Chtěla bych se proto pokusit  odstranit řadu nepravd, pomluv a desinterpretací, které se na toto témata v průběhu let nabalily zejména v důsledku pomluv výše uvedených zastánců třetích cest. Připomenout zejména věčně nespokojeným lepšolidem typu Otakara Svobody, jak doopravdy probíhalo obnovení kapitalismu v naší zemi po pádu komunismu v roce 1989. Jaké štěstí bylo, že   se objevil v tom porevolučním chaosu někdo, kdo věděl, jak vše provést a jak těžké bylo, aby svou ekonomickou reformu prosadil proti jejím oponentům. Co vše  musel udělat ten "ha*zl" Klaus pro to, aby pan Svoboda mohl žít ve svobodné  zemi a nebyl za to jak mluví o vrcholných politicích uvalen do vězení jako za komunismu pan Škutina. Takže:

Jak to probíhalo v letech  1990 - 1991 doopravdy  

Celosvětové zhroucení komunismu interpretované u nás jako porážka komunistické vlády disidenty vyvolalo v celém národě mimořádnou euforii a vytvořilo velice vzácnou vysokou jednotu občanů. Bohužel tato jednota byla výslovně negativní, tedy proti životu ve zločinné komunistické diktatuře, ale nikdo z protestujících neměl připravenu alternativní cestu vpřed. Bylo to zřejmě proto, že si nikdo nedokázal představit, že se komunismus skutečně zhroutí. Lépe řečeno, alternativu měli  připravenu pouze levicově smýšlející obrodní komunisté a levicoví intelektuálové a tou byla, jak již jsem uvedla výše, utopická třetí cesta budování komunismu s lidskou tváří. A i když to může nyní znít neuvěřitelně, mnozí občané, kteří si neuměli po půl století života v komunistickém, železnou oponou od svobodného světa izolovaném státě, to přijímali jako dobrou alternativu proti minulosti podobně jako v roce 1968 Dubčekovu reformní cestu při Pražském jaru. 

V porevolučním chaosu a obrovské havliádě se však podařilo veřejnosti takřka neznámému ekonomovi Václavu Klausovi stát ministrem financí v tehdejší Čalfově federální vládě a začít prosazovat svůj dávný sen znovuobnovení kapitalismu u nás za pomoci jeho ekonomické reformy, i když zastánci třetích cest  s ním opravdu neuvěřitelně bojovali. Bez nadsázky lze říci, že boj výše popsaných oponentů (dnes bychom řekli lepšolidí) s Klausovými názory byl v tehdejším parlamentu tak urputný, že by se Klausova ekonomická reforma nemohla uskutečnit nebýt tehdejšího předsedy vlády Mariana Čalfy, který ač komunista, byl inteligentní, sledoval politiku a věděl, že se komunismus celosvětově vyprázdnil a snažil se proto pomoci Klausovi prosadit jeho ekonomickou reformu a tím zavést kapitalismus, v němž, jak správně tušil, se i jemu a jeho soudruhům bude nakonec dobře žít. Rozhodně lépe, než kdyby se postavili proti. Díky jeho hlasu a hlasu jeho přítele, ministra obrany Vacka, nakonec Klausova ekonomická reforma prošla.

Dne 1.1.1991 nastala díky tomu skutečně obrovská a neopakovatelná změna pro náš stát. Změna, kdy se z teoretických úvah a snů  díky Klausovi a jeho týmu spolupracovníků promítly výsledky listopadového převratu do konkrétního života nás všech.  V tento den nastala po zhroucení komunismu teprve skutečná změna v našem komunistickém systému. Změna přechodu z komunismu do kapitalismu. Byly spuštěny změny, které se dotkly života nás všech, kteří jsme o tom ani nesnili. 

Zbývá ještě podotknout jak malá skupinka devíti lidí dokázala takovou obrovskou změnu státního systému prosadit. Zejména nyní, když vlády nejsou mnohdy schopny zajistit ani posyp silnic v zimě. Tuto pro stát tak důležitou změnu provedla 1. 1. 1991 malá skupinka devíti lidí lidí: Marián Čalfa, v roce 1991 předseda vlády ČSFR, Vladimír Dlouhý, v roce 1991 ministr hospodářství ČSFR, Karel Dyba, v roce 1991 ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky, Dušan Tříska, v roce 1991 náměstek ministra financí, Ivan Kočárník, v roce 1991 náměstek ministra financí ČSFR, Vladimír  Rudlovčák, v roce 1991 náměstek ministra financí pro ceny, Jana Fürstová, v roce 1991 náměstkyně ministra financí, Emanuel Šíp, v roce 1991 ředitel odboru maloobchodních cen ministerstva financí ČSFR a samozřejmě hnací síla celého procesu, ministr financí České a Slovenské federativní republiky v roce 1991 Václav Klaus. Obrázek  je zachycuje při příchodu na konferenci "Patnácté výročí znovuobnovení kapitalismu u nás" uspořádanou  Centrem pro ekonomiku a politiku v Národním domě v Praze na Vinohradech. 

Všem patří velký dík nás všech!