Institut Václava Klause vydal v tomto roce  již tři nové knihy k aktuální situaci v naší zemi. Hned první z nich byla kniha Václava Klause Karanténa, v níž reagoval  hned v počátečních týdnech koronavirové epidemie na konci března a začátku dubna 2020 na nebezpečí přísných a neadekvátních opatření v boji s ní. Druhá kniha, v pořadí výroční 50. kniha IVK) renomované ekonomky Stanislavy Janáčkové Ekonomické aspekty koronakrize  se věnovala nebezpečí koronavirového zastavení ekonomiky vylekanými vládami celého světa. Třetí kniha Václa Klause Sebedestrukce Západu  pojednává  o dnešní ničivé antikulturní a anticivilizační revoluci vyspělých zemí západního světa. Dá se vše shrnout, že již sám o sobě obrovský společenský problém západních zemí je umocněn zdravotním problémem, jehož nebezpečnost je po počátečním úleku z neznámého viru v současné době uměle udržována, aby mohl stát více a více expandovat do našich životů. Václav Klaus se svými nejbližšími spolupracovníky uzavírá, že se bojí víc lidí než virů a to z důvodu, že si politici neumějí vytyčit jasnou strategii a té se držet. Stupňující se jejich výkřiky v médiích o nezadržitelné explozi covidové pandemie děsí občany, kteří se uzavírají do dobrovolných domácích samovazeb a stávají se tím naprosto nesvobodnými občany. A protože nejde jen o naší republiku, ale stejně se chová celá Evropa, bude mít toto chování politiků přehánějících a přestřelujících požadavky na občany do budoucna obrovský vliv na celou naší společnost. A to nejen ztrátou svobody, ale i katastrofálním vlivem na ekonomickou úroveň naší země. Zatímco údajná pandemie nemoci bude dříve či později vyřešena, důsledky, které otevřelo vměšování státu do našich životů ve jménu dobra omezí naší svobodu na dlouhou dobu, ne-li nevratně.

Neštěstím pravicových stran je, že většina vedení žije v Praze a pokládá názory Pražanů za názory národa. To jakž takž platilo v počátečních letech po revoluci, kdy lidé byli sjednoceni v názoru na komunisty, neboť na vlastní kůži zakusili život v jejich nemilosrdné diktatuře. Situace se za 30 let změnila a nová svobodná generace již posuzuje život pouze podle porovnání s cizinou či zpráv z médií. Jenže 90 % lidí žije mimo Prahu a až na města žije bez přístupu k médiím vůbec. Navíc řeší  úplně jiné problémy, než Pražané. Kdykoliv přijedu na jaře z Prahy na chalupu ve vesnici na Vysočině, jsem v šoku, jaký je rozdíl mezi myšlením i posledního bezdomovce v Praze a lidí tam. Když tu člověk pobývá pouze pár dní na dovolené, nepozná to. Lidi se mu zdají být na první pohled spokojení, opravují si domečky,  sekají trávu na zahradách a on jim závidí ten poklid a život v krásné přírodě. Když tu ale žije půl roku, tedy sdílí všední život spolu s nimi, zjistí, že zdání klame. Že se zde svět děli na mladší a starší podstatně víc než v Praze. Nejde totiž pouze o to, zda mají jiné to či ono politické smýšlení, ale o samotnou podstatu života. Vesnice s 350 obyvateli, která měla kdysi dokonce dvě prodejny potravin, nemá nyní ani jednu. Neseženete v ní doslova ani chleba či brambory, o masu či uzenině natož pak o novinách, nemluvě.

I přes špatnou ekonomickou situaci je nezaměstnanost v ČR extrémně nízká. Český statistický úřad zveřejnil, že v srpnu dosáhla hodnoty 2,8 procenta. Situaci na trhu práce v naší zemi v porovnání se zeměmi EU je na pohled sice extrémně skvělá, ale dlouhodobě to ekonomika země nemůže vydržet. Avšak každému, kdo se dívá kolem sebe, je jasné, že je to nezaměstnanost uměle držená státem stejně jako za komunismu, kdy se stát chlubil, že má každý práci a zaměstnanost byla dokonce stoprocentní. Pamatuji si z dětství, že nepřišly-li například příze na výrobu látek do nedalekých textilek, dělnice šly přesto do továrny a braly plat za to, že tam byly pouze přítomné. Jen aby neprasklo, že každý nemá státem zajištěnou práci. V současné době zase neprosperujícím firmám pomáhají státní programy na podporu zaměstnanosti. Díky nim nemusí neprosperující firmy propouštět, přestože pro mnohé zaměstnance nemají uplatnění, tito se povalují doma za 60 % platu a čekají na Godota, místo toho, aby si šli hledat práci k firmám prosperujícím.