To, že po nadmíru úspěšné manifestaci Adama B. Bartoše na podporu prezidenta Zemana v roce 2015, na níž zaplnil se svou stranou Národní demokracií celé Staroměstské náměstí v Praze, se do něj Sobotkova vláda pustí, jsem předpověděla hned v reportáži: ZAPLNĚNÉ PROTESTUJÍCÍ STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ JAKO NA AKCÍCH OF JE VÁŽNÝM MEMENTEM PRO VLÁDU. Bartoš se stával najednou z nenápadného vůdce jedné z 202 registrovaných a vládě lhostejných politických stran a hnutí vládě s nevýrazným premiérem nebezpečný.  Když jsem se dozvěděla, že s ním chvíli poté skutečně začal probíhat soud za jeho články, které psal po celých zhruba dvacet let předtím a nikdo si jich nevšímal, došlo mi, že je to tady. A bylo. Místo toho, aby ho začali politici ubíjet argumenty, dali ho rovnou před soud a ten, světe  div se, vynesl verdikt se zákazem činnosti na 2 roky - tedy přesně do parlamentních voleb 2017. Bylo to ubohé, ale stávalo se to a stává mnoha našim i světovým politikům. Vzpomínám například, jak při volbě Václava Havla za prezidenta zavřeli vůdce odbojných Republikánů Miroslava Sládka právě na ten den volby do vězení kvůli jeho jednomu hlasu, jinak by Havel neprošel. Mnoho dalších nepohodlných politiků bylo za svou činnost zavřeno mnohem déle a některým hrozila dokonce smrt oprátkou  (Masaryk, Kramář). V případě Bartoše byla ale překročena hranice lidské slušnosti. Obvinit politika z fašismu je sice nepříjemné, ale jsou to pořád "jen" podpásové mediální útoky v rovině politické. Ostatně náš časopis obvinila Antifa dokonce z klerofašismu, i když v něm nikdy nic chválícího fašismus nevyšlo. Paní Tydlitátová sepsala seznam lidí, kteří budou spolu s tehdejším prezidentem Klausem a jeho přáteli po vítězství socialistů hořet na hranici na náměstích. Je to nízké, ale jde zde o názorový "politický" boj. Někdy vede i k úsměvu. Na seznam paní Tydlitátové se například po jeho opublikování ve Fragmentech snažili dostat i další příznivci pana prezidenta Klause. Snažit se ale udělat z někoho lidskou zrůdu, když všechna politická obvinění nestačí, to je již za hranicí jakékoliv lidské i politické morálky. je to zvrhlost, kterou nepamatuji ani za komunismu.  Ale stalo se. Na serveru Info.cz v článku Ondřeje Féra "Bolest, strach a slepota. Zuřivý antisemita Bartoš skoro utýral svoji malou fenku". 

Včerejší prezidentská debata měla několik výrazných momentů, kdy se jeden, nebo druhý kandidát dostali do úzkých a několikrát občany pobavila překvapivými výroky obou pánů. Ovšem nejroztomilejší  bylo Drahošovo obvinění prezidenta Zemana, že naší zem rozděluje, protože je tu jen pro spodních deset milionů občanů. Zřejmě pan Drahoš coby vědec již započítal, že do ČR přibude pod jeho vedením 10 milionů migrantů, protože ať počítám jak počítám 10 milionů elitářských kavárníků přece jen zatím, na štěstí, naše země nemá. Výraz překvapení a pobavení nad touto Drahošovou vizí dvacetimilionové ČR se zračil nejen v očích jeho protivníka, ale dokonce i jinak decentní moderátorka Světlana Witowská nedokázala zakrýt úsměv. Víkend rozhodne, co nás bude čekat do budoucnosti. Proto volme s rozvahou. Funkce prezidenta není bezvýznamná, jak se snaží namluvit některá média. Podle ústavy je vrchním velitelem ozbrojených sil, tedy ručí za bezpečnost naší země. Dále je v jeho gesci uzavírání všech zahraničních smluv a dohod. To vše v současné době, kdy se do EU již nahrnuly miliony nebezpečných migrantů a letos za nimi mohou po dvouletém moratoriu přijíždět jejich rodinní příslušníci, neboli nespočet dalších milionů.

Právě před rokem, 20. ledna 2017, byl do čela USA postaven po deseti letech neomarxistických nebezpečných experimentů Baracka Husseina Obamy sedmdesátiletý konzervativní republikánský politik a podle seznamu časopisu Forbes 499. nejbohatší člověk světa Donald John Trump, který slibil vrátit USA jejich bývalý glanc a roli světové jedničky. Jak se mu to po roce ve funkci daří i přes obrovský tlak liberálních neomarxistických odpůrců? 

Dne 1. ledna 2018 uplynulo takřka bez povšimnutí právě 25 let od vzniku samostatné suverénní České a Slovenské republiky v roce 1993.  Pouze seminář Institutu Václava Klause (IVK) Čtvrtstoletí nové české a slovenské státnosti byl věnován této pro náš i slovenský stát z historického hlediska nejdůležitější události od pádu komunismu roce 1989. K podtržení slavnostní chvíle se seminář odehrál na velmi netradičním místě – v historických prostorách tehdejšího Národního shromáždění, kde byly samostatnosti ČR a SR slavnostně vyhlášeny. Kromě dvou hlavních protagonistů spojených s touto událostí, tehdejších premiérů Václava Klause a Vladimíra Mečiara se ho účastnilo mnoho z tehdejších poslanců a ministrů. Bylo skvělým počinem IVK, že po devatenácti letech pozval k veřejnému vystoupení bývalého slovenského předsedu vlády Vladimíra Mečiara do Prahy, protože z jeho vzpomínek jsme mohli konečně jasně pochopit, proč vnímali slovenští občané devadesátá léta jinak, než my Češi. Zatímco my Češi jsme jásali nad pádem komunismu a chtěli jsme okamžitě budovat kapitalistickou svobodnou společnost bez nenáviděné komunistické diktatury, Slováci chtěli využít pádu železné opony především k získání státní suverenity. Na rozdíl od nás pociťovali po celá desetiletí kromě komunistické nesvobody velmi silně ve federálním Československu i národní nesvobodu. Nikdy před tím totiž, kromě Tisova Slovenského státu za války, neměli svůj vlastní samostatný stát. Po rozpadu Rakouska-Uherska se Slováci z jejich hlediska dostali z područí Vídně opět do područí Prahy.

Blíží se den prezidentských voleb. Ty letošní jsou pro naši zemi mimořádně důležité vzhledem k opravdu velice nebezpečně politické situaci ve státech kolem nás. Prezident má jako vrchní velitel ozbrojených sil velice významnou roli v ochraně země před vnějším nepřítelem. Rovněž tak uzavírá či alespoň parafuje všechny mezinárodní smlouvy.  Proto je velice důležité vybrat nebojácného kandidáta, pro kterého je osud naší země na prvním místě, neboli vlastence. Nikoliv poslušného patolízala německé kancléřky Merkelové a jejích nohsledů v EU. Německo je díky její nedomyšlené politice zavaleno miliony muslimských mladíků, za nimiž postupně od října loňského roku mohou přijíždět rodiny. A jak známo, rodina v muslimském pojetí čítá kolem 50 lidí *). Němečtí politici ani EU si nevědí rady, co s touto záplavou nevzdělaných a mnohdy naprosto negramotných lidí dělat, a protože kvóty státy odmítly, vypracovala EU pod jejich tlakem příkaz  o povinném rozmístění těchto nebezpečných lidí ze zákona do ostatních zemí EU známý pod pojmem Dublin IV.  Jde opravdu o hrozivý rozkaz EU nejen o povinnosti všech států EU přijímat tyto životu nebezpečné lidi, ale navíc je v něm definovaná povinná stejná finanční pomoc ve všech státech na sociální dávky. Po přepočtu na naše peníze by jim stát měl poskytovat 20 000 Kč měsíčně. Zatímco tedy naši penzisté budou živořit za celoživotní práci s polovinou peněz, budou se tu povalovat nenávistní mladíci s tímto platem. Jak to ožebračí státní rozpočet a jak stoupnou výdaje na ostrahu domorodců před nimi je nabíledni. Proto prosím, volte především podle tohoto kritéria člověka rozhodného, nebojácného, který se tomuto obrovskému nebezpečí ze strany Německa postaví. Rozhodně ne poslušného europeistu, i kdyby byl sebegeniálnější a sebeslušnější.