Když zkrachovala Investiční a Poštovní banka, nuceného správce doprovodili do budovy policejní zakuklenci a zajistili počítače a důležité listiny . Trestní oznámení české větve Microsoftu na jejího tehdy největšího konkurenta, českou počítačovou firmu Mironet, vyvolalo policejní razzii v jejím ústředí, při které byly zabaveny všechny počítače, servery, data a účetnictví. Majitele Roberta Novotného policie obvinila z porušení autorského práva. Mironetu byla na několik let prakticky znemožněna činnost. Podezření se nakonec ukázalo jako neopodstatněné, mezitím ale Mironetu vznikly nenapravitelné škody. Podobných příkladů bychom našli i více.
Při krachu Sazky, jímž tělovýchovné organizace a věřitelé utrpěli astronomické ztráty, bylo vše jinak. Orgány činné v trestním řízení neprovedly žádná preventivní opatření, jež by znemožnila odstranění možných důkazů pro případ prověřování podezření, že pád do propasti insolvence byl výsledkem trestného jednání vedení společnosti především jejího generálního ředitele Aleše Husáka. Z počátku se zdálo, že si snad příslušné orgány ani nevšimly, že se stalo cosi mimořádného. Když pak napadlo několik trestních oznámení, žádné policejní manévry nevypukly. S trochou nadsázky si jako laik dovolím tvrdit, že se policie pustila do vyšetřování s vervou, spíše přiměřenou krádeži kola, a státní zastupitelství její přístup posvětilo.
Vzpomínky na tento podivný případ se mi vybavily pod vlivem informací o výpovědi předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala před soudem v občanskoprávním řízení proti Aleši Hušákovi, po němž vymáhá Česká unie sportu dva miliony korun jako odškodnění za poškození dobrého jména svazu a českého sportu obecně. V poměru k celkovým škodám, způsobeným pádem Sazky, jde o směšnou částku, ale to není podstatné. Závažnější je věcný obsah Kejvalovy výpovědi a předmětné žaloby v podání médií: z laického pohledu se ve svému souhrnu zdají naplňovat skutkovou podstatu některého z trestných činů proti majetku a právům, které zná náš trestní zákoník.
Samozřejmě nemohu vědět, zda si uvedené zprávy všimli státní zástupci, jimž zákon ukládá stíhat každý trestný čin, o němž se dovědí. Jinak se s velkou chutí pouštějí do kriminalizace významných osobností, takže pokyn Policii ČR, aby začala prověřovat informace ze zmíněného občanskoprávního řízení, by neměl nikoho překvapit. Bylo by ale předčasné těšit se na zprávu o sdělení obvinění Aleši Hušákovi. Dřívější pokusy o jeho usvědčení ztroskotaly a není jisté, že by tentokrát byly orgány činné v trestním řízení úspěšnější. Ostatně, kdoví, zda by jejich horlivost netlumilo vědomí, že vedlejším výstupem z prověřování by mohly být informace o tom, kdo všechno těžil z rozdávání prostředků a výhod, jímž si Aleš Hušák zajišťoval postavení vůdce smečky parazitů, vysávajících loterijní společnost Sazka.
