Evropské unii zkrátka vznikl vážný problém - EU není stát!

Část Lisabonské smlouvy nemůže být platná, protože je neslučitelná s unijním právem. Rozhodl o tom již v prosinci 2014 Soudní dvůr EU, když oznámil, že přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech není slučitelné s právem Evropské unie – mimo jiné proto, že Evropská unie není stát. V roce 2009 však členské státy podepsaly Lisabonskou smlouvu, která ustanovení o přistoupení EU k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod obsahuje. Rozhodnutí Soudního dvora je tak opakem toho, co obsahuje Lisabonská smlouva.

Jak to tedy je s právy a povinnostmi národních států?

Definice v podání ministerstva vnitra je jasná; svrchovaný stát se vyznačuje tím, že kontroluje své území a své obyvatelstvo pod vlastní jurisdikcí, nikoli tím, že jsou mu obyvatelé bez ohledu na jejich původ dodáváni podle kvót nařízených nadnárodní organizací, a to i proti vůli lidu. Takový systém se sám rozpadne nebo se stane zdrojem konfliktu mezi státy.  Kritika, vměšování do vnitřních záležitostí či jen dezert k obědu?

Stát lze charakterizovat jako subjekt práva, jenž obsahuje tři základní prvky, a to území, obyvatelstvo a veřejnou moc. „Stát nemůže vzniknout ani existovat bez vlastního území, bez obyvatelstva, které je přirozeně a trvale usedlé na tomto území, a bez schopnosti mocensky udržet mezi obyvatelstvem na tomto území takový minimální pořádek, jenž umožní soužití s jinými státy,“ uvedl JUDr. Aleš Pejchal, soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. v pojednání Život v Evropě na počátku 21. století definici státu. https://www.youtube.com/watch?v=xRHNopee9wA

Zatímco byl život člověka na počátku 21. století v Evropě především „životem v zastupitelské demokracii, kdy občané jednotlivých států svěřují svým zástupcům tu více tu méně ze svých oprávněných zájmů, aby je tito zástupci prosazovali, jak ku prospěchu jednotlivých občanů, tak celku“, po Lisabonské smlouvě tomu tak už není, vyplývá z Pejchalova textu.

Přijetím LS končí etapa života člověka v Evropě na počátku 21. století, započatá ve druhé polovině století dvacátého. Veškeré tyto zájmy již nespravuje mezinárodní organizace, která by jednotlivé státy v některých otázkách zastupovala, ale nadstátní útvar s vlastním právním řádem, který si sám vytváří a pomocí něho nařizuje druh chování jednotlivým členským státům i občanům těchto států. Důvod Klausovy petice? „Říkali mi, prosím vás, udělejte něco, aby nezůstala jenom ona výzva našich kvazivědců a kvaziakademiků…”

Z toho plyne zcela jednoznačně, že vynucování kvót Evropskou unií je nelegální.

Nařízené nedobrovolné přesídlení stálé kvóty jakýchkoli obyvatel bez ohledu na jejich původ na území kteréhokoli jiného státu a jejich omezení na svobodě je v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách, zatímco ztráta kontroly nad částí nově příchozích obyvatel, kteří vzniknou přidělením do státu, narušuje samu podstatu státu a jeho svrchovanosti.

Česká republika by proto v případě nařízení kvót měla dle Pejchala rovněž začít Lisabonskou smlouvu ignorovat.

Co nám dala EU?

Nyní přejděme od teorie k praktickým ukázkám toho, co nám dala EU. Jestli něco přispělo k ekonomické nestabilitě Česka, tak to byl jeho vstup do EU. Tvrdí soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

A začalo to tak romanticky; byl jsem v architektonicky vyvedeném štrasburském sále Rady Evropy, připomínající lotosový květ, rovněž v dobách, kdy zde ještě za postsametového Československa kraloval do roku 1992 jako velvyslanec naší mise právě Čestmír Císař. "Za zcela naplňující považuji své působení ve veřejných funkcích v oblasti vědy, vzdělanosti, kultury a umění. Byl to rozlet, který zaujal nejen Evropu, ale i celý svět. Všichni nám drželi palce…” Období Pražského jara považuje expředseda České národní rady za obrodou intelektuální obce: “Prý vládla dělnická třída, ale bez českých a slovenských intelektuálních sil nemohl ten systém dobře fungovat. Jaro roku 1968 znamenalo především návrat ke kořenům Masarykova humanismu…” Poté jsme se však od Masarykovských kořenů odtrhli, což vedlo až k dnešnímu stěhování národů...

Vstupem do EU přišlo 400 000 zemědělců o práci a jejich české výrobky vyrábějí v zemích EU

Možná víc napoví o začátku našeho eurokonce následující slova; prezident Agrární komory ČR Ing. Jan Veleba, (dnes již senátor), ve svém vystoupení na Manažerském fóru z 28. února 2013 v Táboře uvedl, že agropotravinářský sektor přestavuje 16–17 procent HDP. Přitom jen od vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 přišlo v této oblasti o práci 40 000 lidí, s navazujícími odvětvími se dokonce dostaneme k číslu 120 000 lidí. Tuto skutečnost dával do souvislosti s aktuální výší nezaměstnanosti, která v současné době postihuje zhruba 580 000 obyvatel, tedy zhruba 8 procent práceschopného obyvatelstva. Ať žije EU, svrchovanost a suverenita ČR… Čestmír Císař se v hrobě obrací...

Podle časopisu Ekonom, pokud dnes budete chtít koupit nějaký český výrobek, nesmíte být překvapení, že na něm není Made in Czechoslovakia, ale Made in EU. Podobně dopadli i další naši výrobci. Mochov východně od Prahy byl výrobcem mražené české zeleniny. Nyní jsou v obchodní síti stále prodávány pod značkou Mochovská zelenina, avšak mají na obalu připsáno Made in Austria. Převzal ji nadnárodní koncern Ardo. Nedávno zcela ukončil v Česku výrobu i koncern Unilever, v povltavských tukových závodech v Nelahozevsi.

Výsledkem byl, kromě 600 nezaměstnaných i fakt, že všechny rostlinné tuky, které z Nelahozevsi do českých kuchyní putovaly (Perla, Flora, Rama, Hera) jsou nyní dováženy z jiných evropských závodů. Týdeník Ekonom se zajímal, odkud k nám míří například Hera, tradiční surovina pro vánoční cukroví. Místem výroby jsou polské Katowice. Z Polska se na český trh dovážejí i některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, založené v roce 1896, dnes z produkce švýcarského koncernu Nestlé dodává k nám mj. i oplatku Delissa. Konečně budeme moci využít běžence a zaměstnat je v potravinářském průmyslu, kde budou jistě levnější pracovní silou než čeští občané. A budeme jim po piňosovsku líbat ruce; dar pro Evropu...

Stejně tak, jako slepý k houslím, přišel švýcarský koncern Hero, který na český trh uvádí dětskou výživu pod tradiční značkou Sunar. Z údajů na obalech lze ale dovodit, že aktuálním místem původu je převážně Velká Británie, u některých produktů Španělsko. Přitom ještě do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě. Jednou jsem tam byl na studentské brigádě… Sedlčanský Hermelín je další z českých pochoutek, přičemž některé druhy jsou z polské firmy Bongrain. V Polsku se dnes ale částečně vyrábí i některé sýry Lučina, další tradiční produkt sedlčanských mlékáren.

Nyní máme živit běžence pozvané Merkelovou, kteří vesměs nejen neumí, ale nechtějí pracovat

Tak na rovinu; realizovaný multikulturalismus, tedy zjednodušeně řečeno společenský systém, v němž mají všichni bez rozdílu rasy, národnosti, vyznání, barvy pleti a hlavně schopností právo na všechno, hlavně na práci a pravidelný příjem, i když ne každý přináší státní pokladně nějaký zisk. Stát tak živí ze svých daní formou podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek desítky procent obyvatel, nyní i běženců, kteří však zemi jen stěží moc málo z tohoto obnosu vrátí, jelikož nepracují a prací se mnozí ani živit nemíní, když nemusí. Běženci však jsou prý pro EU darem, za který poděkujeme. Nicméně, faktem je, že darem jsou, ale hlavně pro pašeráky lidí...

Přibývá iráckých dezertérů

Ale zřejmě se mýlím; mezi statisíci uprchlíky mířícími do Evropy přibývá iráckých vojáků a tito muži, roztrpčení všudypřítomnou korupcí a špatným velením, vzdali boj s Islámským státem a rozhodli se dezertovat. „Cítíme, že s Irákem je konec,“ říká jeden z nich. Ano, to jsou ti praví běženci, po kterých musíme sáhnout, jelikož jsou darem pro Evropu, za který musíme dle pana Piňose poděkovat; ti určitě nebudou chtít něco za nic…

Neřídili jsme se slovy euroskeptika Václava Klause a máme nejblíž k Česku na hranicích s Rakouskem tisíce běženců, které musíme přijmout dle nařízení EU, přestože u nás nechtějí žít. A v Rakousku dokonce azylanti drží hladovku za zvýšení kapesního. Požadují 2000 eur na osobu a cestovní pas… Něco za nic... I když těchto 20 hladovkářů z korutanskeho tábora v St. Kanzian am Klopeinersee zjevně nemá představu o hodnotě peněz a za jiných okolností by to byl jen komický výjev, ve skutečnosti jasně dokazuje, že o nějakou záchranu před válkou jim nikdy nešlo. Jsou to nejen ekonomičtí uprchlíci, ale navíc i pijavice, kteří na západ šli s vizí, že dostanou povinně od hloupých Evropanů miliony zdarma. Bohužel, místo toho, aby tyto arogantní příživníky Rakušané posadili do letadla se zpáteční letenkou, jako Kanaďané české Romy, klidně je nechají ať dále přežívají na úkor rakouských daňových poplatníků.

Obzvláště šokující jsou požadavky 20 hladovkářů na 2000 eur měsíčně kapesného ve srovnání s příjmy domácích Rakušanů. Kupříkladu obyčejný nižší důchod činí kolem 872 eur za měsíc, ale z toho musí pokrýt své bytové potřeby a jídlo. A to za tvrdou práci po celý život a placení daní. Azylanti chtějí jídlo zdarma, ubytování zdarma a dva tisíce měsíčně ještě navíc na vlastní útratu a daně žádné. A to vše čeká i Česko, navzdory slovům Karla Schwarzenberga v pořadu ČT24 Interview. Trnul jsem, jestli opět neusne. Nedal si tradičního šlofíka, byť vše naznačovalo, že se tak každým okamžikem stane.

"Na Balkáně si hýčkáme sud s prachem pod vlastním zadkem", konstatoval předseda TOP 09 a vyvolal tak vzpomínku na první světovou válku. A to hned dvakrát. Mluvil totiž i o kvótách pro uprchlíky a zabýval se otázkou, zda je spravedlivé, aby "o životě uprchlíků rozhodl úředník, který je pošle do Rumunska" Řekl, aby neusnul a ještě se zmohl na dodatek. „Na světě je hovno, a ne spravedlnost,“ citoval dobrého vojáka Josefa Švejka.  „Příliv migrantů můžeme jen omezit, ale s jejich přísunem se budeme muset smířit..." řekl při znatelném přemáhání spánku.http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Hovno-zadna-spravedlnost-Pod-zadkem-mame-sud-s-prachem-promluvil-Karel-Schwarzenberg-Pak-omlouval-Araby-kteri-zadne-uprchliky-nechteji-400726

Na závěr malá sumarizace běženeckého byznysu; ten v obřích rozměrech kvete v zemích, odkud uprchlíci pocházejí, například v Libyi nebo Sýrii. Syřané jsou považováni za bohaté, a tak prý musí platit dvakrát více než imigranti z ostatních zemí Afriky. Není výjimkou, že za plavbu na bezpečném člunu musí syrská rodina zaplatit až kolem milionu korun. Kšefty na bezpečnějších lodích jsou ještě výnosnější.  Na cestě z Turecka do Itálie může pašerák, přepravující kolem šedesáti lidí, vydělat až osm milionů korun. Pokud je veze kamionem,  jsou zisky výrazně nižší.

Inu, samet to hlásal na plné pecky; integrovaná a rovnoprávná EU, zbourat ploty a zdi, aby se nám lépe dýchalo v Schengenu, co umožní cestovat, kam se komu zlíbí. A bude ráj v evropském světě, jen samé láska a humanitární bombardování. Motto dle Murphyho: “V každé organizaci je nejmíň jedna osoba, která ví, o co jde. Tu je třeba neprodleně vyhledat a zastřeli…”

PS: Maďarsko hlásí další rekord - za jeden den až 10 tisíc běženců. Obama vzkazuje: "Ať se lidé vzdají svých práv ve prospěch státu." Na letošní vlnu uprchlíků bude Bettina Halbeyová (51) z šestitisícového Nieheimu v Severním Porýní-Vestfálsku vzpomínat s hodně smíšenými pocity. Musela přenechat svůj byt běžencům. Pro list Westfalen-Blatt bezpartijní starosta Rainer Vidal přiznal, že „to bylo těžké rozhodnutí, které není obvyklé“. Místním prý pomohou hledat jiný byt.

„Nemáme jinou možnost, protože jako obec máme povinnost uprchlíky ubytovat a na stavbu nových bytů nemáme peníze,“ dodal. Imigrant je víc než občan, už vyhazují lidi na ulici, protože má město povinnost se starat o imigranty, ale asi už ne o vlastní občany! Za války to též tak začalo; vystěhováním Židůna ulici. Kdy nás, Evropany, budou nutit nosit na kabátě žlutou hvězdu? A z ulice nás pošlou pak dál kam? Do plynových komor? Nebo nás jako Srby postupně vystřílí!? Bude Německo příčinou i třetí světové války...? Islám je jen jiná cesta k Bohu, aneb Rypákem vepře vstříc fatvě?

Rozjímání nad “císařským milostivým létem” Čestmíra Císaře…

Souboj: Euroskeptik Klaus – Europanka Merkelová - čtyři ku nule…

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku