Maďarsko ocenilo Václava Klause Petöfiho cenou za boj o svobodu a suverenitu národů střední Evropy ^Doporučený

čtvrtek, led 31 2019
Napsal(a) Super User

Tisk Email

Prezident Václav Klaus snímek, Ivana Haslingerová, revue Fragmenty

Velký maďarský revoluční a lyrický básník, představitel revolučního romantismu, revolucionář Sándor Petöfi bojoval a položil život za svobodu svého národa sice v roce 1848, ale určitě by souhlasil, že svoboda, která byla důležitá v jeho éře, není o nic méně důležitá dnes a jistě by byl hrdý na to, že si ho jeho národ tak cení, že cena, kterou uděluje maďarská Nadace pro výzkum historie a společnosti střední a východní Evropy za oceňování úsilí osobností bojujících za svobodu ve střední Evropě nese jeho jméno - Petöfiho cena. Je velkou poctou pro našeho bývalého prezidenta Klause, že ho Maďaři udělením této ceny zařadili po bok tohoto jejich národního hrdiny, jehož báseň "Píseň národa" byla manifestační písní revoluce v březnu 1848 vůči Rakouskému císařství. A nejen že složil báseň revoluce. Když zasáhlo vojensky Rusko proti revoluci, vlastenec Petőfi se dobrovolně přihlásil ve svých 26 letech jako válečný zpravodaj do oddílů maďarské armády, kde v boji za své ideály položil život. Naposledy byl spatřen 31. července 1849 u Segešváru.

Zatímco naši poslušní levicoví politici se dohadují jen o svých postech a kariéře, Maďaři si povšimli, že stejně jako Petöfi i náš bývalý prezident Václav Klaus neschvaluje kompromisy politiků a otevřeně mnohé kritizuje, že stejně jako on považuje svobodu za naprosto zásadní pro život lidí. Že ve svém úsilí o nezávislost na superstátu EU je stejně jako Petöfi jedním z prvních středoevropských bojovníků za národní suverenitu. Že žádá svobodu tisku, nezávislou českou vládu, parlament, který by byl vytvářen demokratickými parlamentními volbami a který by zrušil všechna evropská privilegia, stejně jako to pro Maďarsko žádal ve svém revolučním manifestu Petöfi. Stejně jako on i Václav Klaus přikládá národu a dvěma základním entitám evropské civilizace a kultury - člověku a rodině - dominantní váhu. Dle jeho slov nás tato „svatá trojice“ národ, člověk a rodina definuje jako Evropany. Stejně jako Petöfi bojuje i Klaus za zrušení nedemokratických privilegií, proti všem novým „feudalitám“ naší společnosti, proti nomenklatuře politických elit, proti moci bruselských úředníků, proti výsadám soudců a soudů, proti nedemokraticky fungujícím a neautenticky vytvořeným politickým NGO´s.

Ve svém projevu při udělení Petöfiho ceny v Budapešti, 10. prosince 2018 zdůraznil prezident Klaus, že v naší dnešní situaci bychom se měli soustředit především na pět zásadních bodů:

Klausových "5 bodů" v boji za svobodu

1. Nesmiřovat se s pokusy ustanovit humanisticky se tvářící náboženství multikulturalismu jako náhradní náboženství západního světa;

2. Zastavit křižáckou výpravu multikulturalistů proti západní civilizaci;

3. Neustávat v boji s destruktivní evropskou ideologií, o odstranění národního státu, která je skryta v textu Lisabonské smlouvy;

4. Odmítat ideologii „humanrightismu“, neboli pokusu nahradit svobodu „právy“ včetně úsilí zahrnout právo migrovat mezi lidská práva.

5. Zbavit se dusivé politické korektnosti, která je jednou z realizací Orwellova „Newspeaku“.

I přesto, že pan prezident zdůraznil, že nemá ambici těchto svých několik vět označit jako „5 bodů“, označili jsme je tak, protože změna dnešních evropských trendů vyžaduje politickou odvahu a aktivní politickou angažovanost a každý, kdo chce s touto hydrou bojovat za záchranu evropské civilizace, by je měl znát.

V dopise, v němž bylo profesoru Klausovi oznámeno rozhodnutí udělit Petöfiho cenu, bylo zdůrazněno, že "touto cenou mají být honorováni hrdinové protikomunistických občanských hnutí i demokratických transformačních procesů po pádu komunismu". Tedy osobnosti, které nechtějí považovat dnešní hrozivé tendence EU a západního světa za něco, s čím je možné se laxně smiřovat. Není divu, že prezident Klaus, který dostal během svého působení v politice několik cen za boj za svobodu, si podle jeho slov této maďarské ceny udělené v momentě nepopiratelného úpadku svobody a demokracie v Evropě mimořádně cení.

Petöfiho cena patří Václavu Klausovi právem. Bez jeho ekonomické reformy, kterou prosadil v roce 1991 proti vůli disidentů a obrodných komunistů v čele s Havlem a Zemanem, chtějících pouze opravovat neopravitelný komunismus, bychom nežili v kapitalismu s tržním hospodářstvím a směnitelnou korunou, ale v dalším komunistickém otroctví, jak správně vyjádřil nobelovský ekonom Friedrich von Hayek ve své knize Cesta do otroctví.

Pieseň národa (Slovak)

Hor' sa, Maďar, vlasť velí ti!
Tu čas teraz abo nikdy!
Povedzte, či rabstvo chcete,
či si voľnosť vyberiete?
Prisaháme na praboha maďarstva,
prisaháme: voľnosť chceme, bez rabstva!

Doteraz sme v rabstve žili,
predkov svojich zatratili,
ich, čo žili-mreli voľne,
poddanská zem tlačí bôľne.
Prisaháme na praboha maďarstva,
prisaháme: voľnosť chceme, bez rabstva!

Podliak, kto dnes, keď mrieť treba,
Netrúfa si, kto si seba,
vlastný život pramizerný,
nad česť svojej vlasti cení.
Prisaháme na praboha maďarsťva,
prisaháme: voľnosť chceme, bez rabstva!

Väčšmi zdobí ramä mužské
lesklý meč než putá mrzké,
a my preds' sme putá mali!
Sem sa, dobrý meč náš starý!
Prisaháme na praboha maďarstva,
prisaháme: voľnosť chceme, bez rabstva!

Meno Maďar zase v kráse
zaskvie sa, jak v dávnom čase,
zmyjeme my z neho hanu,
stáročiami nakydanú.
Prisaháme na praboha maďarstva,
prisaháme: voľnosť chceme, bez rabstva!

K hrobom našim naši vnuci
kľakať budú, žehnajúci,
a z ich perí za modlenia
splynú naše sväté mená.
Prisaháme na praboha maďarstva,
prisaháme: voľnosť chceme, bez rabstva!