Na stole byl přitom podle něj kompromisní návrh, který řešil jen případy lidí, kteří sice nárok na odškodnění podle původní legislativy získali, nedožili se ale převodu peněz na peněžní účet a jejich děti již nárok uplatnit nemohly. S navrhovanou úpravou takové situace neměly problém ani rezorty vnitra a financí. Ve hře byla i širší varianta, která by okruh oprávněných osob rozšířila ještě o vnuky původních vlastníků. Podle předkladatelů by si to vyžádalo náklady v maximální výši do 500 milionů korun.
České rodiny přišly o své domovy po druhé světové válce nedobrovolně, mnoho z nich mělo velmi trnitý osud. Český stát by měl splatit svůj dluh, který vůči těmto svým občanům stále má. Je mi líto, že vláda na jednu stranu vyhazuje peníze zcela nekontrolovaně, na druhé straně nenajde vůli tento svůj dluh doplatit.
Novelou se zabýval rozpočtový a ústavněprávní výbor, ani jeden novelu neodmítnul. Ústavněprávní výbor nadto přišel s kompromisními pozměňovacími návrhy k diskuzi ve druhém čtení. Výbory se zákonem zabývaly již v červnu loňského roku.
Doposud platný zákon o zmírnění majetkových křivd občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi, byl schválen v roce 2009 a o tři roky později musel být kvůli určitým legislativním nepřesnostem novelizován. Od začátku se vycházelo z toho, že za jeden soubor přihlášeného majetku není možné odškodnit více než jednou do limitní hodnoty 2 miliony korun. Počítalo se také s tím, že vyřizování žádostí o odškodnění bude probíhat poměrně rychle. Praxe bohužel ukázala opak. Postupně se začaly množit případy lidí – zpravidla dětí původních již nežijících vlastníků – kteří podali a doložili svůj nárok, odškodnění se ale vzhledem ke svému vysokému věku nedožili.
