Papež Pavel VI. jmenoval arcibiskupa Berana kardinálem a státní orgány mu povolily cestu do Říma jen se závazkem, že se nikdy nevrátí. Aby umožnil nastoupení biskupa Františka Tomáška, přijal doživotní vyhnanství. V Římě, kde stihl ještě pronést řeč o náboženské svobodě na Druhém vatikánském koncilu, žil ve zvláštní péči Pavla VI. Není znám případ, že by někdo jiný byl pochován samotným papežem v kryptě svatopetrské baziliky mezi papeži.
Josef kardinál Beran se před svátkem sv. Vojtěcha vrátí s poctami církevními i státními do své katedrály. Přichází, aby promluvil skoro tak, jako když v roce 1948 napsal slova „Nemlč, arcibiskupe“ a varoval.
Stojíme dnes uprostřed neustálých volebních kampaní, jsme vyhroceně rozděleni, zapomínáme na cenu svobody, promarnili a poztráceli jsme všechny ideové hodnoty našeho státu, jako nepotřebnou veteš odsouváme přirozenou rodinu, výchovu dětí a mládeže strkáme jeden na druhého, až ji nedělá nikdo.
Naříkáme, že nemáme osobnosti, a přitom ušlapeme pomluvami každého, kdo osobností je. Beranův návrat je pro nás především zkouškou z věrnosti dobru, poctivému dobru každého člověka, zkouškou z lidské odpovědnosti za druhé. Zvu i vyzývám Vás k účasti na jeho uvítání, neboť se vrací učitel a arcibiskup, velký občan našeho státu a syn našeho národa.
