J. Em. DOMINIK KARDINÁL DUKA, OP, arcibiskup pražský a primas český
Rok s rokem se sešel a jsme opět zde ve Staré Boleslavi, kde jsme před rokem ukončili oslavy jedenáctistého výročí narození svatého knížete Václava spolu s papežem Benediktem XVI. Setkání s mladou generací bylo velkým překvapením: pro Svatého otce, pro nás všechny. Papež sám mluvil o významu své návštěvy zde ve Staré Boleslavi. Bilance oněch uplynulých dvaceti let není jen bilancí materiálních a ekonomických úspěchů, které zde nepochybně jsou, ale i jistým hodnocením duchovní orientace mladé generace. S radostí a určitou hrdostí můžeme konstatovat, že trvalé duchovní a morální hodnoty hrají v jejím životě nezastupitelnou roli. Jsme zde na místě, kde ještě mladý kníže sv. Václav prolil svou krev za ideály a zásady, které byly tak vzdálené každodennímu všednímu životu v Čechách desátého století. Ano, ideál je vždy vzdálený; čím je položen výše, tím lépe. Vzpomínáme rádi na náročné trenéry a přísné profesory.
Při slavnostní mši svaté v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v době repatriace kardinála Josefa Berana 21. dubna 2018 a v předvečer svátku sv. Vojtěcha Dominik kardinál Duka pronesl odvážná slova, která by se měla tesat do kamene. Životní cestu sv. Vojtěcha a kardinála Josefa Berana pojal jako obhajobu lidské svobody, zápasu s otroctvím spolu s vytrvalým úsilím o láskyplné rodinné soužití. Oba jeho předchůdci řešili totéž, co opět řešíme my, a co může způsobit morální kolaps. Podle otce kardinála je dnes znovu a znovu v sázce totéž co v době Vojtěchově a po 2. světové válce v době Beranově. Nastala paralýza demokracie. Dokladem toho je, že ve chvíli, kdy vlast vítá kardinála Berana po 70 letech nuceného exilu, její prezident Miloš Zeman je hostem na sjezdu zločinné a zavržení hodné komunistické strany, která i přes ostudnou volební porážku dožaduje stále většího podílu na moci. Je to velmi zřetelné znamení hodiny, aby zaznělo rozhodné slovo. Primas český Dominik kardinál Duka proto nad rakví kardinála Josefa Berana a před lebkou sv. Vojtěcha pozvedl hlas: "Nemlčel kardinál Beran, nesmím mlčet ani já. Mám povinnost zvýšit hlas a křičet!" Uvádíme jeho zásadní sdělení nejen všem katolíkům, ale všem občanům, v plném znění a prosíme, aby se nad ním zamysleli než bude pozdě:
„Máme přece svobodu“, tvrdí polští divadelníci, kteří hrají hru o svatém Janu Pavlu II., papeži, jehož jméno zná celý svět a díky kterému zná celý svět i Polsko. „Je to žumpa“, říká o hře jeden z polských poslanců, o hře, o které všichni mluví, ale skoro nikdo ji neviděl. Papež je tu vylíčen jako obhájce pedofilů a další nechutné podrobnosti „uměleckého díla“ není třeba uvádět. Ne, sám jsem hru neviděl a ani bych ji vidět nechtěl. Jde o kritiku papeže, nebo katolické církve? Bojím se, že ne tak docela. Jde o peníze, o skandál, který ono „umělecké“ dílo provází. Mám rád umění, dokonce i to současné a možná k údivu mnohých i blízkých spolupracovníků často obdivuji díla nová, neotřelá, nekonvenční. Je to věc vkusu. Ale troufám si říci že rozpoznám, kdy někdo provokuje pro provokaci samu, proto, aby se o něm mluvilo, ne proto, že by pociťoval potřebu představit dílo, které se vymyká běžnému chápání. Co však nesnáším a co pokládám za hanebné je způsob, kdy se tzv. umělci vezou na vlně samoúčelných provokací, protože jejich vlastních „originálních“ děl by si málokdo povšimnul.
Radost z letošních Velikonoc násobí přenesení ostatků mého velkého předchůdce na svatovojtěšském stolci, kardinála Josefa Berana, z Říma do Prahy. Je vskutku symbolické, kdy k jeho návratu dochází. Dovolte mi připomenout, kdo se to vlastně vrací. Josef Beran odešel po maturitě do semináře v Římě, po vysvěcení v roce 1911 se vrátil. Záhy se stal rektorem pražského semináře, učil a vychovával. Neohroženě se postavil proti nacismu. Škola nelidskosti, lidské solidarity a ekumeny se pro něj odbývala na Pankráci, v Terezíně a Dachau. Vrátil se domů klidný a poučený o tom, co je v člověku. Na podzim 1946 se stal arcibiskupem pražským. Byl účastníkem pohřbu prezidenta Beneše a ano, sloužil Te Deum po zvolení Klementa Gottwalda. Tento akt vyměnil za slib, že bude propuštěno více než 70 kněží, kteří ovšem ani ne za půl roku byli opět ve vězeních, a za slib zachování církevního školství. Netrvalo dlouho a došlo k policejnímu zásahu při slavnosti Božího Těla a arcibiskup byl internován. Sdílel tak osud primasů ostatních zemí s komunistickým režimem, kardinálů Mindszentyho, Wyszyńskiho a Stepinace.
Radost z letošních Velikonoc násobí přenesení ostatků mého velkého předchůdce na svatovojtěšském stolci, kardinála Josefa Berana, z Říma do Prahy. Je vskutku symbolické, kdy k jeho návratu dochází. Dovolte mi připomenout, kdo se to vlastně vrací. Josef Beran odešel po maturitě do semináře v Římě, po vysvěcení v roce 1911 se vrátil. Záhy se stal rektorem pražského semináře, učil a vychovával. Neohroženě se postavil proti nacismu. Škola nelidskosti, lidské solidarity a ekumeny se pro něj odbývala na Pankráci, v Terezíně a Dachau. Vrátil se domů klidný a poučený o tom, co je v člověku. Na podzim 1946 se stal arcibiskupem pražským. Byl účastníkem pohřbu prezidenta Beneše a ano, sloužil Te Deum po zvolení Klementa Gottwalda. Tento akt vyměnil za slib, že bude propuštěno více než 70 kněží, kteří ovšem ani ne za půl roku byli opět ve vězeních, a za slib zachování církevního školství. Netrvalo dlouho a došlo k policejnímu zásahu při slavnosti Božího Těla a arcibiskup byl internován. Sdílel tak osud primasů ostatních zemí s komunistickým režimem, kardinálů Mindszentyho, Wyszyńskiho a Stepinace.
Prožili jsme postní dobu, kdy nás evangelium seznámilo s proměněním Krista na hoře Tábor, hlouběji chápeme, nejenom velikost a slávu křesťanství, ale také problémy a těžkosti, které naši církev zasahují. Můžeme tedy říci, že jako církev opravdu jdeme ve stopách Ježíše Krista. Pro nás, pro pražské arcibiskupství je tato doba navíc poznamenána velkým úkolem, kterým je návrat otce kardinála arcibiskupa Josefa Berana do vlasti a do jeho katedrály. Není tedy možné uplynulé dny nepropojit s jeho životním osudem a dobou, kdy se po utrpení v koncentračních táborech Mauthausen a Dachau vrací domů a kdy jsou všechny velké naděje, které kladl do obnovy církve i do spolupráce mezi církví a společností z hlediska lidské perspektivy opravdu pohřbeny.
V roce 2016 se v Bratislavě konalo setkání předsedů biskupských konferencí Střední a Východní Evropy a v Monte Carlu proběhlo shromáždění všech předsedů biskupských konferencí z celé Evropy. Obě akce rezonovaly tematicky – hovořilo se o migraci a rodině. Myslím, že pořadí témat je ve skutečnosti obrácené – krize rodiny a pak migrace, která má údajně vyřešit demografickou krizi. V roce 2016 se zdálo poněkud utopické řešit stav poklesu porodnosti v Evropě nabízenými politickými nástroji Evropské unie - přesídlením do Evropy 80 milionů cizích, převážně afrických obyvatel - neboť jejich zájem o pobyt v prostoru Střední a Východní Evropy byl tehdy minimální. Nabízená řešení vyvolávala přesto napětí a rozpory uvnitř společnosti, polarizovala ji a to se promítalo pochopitelně i do života církve. Nyní je situace jiná, zájem cizinců o přesídlení do Evropy je obrovský a přináší řadu problémů.
Stojíme opět na místě poznamenaném krví sv. Václava. Zde ve Staré Boleslavi vešel křtem krve do ráje, zde ve Staré Boleslavi se zrodila česká státnost. Pro prolití své krve se stal dědicem české země. Stalo se tak ihned při přenesení jeho těla do kostela na Pražském hradě. To bylo v jeho dobách kanonizací, uznáním a provoláním svatosti. Stal se tedy světcem z vůle lidu a byl nazván dědicem naší země. To ovšem nebyl jen církevní či jen náboženský akt. Byl to i akt státotvorný.
Základní kámen pro vznik Kulturní komise České republiky, z.s. – IČO: 60456582 položila v
Jeho Eminence Dominik kardinál Duka OP žehná a povzbuzuje všechny občany, kterým není
Tak jako před každými volbami se jedná i nyní o televizních poplatcích. Poplatníci byli
Protože opět začínají naše média zaplňovat zprávy o již páté sérii očkování proti
Prezidentu Trumpovi sice občas uletí některé slovíčko, ale je autentický a úžasný
Požehnané Vánoce a především klidný a pokud možno spokojený NOVÝ ROK 2025 plný Božího
Všude kolem sebe slyšíme líbivé řeči o diverzitě a o respektu k různosti, o respektu k
Fragmenty jsou též na X (Twitteru) i Facebooku
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
NEJOBLÍBENĚJŠÍ ČLÁNKY
Přepínače
Pomozte dětem
Prostor pro Vaši presentaci
VIDEO ZPRÁVY
Klaus - PRAVDA o Ukrajině - Pane Fialo čtěte!!!
Václav Klaus: Nebuďme Blanické rytíře. Probuďme mlčící většinu!
Svobodní zruší článek 10a ústavy činící nadřazenost zákonů EU našim zákonům
Jediná cesta záchrany naší země je vystoupit z EU
Tomio Okamura: Navrhuji CZEXIT!
Trikolora: Nepodporovat konflikt na Ukrajině!
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
GENERÁLNÍ STÁVKA za Klausismus 90. let
ZEMĚ ČESKÁ DOMOV MŮJ, ZEMĚ ČESKÁ DOMOV MŮJ...
Redaktor ČT nedokáže odpovědět: "Co vláda udělala pro lidi?"
NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY
-
Zamýšlíme-li se v duchu historické vzpomínky na misii sv. Cyrila a Metoděje, pak nevyjdeme z úžasu, jak krátký okamžik na orloji dějin se stal rozhodující pro další staletí, tedy i pro nás. Ptám se,
Akce D.O.S.T. pořádá v pondělí 2. června od 18:00 hodin v budově ČSVTS na Novotného lávce 5 v Praze 1 již třináctý diskusní večer „Hovory na pravici“. Tentokrát se bude diskusní večer věnován
