Napsat dnes cokoli neutrálního (tj. nikoli a priori negativního) o Rusku, natož o prezidentu Putinovi, znamená, že má člověk velkou šanci na to, aby byl hned označen za agenta Kremlu či jeho komentář za fake news. Nicméně stručně uvedu několik vybraných základních ukazatelů o ruské ekonomice (zdroj dat převážně Světová banka):
- Průměrné tempo růstu reálného HDP od nástupu Vladimíra Putina do prezidentského úřadu v roce 2000 je 4 procenta, což je zhruba stejný průměrný růst, jaký dosáhl středoevropský premiant Slovensko;
- Míra nezaměstnanosti je aktuálně 5 procent a dlouhodobě se udržuje v rozmezí 5 až 7 procent, tedy níže než je dlouhodobý průměr v EU a méně než v 90. letech, kdy míra nezaměstnanosti v Rusku byla přes deset procent;
- Míra inflace se v posledních letech usadila na jednociferných hodnotách, vyjma roku 2015 s inflací 15 procent (k růstu došlo kvůli zdražení dovozu oslabením rublu a částečně působením sankcí), což je v příkrém protikladu zejména s počátkem 90. let, kdy hyperinflace de facto znehodnotila veškeré úspory Rusů z komunistické éry (např. v roce 1992 byla roční inflace 1526 %, o rok později 874 %!);
- Hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly (základní ukazatel ekonomické vyspělosti země) se zvýšil od roku 2000 o tři čtvrtiny ze 14 tisíc na více než 24 tisíc dolarů (což odpovídá ekonomické úrovni ČR zhruba před 15 lety). To je více, než se zvýšila životní úroveň u nás (i zde však o vysokých téměř 50 procent) a podstatně více než průměr za celou Evropskou unii (růst o 20 procent), neboli Rusko ekonomicky dohání nejvyspělejší země;
- Počet lidí na hranici chudoby je v Rusku stále relativně vysoký, nicméně od roku 2000 výrazně poklesl z 25 na 14 procent;
- Emise oxidu uhličitého na HDP (v paritě kupní síly) klesly o 60 procent (z 0,76 na 0,46 kg);
- Délka života měřená nadějí dožití při narození, jeden ze základních demografických ukazatelů, je stále výrazně nižší než v Evropě či u nás, přesto i ta se od počátku milénia výrazně zvýšila z 65 na 71 let;
- V Rusku během Putinovy éry vzrostla i ekonomické svoboda. Při vší kritičnosti a omezené vypovídací schopnosti měkkých ukazatelů to dokládá třeba Index ekonomické svobody, který sestavuje kanadský (!) Fraser Institute. V loňském žebříčku bylo Rusko na úrovni Jižní Afriky či Indie.
Pozitivní vývoj v Rusku kontrastuje s vyspělým Západem, kde v posledních letech Index ekonomické svobody stagnuje či se dokonce mírně zhoršuje.
Ruská ekonomika se potýká s mnoha strukturálními problémy. Tím hlavním je stále velmi vysoká závislost ruského exportu i veřejných rozpočtů (a potažmo celé ekonomiky) na ropě a zemním plynu. Výrazný pokles cen ropy v letech 2014-15 stáhl ruskou ekonomiku do recese, ze které se dostala v loňském roce (a odhady na nadcházející roky počítají s růstem kolem 2-3 procent).
Nicméně dlouhodobě se ruské ekonomice v historickém i geografickém kontextu velmi daří. V posledních patnácti letech vzrostla životní úroveň Rusů tak jako nikdy před tím v minulosti. I tento ve skrze pozitivní ekonomický vývoj – mimo jiného – přispěl k tomu, proč má prezident Putin v zemi takovou popularitu a proč jasně vyhrál prezidentské volby.
(
Facebook 
Linkedin
TruthSocial
