu. Péčí výborného nakladatele Bronislawa Ondraszeka, u něhož v nakladatelství Beskydy vyšly i mé dvě knihy v minulosti (Média a politika v digitálním světě a Půlstoletí polotmy) vyjde i kompletní soubor textů tohoto cyklu o nacismu knižně, a to, jak jsem přesvědčen, ještě letos. A od příštího dílu cyklu Jak jsem potkal knihy se na tomto místě vrátíme k osvědčenému modelu ukázek z inspirativních knih různých časů, ale stálé platnosti.
Obvykle se příliš nezapojuji do podpisových aktivit. To je většinou hájemství různých profesionálních petentů, kteří sesmolí nějakou politickou deklaraci a pak to recyklují jim spřízněná média mnoho týdnů v domnění, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou. V tomto případě jsem však udělal výjimku. Petice, s níž přišli pánové Marian Kechlibar, Daniel Vávra a Vlastimil Veselý, je zásadním protestem proti cenzuře ve veřejném prostoru, zde konkrétně na sociálních sítích, ale jak už víme, svět médií a sociálních sítí je tak úzce propleten, že co se týká jednoho, zpravidla platí i pro druhé. Tedy PROTI CENZUŘE.
Základní kámen pro vznik Kulturní komise České republiky, z.s. – IČO: 60456582 položila v
Jeho Eminence Dominik kardinál Duka OP žehná a povzbuzuje všechny občany, kterým není
Tak jako před každými volbami se jedná i nyní o televizních poplatcích. Poplatníci byli
Protože opět začínají naše média zaplňovat zprávy o již páté sérii očkování proti
Prezidentu Trumpovi sice občas uletí některé slovíčko, ale je autentický a úžasný
Požehnané Vánoce a především klidný a pokud možno spokojený NOVÝ ROK 2025 plný Božího
Všude kolem sebe slyšíme líbivé řeči o diverzitě a o respektu k různosti, o respektu k
Fragmenty jsou též na X (Twitteru) i Facebooku
NEJOBLÍBENĚJŠÍ ČLÁNKY
Prostor pro Vaši presentaci
VIDEO ZPRÁVY
Klaus - PRAVDA o Ukrajině - Pane Fialo čtěte!!!
Václav Klaus: Nebuďme Blanické rytíře. Probuďme mlčící většinu!
Svobodní zruší článek 10a ústavy činící nadřazenost zákonů EU našim zákonům
Jediná cesta záchrany naší země je vystoupit z EU
Tomio Okamura: Navrhuji CZEXIT!
Trikolora: Nepodporovat konflikt na Ukrajině!
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
GENERÁLNÍ STÁVKA za Klausismus 90. let
ZEMĚ ČESKÁ DOMOV MŮJ, ZEMĚ ČESKÁ DOMOV MŮJ...
Redaktor ČT nedokáže odpovědět: "Co vláda udělala pro lidi?"