Je to jediná cesta, jak náš stát, který jsme zdědili od našich předků a který máme povinnost jako svébytnou entitu předat budoucím generacím, udržet a zachránit. Naše přítomnost v EU nemá fakticky žádný význam neboť EU rozhoduje o nás bez nás. Odmítáme její zhoubnou, silou prosazovanou politiku jako celek. Odmítáme její záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci s nimiž je spojený téměř každodenní terorismus. Rezolutně protestujeme proti rozhodnutí EU trestat nás za nepříjímání těchto nebezpečných migrantů na základě jí nadiktovaných kvót.

Odvažuji se vyjádřit svůj pevný, a dlouhou dobu známý, názor k vhodnosti společné evropské měny pro Evropu. Pro Evropu znamená euro systémový posun, systémovou změnu. Tomu, co ekonomové – skuteční ekonomové, nikoli ekonomickými tituly ověnčení apologeti libovolného prvku evropského unifikačního procesu – celá desetiletí říkají, nebylo a ani dnes není nasloucháno. Zejména těmi, kteří o těchto věcech rozhodují. Nejde jen o ekonomické argumenty. Totéž platí i o tom, co k dnešní verzi evropské integrace říkají politologové a zástupci dalších společensko-vědních oborů. Říkat too bohužel nestačí chybí-li naslouchání. A toto naslouchání se v Evropě bohužel nekoná. 

Rozhodnutí Evropské komise zahájit „řízení“ s neposlušnými členskými zeměmi, tedy se zeměmi, které se odvážily nechtít akceptovat Bruselem, a zejména Německem vynucované migrační kvóty, u nás vyvolalo odmítavé reakce. Přesto mi dnes někdo zcela absurdně napsal, že „je nám Unie dobrá právě jako dojná kráva“, která se má „postarat o český blahobyt“. Že Unie s naším blahobytem nemá nic společného, je – alespoň doufám – většině lidí u nás zřejmé. Asi abych si úplně nezoufal, jiný pisatel mi napsal lepší výrok: „Byli jsme před dotacemi, budeme i po nich. Tak výhodné, jak se mnohdy uvádí, pro nás zdaleka nejsou“. To je elementární pravda.