V Evropském parlamentu pronesl polský europoslanec Richard Legutko (náš dobrý známý, dokonce jednou mluvil v našem institutu) naprosto úžasný, byť velmi krátký, ale o to přesvědčivější projev. Orwellovsky ho nazval „Dvě minuty pravdy“. Řada lidí mi píše, že to byl od mého vystoupení v Evropském parlamentu v únoru 2009 první takový kritický projev. (Je k nalezení na https://www.youtube.com/watch?v=N-CSrNUWMr0). Europoslanci nevěřícně „zírali“. Vůči mně tehdy bučeli a bouchali do svých lavic. A přicházeli a odcházeli. Legutkovi jsem včera napsal a gratuloval mu. Nenechá se odradit, napsal mi, že „nenastal čas to throw in the towel“, česky hodit ručník do ringu, neboli vzdát se.
Polsko se nevzdává a nevzdává se ani Maďarsko. My neexistujeme. Naši politici nejsou viditelní, protože se neodvažují nic říci. Možná je to horší, možná to není nedostatek odvahy, možná nemají co říci. Ve svém nedávném textu významný americký pravicový komentátor Christopher Caldwell diskutuje dnešní Rusko a přirovnává ho – i když na rozdíl od našich politiků vidí mnoho odlišností – k Sovětskému svazu. Zaujala mne maličkost. Píše, že „sovětské impérium zahrnovalo východoevropské země Polsko a Maďarsko“. To má pravdu, ale je smutné, že už si vůbec ani nevzpomene na naši zemi. Ta pro svět zmizela.
Tento týden se vyznamenal lidovecký předseda Jurečka hrubým útokem na mne, na devadesátá léta a na celou naši zemi, ale nesnížím se k tomu, abych reagoval tak jako on. Jeden můj přítel (a není sám) mi napsal: „Dej toho Jurečku k soudu. Je to nehoráznost.“ Ostřejší pokračování jeho SMS radši ani neuvádím.
Pozn. redakce: Kde by byl nějaký Jurečko, kdyby nebylo Vaší ekonomické reformy v 90tých letech pane profesore! To ale ocení objektivně až historie a ne nějaký farmář.
Václav Klaus, 25. 11. 2022
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
