Ani v současné situaci neopomněla pražská primátorka Adriana Krnáčová udělit záštitu každoroční homosexualistické exhibici Prague Pride a, snad ve snaze přetrumfnout i své dva „proprideové“ předchůdce, také halasně deklarovat svou podporu údajnému „právu“ homosexuálních párů na adopci dětí. A aby byla tragikomická fraška úplná, jakýsi komentátor označil přístup paní Adriany za statečný!
Tváří v tvář takové realitě je rozum v koncích. Jaké statečnosti je asi tak třeba, aby se člověk připojil k názoru, který sdílí vláda spřátelené supervelmoci, fedrují jej všechna média hlavního proudu a „jako jeden muž“ jej hájí celá pravdolásková scéna?
Vždyť i páter Halík, v této věci do nedávna přece jen rezervovaný, se letos tak hezky zapojil a naplánoval ve „svém“ kostele „prideovou“ přednášku známé americké homosexualistky. A když pak zasáhl pražský arcibiskup, Dominik kardinál Duka a vykázal „duhové penězoměnce“ z chrámu, byla tu bryskně Filosofická fakulta UK, která poskytla pro zmíněnou přednášku náhradní prostor. Tak jaká statečnost?! Pokud by se chtěla paní primátorka dozvědět něco o skutečné statečnosti, mohla by si za rok „lajsnout“ záštitu Prague Pride neudělit! To by byl poprask.
V souvislosti s uvedeným, ale také s dalšími současnými „dobry“, jako je třeba stěží uvěřitelné „sluníčkářské“ vítání migrantů, tak nabývá nepříjemné aktuálnosti následující otázka: Co má dělat člověk se zbytky zdravého rozumu uprostřed společnosti, v níž se šílenství stalo normou?
Má jen mlčky přihlížet, jak banda nezodpovědných mocných činí svět neobyvatelným, nebo má vzít spravedlnost do svých rukou a, řečeno slovy Michaela Douglase z klasického filmu Volný pád, „vrátit ceny do roku 1965“?
Samozřejmě nic z toho. Akce D.O.S.T. důsledně odmítá nezákonné násilí a distancuje se od jakýchkoli výzev k němu, zároveň si však vyhrazuje právo na zásadní, trvalý a hlasitý nesouhlas se současnou pandemií sebevražedné ignorance a pokrytectví.
Smíme a musíme hájit to, co shledáváme správným. Smíme říkat a psát, že: Partnerství dvou homosexuálů není manželstvím, masová imigrace není přínosem, stejnopohlavní pěstouni nejsou vhodným prostředím pro výchovu dětí a otevřenost vůči masové imigraci není morální povinností, nýbrž nezodpovědností. To nejsou „jen“ naše názory, to jsou prosté rezultáty zdravého rozumu k aktuálním tématům. Zůstaňme zdravému rozumu věrni a v nejvlastnějším zájmu svém a svých dětí chraňme všemi zákonnými prostředky své mentální a kulturní hodnoty. Ve veřejné sféře, ale i v rodině a všude, kde jsme, podporujme věci rozumné a braňme se bláznovství. Vydržme a Nebojme se! Soudobé domky z karet se nutně zřítí a nepřestaneme-li pracovat na svém poli, šílenství nakonec odejde, stejně jako současná letní vedra.
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
