Fragmenty - Bože jaké politology to vychovává kdysi slavná Universita Karlova

Bože jaké politology to vychovává kdysi slavná Universita Karlova ^Doporučený

úterý, říj 10 2017
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY

Tisk Email

Karel IV. v aule v historickémho sídla University Karlovy - KAROLINU by se nestačil divit co se děje s jeho univerzitou

Když jsem si přečetla článek "Záhady občana Duky" od PhDr. Josefa Mlejnka, PhD., z Institutu politických studií Katedry politologie UK v kdysi tak vážených Lidových novinách, vyrazilo mi doslova dech nad tím, kam dospěla Universita Karlova, když vychovává takové politology. Žila jsem totiž v mylné představě, že politolog by měl mít hluboký reálný přehled o dění ve společnosti a popisovat ho s nadhledem, noblesou a nezaujatostí. Naivně jsem si myslela, že by neměl stranit jedné skupince, ale objektivně popisovat fakta a nesnižovat se k pseudoargumentům a debatním trikům patřícím do hospod 4. cenové skupiny. Pan Mlejnek však všechny moje iluse o politologii zklamal. Z článku přímo čiší myšlenková plochost, neznalost faktů ba přímo pohrdání fakty. Do očí bijící je jeho dětinské fandění genderové ideologii, merkelovskému třeštění o správnosti masivní migrace a vnucování pochybné multikulturní ideologie. Pokud to dělají politicky nevzdělaní sluníčkáři, prosím. Ale neměl by na jejich úroveň klesnout doktor politologie z Karlovy university. Navíc když si za objekt svého vzteku zvolí tak vzdělanou osobnost, jakou je Jeho Eminence Dominik kardinál Duka, OP, arcibiskup pražský a primas český.

Chápu vztek tohoto zavilého sluníčkáře, že takto vážená společenská autorita, jakou je Dominik kardinál Duka, se nebojácně vzepřela diktátu jeho idolů z Bruselu a bez náhubku politické korektnosti veřejně vyjádřila postoje, které zastává většina normálních občanů naší země. Obavu z přestěhování se obyvatel Afriky a Arabských států do Evropy a nebezpečí s tím související pro celý kontinent.

I kdyby ale pokrokář Mlejnek vyprázdnil na pana kardinála ještě víc sluníčkářských pseudoargumentů o skvělosti gendrového, transexuálního a migračního šílenství, nedokáže ho přinutit k tomu přitakat, protože kardinál Duka nemá zapotřebí a ani se nechce vlísat do přízně mocných bruselských mandarínů patolízalským přitakáváním jejich genderovému, transsexuálnímu a migračnímu šílenství. Europeista Mlejnek zapomíná, že pana kardinála nezlomili ani opravdu životu nebezpeční komunisté padesátých let ve věznici na Borech a že nějaký popletený sluníčkář ho tím spíš nepřinutí, aby se vzdal ideí své církve a svého Boha.

Pokud jde o to, že pan politolog vyčítá panu kardinálovi, že nevyjmenoval všechny "rozmanité menšiny", pak to svědčí o jeho nepochopitelné neznalosti jako politologa. Každý i politologicky nevzdělaný občan ví, že se jedná o neomarxistické nevládní tzv. neziskové organizace placené ze zahraničí dalším potřeštěným neomarxistickým filantropem Sorosem a kdyby je měl ve čtvrthodinovém kázání pan kardinál všechny vyjmenovat, pouť by trvala dodnes.

Každý, kdo arcibiskupa Duku jen trochu zná, ví, jak má vše, co řekne, promyšlené. Obviňovat tedy právě tohoto člověka z myšlenkové plochosti, vnitřní rozpornosti, pohrdání faktografií či dokonce neujasněnosti, to už budí úsměv nad tím, k jakému rozčilení dohnala Mlejnka pravda, kterou pan kardinál řekl. Úsměv o to větší, že právě těmito vlastnostmi se vyznačuje neomarxistická ideologie pánů Mlejnků, o masové migraci nemluvě.

A na hlavu úplně postavené je obviňování pana kardinála, že díky svým postojům "neučiní z katolické církve to čím kdysi bývala". Právě pan arcibiskup se od doby svého nástupu do úřadu snaží navrátit církvi její bývalý lesk a ideje a učinit ji "opravdovou duchovní a kulturní avantgardou Evropy". Není ale členem modernistického hnutí focolare, jako byl jeho předchůdce kardinál Vlk a mnoho dalších zejména německých biskupů, a nechce z církve činit jakousi pokrokářskou avantgardu současné neomarxistické Evropy, ale naopak vrátit Evropu díky církvi a návratem k víře v Boha do normálních křesťanských kolejí, v nichž žila po tisíce let. Církev a avantgarda jsou totiž protimluvy. (O vzniku hnutí focolare a jeho postojích jsme podrobně psali například v článku TOMÁŠ HALÍK JE NEBEZPEČNÝM HLASATELEM IDEJÍ NEOMARXISTICKÉHO HNUTÍ FOCOLARE V KATOLICKÉ CÍRKVI.)

Pokud multikulturalista Mlejnek nesouhlasí s rozumným postojem pana arcibiskupa k migrantům z islámských zemí - "aby našli odvahu vrátit se do země svých otců, kde obnoví svá města a budou žít v míru a pokoji", pak to vyznívá, jako by nehovořil příslušník našeho státu. Samozřejmě, že přívrženec hnutí focolare Papež František podporuje kampaň na pomoc migrantům a vyslovuje se pro „otevřenou, inkluzivní a přívětivou církev“. A díky tomu je katolická církev, bohužel, ne snad přímo vnitřně rozštěpená, ale oslabována. Není tím ale rozhodně vinen pan arcibiskup Duka, jak buď z neznalosti, ale spíše se zlým úmyslem píše pan Mlejnek, ale naopak jsou tím vinni menšinoví focolaristé, kteří tak okouzlují nevěřící lidi jako je pan Mlejnek. Kardinál Duka se naopak snaží všechny tyto zničující focolaristické hlasy umlčet a udržet katolickou církev ve 2000letých zažitých kolejích s Ježíšovým učením. A za to mu patří dík všech opravdu věřících katolíků. A doufejme, že mu v tom Bůh pomůže.