Čím je člověk mentálně, morálně, emocionálně a charakterově vyzrálejší, tím je stejně duševně vyspělá i společnost, kterou spoluvytváří. Ovšem, co z toho, když si toto morální bohatství sice během staletí společnost pečlivě a lopotně nastřádá, aby pak do této vyspělé společnosti vtrhl jiný národ, či více národů, se zcela jinými emocemi a morálkou...? A je po sofistikované výchově ke slušnému chování...
Jen stěží by si prostě někdo z nás kdysi představil, že bude lidstvo na počátku třetího tisíciletí po všech krutých válkách tak nepoučitelné a bezcitné a nebude si vážit svého ani cizího života, naopak, že počet vražd a násilí se znásobí. Kam se dnes ve světě člověk podívá, bezmocně sleduje pouze samé smrtící atentáty - od Paříže, Bruselu. Nice, Londýnu, Madridu či Moskvy, ale i v Ankaře, Istanbulu, Damašku, v Libyi, Pákistánu, Indonésii či v Kongu nebo Nigérii... a další místa by se dala ještě jmenovat...
A za vším hledej hlavně sebevražedné atentátníky, kterým ale nezáleží na vlastním životě, pouze sní po pomstě, za kterou se ocitnou jako mučedníci v islámském ráji, kde je čekají černooké panny, řeky plné mléka, medu a vína... No, neber to... Trest smrti uvítají s nadšením, tak co s ním, když už budou z vlastní vůle na pravdě Boží, tedy Alláhově...? Co tady s absolutním trestem...?
Ale začněme od počátku: V českém právním systému byl uzákoněn trest smrti od roku 1918 až do roku 1990, kdy byl zrušen. Jednoznačná většina dotázaných z reprezentativního vzorku 11 329 lidí v nedávném průzkumu společnosti SANEP – Střediska analýz a empirických průzkumů – však je pro znovuzavedení nejvyššího trestu za nejtěžší zločiny. V případě zločinů, za které by Češi nejraději udělili trest smrti, přičemž si každý respondent mohl vybrat jednu nebo z více nabízených možností, jednoznačně vede vražda dětí, následuje trest smrti nájemným vrahům, teroristům a pachatelům sexuálně motivovaných vražd. Osobně bych tuto „motivaci“ dal přinejmenším na druhé místo za vrahy dětí...
Věznice Mírov...foto: ČTK
Lidé patrně neuvažují bez emocí; trest smrti je zkrátka alibismem společnosti, jež si nedokáže poradit se zločinností, místo toho, aby ji řešila, chce mít raději „čistý stůl“, ať se děje, co se děje… Pryč s neřády okamžite a basta. Už to slyším; jo, kdyby tobě někdo brutálně zabil dítě, asi bys byl jen krátce humanistou. Pravdou je, že bych byl v šoku a chtěl v afektu smrt za smrt, ale hlavně bych sám sobě mínil ukončit svoji trýzeň sebevraždou. Načež bych to zoufalství jakž takž vydýchal a zjistil, že vlastně pro sebe bych chtěl to, co pro vraha svého dítěte; okamžitou smrt... Nonsens...
Zasloužil by si tento zločinec opravdu „ránu z milosti“? Pozůstalí by do konce svého života naříkali žalem nad ztrátou svých nejdražších, zatímco vrahům bychom dovolili ten komfort a vzali jim v návaku falešného spravedlivého rozhořčení život, aby se nemuseli dlouhé roky týrat bezvýchodností své situace. Vrah by měl po starostech.
Nic by ho nebolelo, za to při trestu na doživotí by mu zbyl jen omezený prostor cely, z níž by se při správném právním řádu neměl právo ani hnout. Den, týden, rok, deset roků, padesát roků… Až do konce svého bídného života. Je snad nějaký krutější trest než je doživotí, s těžkou prací, bez šance na amnestii či propuštění na svobodu za dobré chování, když si většinou pro svoji nenapravitelnost ani nezaslouží návrat mezi lidi...?
Poslední český odsouzenec k trestu smrti Zdeněk Vocásek... Snímek Břetislav Olšer
“Představ si, že budeš v cele tři krát čtyři metry sám, s televizí, v teploučku, to bude pohoda, ale budeš tam, jako kůl v plotě, nejen rok, ale deset roků, třicet, prostě až do své smrti. A nic než čtyři stěny, občas procházka mezi drátěnými ploty pod dozorem policistů se psy. Ani v baru bys nevydržel celý život, pokud by ses z něho nemohl hnout. Buď bys z toho zblbnul, nebo by sis „hodil mašli“ přímo na baru…” hájil doživotí před trestem smrti můj známý krajský státní zástupce.
Důkaz? Přímo z praxe. Skupina vězňů odsouzených v Itálii na doživotí marně požádala dopisem prezidenta, aby země obnovila trest smrti. Vězni tvrdí, že jsou v situaci, kdy „nejsou mrtví, ani živí“ a doživotí označují za nelidský vynález a nepředstavitelnou ukrutnost. „Vyčerpává nás, že každý den po kouscích umíráme. Rozhodli jsme se umřít pouze jednou a žádáme vás, abyste změnili naše doživotní rozsudky na trest smrti,“ napsalo 310 vězňů v dopise. Itálie zrušila trest smrti po 2. světové válce. Odsouzení na doživotí mohli až po „odsloužení“ 26 let trestu požádat o podmínečné propuštění...
Když si však čas, který uplyne do vykonání trestu smrti, vynásobíme náklady na speciální cely a ostrahu odsouzenců, na spoustu soudců a právníků, kteří musejí v nekonečném kolotoči soudních odvolání a jejich revizí fungovat za neskromné honoráře, kdy vězni potřebují celou dobu mj. stravu a elektrickou energii, vyjde nám, že trest smrti je v konečné fázi násobně dražší, než doživotí. V USA je průměrná doba čekaní na vykonání hrdelního ortelu cca 15 roků...
Každý stát v rámci Spojených států má vlastní právní systém. V roce 1990 neexistoval trest smrti v 15 z 51 států, v dalších 23 státech je sice trest smrti zaveden, ovšem od roku 1976 nebyl uplatněn. Trest smrti je tedy v USA prakticky vykonáván pouze ve 13 jejích státech. Nové Mexiko se nedávno stalo patnáctým státem, který od tohoto trestu ustoupil. Connecticut, Maryland, Colorado a dalších osm států o tom uvažují.
Stát Kalifornie utratí ročně za tresty smrti kolem 140 milionů dolarů. Doživotní tresty by ji stály desetkrát míň, tedy na 11,5 milionů USD Nejvíce stojí až desetiletí trvající odvolací procesy. Mnoho vězňů, hlavně jejich právníci, se snaží uměle odsouvat definitivní odchod ze svého života zdravotními důvody – slepotou, demencí, srdečními problémy či jinými neduhy... V současné době čeká na vykonání trestu smrti kolem čtyř tisíc lidí v celých USA. Jen v Kalifornii je to skoro sedm set a na Floridě přes čtyři sta vězňů...
Příklad nekonečných peripétií s vykonáním trestu smrti: brutální vrah – Američan Viva Leroy Nash – útrpné čtvrtstoletí čekal v americké věznici ve státě Arizona na popravu. Ortel smrti nad ním soud vyřknul za vraždy prvního stupně, ozbrojené přepadení a další zločiny. Poprvé putoval za mříže už v roce 1930 – ve vězení v Kansasu skončil za ozbrojené přepadení. Od roku 1947 si odpykal 25 let za střelbu na policistu ve státě Connecticut. O třicet let později si vyslechl u soudu ortely dvou doživotních vězení za přepadení a vraždu v Salt Lake City. V říjnu 1982 ovšem z věznice uprchl. O necelé tři týdny později přepadl obchod ve Phoenixu a zastřelil při tom zaměstnance.
Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě. Čtyřiadevadesátiletý kriminálník zemřel 12. února 2010 přirozenou cestou dříve, než na něm mohl Mydlářům kolega vykonat spravedlnost. V USA byl vůbec nejstarším vězněm, který ke všemu nejdéle čekal na trest smrti. Za mřížemi strávil téměř osmdesát let, z toho v cele smrti čtvrt století. Jde o další jasný důkaz toho, že trest na doživotí je ekonomicky nevýhodnější, než-li trest smrti. Alespoň ve Spojených státech...
Americko-afghánská spolupráce v boji proti terorismu... foto: Reuters...
Trest smrti se však také humanizuje – oprátka, elektrické křeslo či injekce smrtící látky. Žádné předpotopní předhazování odsouzence dravé zvěři, nebo jeho zahrabání do země až po krk a pak se do jeho hlavy trefoval kameny; čím menší, tím delší trápení. Nebo lynčování a věšení na kandelábry… Problémem různých charakterů obyvatel řady zemí je fakt, že k nám budou možná přicházet uprchlíci právě z těchto koutů světa, kde se výše uvedené svérázné tresty smrti praktikují podnes; od Afghánistánu až po Pákistán…
Jsou ovšem i paradoxy; země, jež jsou "papežštější než papež". V Norsku je poprava zločince údajným morálním prohřeškem společnosti. Viz. následující případ: "Jsem psychicky týrán, budu na protest držet hladovku, nemohu studovat, takže se nedostanu ani na univerzitu. Hladovku neukončím, dokud ministr spravedlnosti a ředitelka věznice se mnou nepřestanou zacházet hůř než se zvířetem..."
Posaďte se, jinak to s vámi sekne. Výše citovaná slova neřekl žádný politický vězeň v zemi třetího světa, ale norský masový vrak Anders Behring Breivik, který brutálně a chladnokrevně zabil 77 lidí v Oslo a jeho okolí. A tento super zločinec si dnes navíc stěžuje, že má ve vězení jen zastaralé PlayStation 2, které chce nahradit novější trojkou, dále mu v cele chybí pohovka a křeslo. Mimo jiné požaduje také zdvojnásobení týdenních diet. 300 norských korun (asi 1000 Kč) mu je málo. Velkou část peněz mu prý spolkne intenzivní korespondence. http://www.rukojmi.cz/clanky/819-ma-pravdu-breivik-ze-v-norsku-bude-opet-fasisticky-rezim-v-horizontu-13-az-40-let
Připravuje se totiž ke studiu politologii. Rektor univerzity v Oslu Ole Petter Ottersen oznámil, že škola Breivika přijala."Všichni vězni v norských věznicích mají právo na vyšší vzdělání, pokud splní přijímací podmínky," uvedl Ottersen. Vrah Breivik bude studovat ze své cely. O přijetí na univerzitu žádal již před dvěma lety, tehdy ho však škola odmítla s tím, že pro studium nesplňuje předpoklady. Není známo, co univerzitu nyní přimělo své předchozí závěry přehodnotit.
„Přivedli jste mě do pekla... a já to nedokážu přežívat dlouho. Zabíjíte mě,” přečetli si v Breivikově dopise norský ministr spravedlnosti (Anders) Anundsen a ředitelka KDI (norské vězeňské správy) Marianne Vollanová, které varoval: „Pokud zemřu, všichni extremisté a pravicoví radikálové evropského světa budou přesně vědět, kteří lidé mě umučili k smrti...." To by podle něj mohlo mít ”pro některé jedince„ důsledky nejen krátkodobě, ale také poté, co bude v Norsku opět nastolen fašistický režim, což očekává v horizontu 13 až 40 let. Je Breivik při smyslech, když tvrdí, že ho soud přivedl do pekla, aniž by si položil otázku, jaké peklo asi prožívají nejbližší jím povražděných lidí...?
Připomeňme si detaily; to vše se týká třiatřicetiletého Anderse Breivika, jenž 23. července 2011 zavraždil 77 lidí; 8 obětí si vyžádalo odpálení bomby před sídlem norské vlády v Oslo, dalších 69 osob zemřelo při střelbě do účastníků letního tábora Norské strany práce na ostrově Utøya. Vypadalo to na národní povstání; že Norové vyjdou do ulic, budou chtít změnit zákon a trest smrti pro Breivika, zasahovat bude policie, aby nedošlo k lynčování. Uvažoval jsem špatně, byť jsem Norsko znal jako nejkrásnější místo na světě. Obě mé představy byly mylné. Nekonalo se žádné povstání, ani nebyly podepisovány petice za zavedení trestu smrti…
„Jsme stoický národ. Nekřičíme a nepropukáme v pláč. To, co cítíme uvnitř, je ale jiná věc,“ řekl před časem John Hestnes, který vede podpůrnou skupinu pro lidi přeživší Breivikův bombový útok v Oslu. Asi je spokojen i s humánním vězněním Breivika. Ten má například, jako kompenzaci za dlouhodobou izolaci, k dispozici hned tři místnosti namísto jedné; jedna je posilovna, druhá má zabudovaný počítač bez připojení k internetu a v té třetí bude v klidu spát. To vše připomíná spíše hotelový pokoj a atentátník nedávno dokonce dostal profesionální společníky – bachaře, aby měl s kým hrát šachy nebo florbal.
Trest smrti by měl obsahovat ránu z milosti oprátkou, elektrickým křeslem či injekcí, což by měla být základní varianta benevolentní justiční eutanazie; výjimku by měl představovat sebevražedný atentátník, jenž by jako oficiální mučedník měl v islámském ráji obcovat se slíbenými černookými pannami... A varianty doživotí pro patologické zločince a vrahy? Pouze jedna; práce v lomu s koulí na řetězu u nohou, absolutně bez jakéhokoli možnosti propuštění na svobodu a věznění v cele jako dlaň, bez televize a jakéhokoli PlayStation, o florbalu a ping pongu ani nemluvě...
Kdo z EU nyní asi zakáže tureckému sultánovi Recepu Erdoganovi zavést trest smrti, kterým chce vytrestat zrádce, jež sám vehnal do léčky puče, aby svou krutovládou a vydíráním vyčistil zemi od tisíců zatčených vojáků a generálů z armády i příslušníků policie, propuštěných rektorů vysokých škol, zaměstnanců nemocnic či vědeckých ústavů. Až definitivně zničí tuto bandu sekularistů a spiklenců imáma Fettullaha Gülena, zavede konečně svoji vysněnou ústavu islámského teokratického státu... Vzpomínáte si? Říšský sněm byl též už jednou zapálený...
Inu, ovšem, nikdy neříkej nikdy; ani po setkání Erdogana s Putinem v Petrohradu totiž jeden nikdy neví, jak to v Turecku s trestem smrti dopadne, jelikož dle právního názoru Ústavního soudu Ruské federace není možné v Rusku použít trest popravou od roku 1997. To je rok, v němž Rusko přistoupilo k Protokolu č. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod obsahující zákaz trestu smrti, který byl nahrazen trestem doživotí... Případů obrácení Ferdyšů Pištorů však lidská historie pamatuje až až...
ČSR vykonalo od roku 1918 celkem 1217 rozsudků smrti…
Napřed biskup Bruno, pak Husák, po něm i Kájínek „obývali“ Mírov…
Brutální bachaři jim znemožnili lepit si modely letadýlek…
Rotace kádrů, aneb Jak se zločinec vrátil na místo činu…?
Přes dva miliony čtenářů Kajínkova webu…
Můj poslední odsouzenec k trestu smrti
Poznámka redakce: Argument, že teroristé chtějí zemřít a trest smrti pro ně nic neznamená a proto je zbytečný je mylný. Nejde o to, co pro ně znamená, ale že od těch teroristů, kteří by přežili atentát bude republika vyčištěna do budoucna. Jinak budou zase vraždit ve velkém. A to, že výjde trest smrti stát na víc peněz kvůli táhnoucím s odvoláním jde vyřešit výjimkou, že pro teroristy platí bez pardonu a to okamžitě po zatčení. Ostatní právo je možné nechat jako je dosud. Prostě jsme ve válce a tam platí pro zločince válečné soudy.
